V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3901
3901
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
No, prořvala jsem to. Hodně silný a myslím, že je vše už zmíněno.. budu to dlouho rozdýchávat. Je neuvěřitelné, co dokáže lidské tělo zvládnout.
Já bych si dovolila tuto knihu zkritizovat. Myslím, že autorka je špatná spisovatelka a velké téma, které popisuje, spíše zneužila a promarnila. Když je někdo špatný spisovatel, píše sentimentální brak, když se chce proslavit, najde si v dějinách srdceryvné události a na ně aplikuje svoje ubohé spisovatelské schopnosti. Pak z toho bývá velký brakový bestseller, oslavovaný, z úcty k obětem reálných událostí.
Jemně napsaný příběh o náročné době vycházející ze vzpomínek lidí, kteří zažili deportaci do pracovních táborů na Sibiři. Osobně jsem měla o osudu obyvatel pobaltských států za 2. světové války jen zcela mlhavou představu. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco nového a jsem ráda za lidské a nezdolné charaktery hlavních hrdinů..jiní lidé by pravděpodobně ani neměli schopnost tuto nepřízeň osudu přežít a tím pádem o svých zážitcích následně vyprávět..
Děsivý, ale zároveň krásně napsaný příběh, který zanechá hluboký dojem.
Člověk neustále slyší o hrůzách v koncentračních táborech, avšak o pracovních táborech na Sibiři jsem sice někdy něco málo zaslechla, ale nemluví se o nich tolik. Tato knížka mi více přiblížila hrůzy, které se děly lidem v pobaltských státech.
I přes silný, dojemný a těžký průběh, se dá přečíst rychle
Nedokážu si představit, že by se něco takového přihodilo mně, nebo někomu blízkému, a nevím jestli bych to zvládla tak statečně jako Lina a její bratr.
Je to stokrát ohraný příběh o utrpení a nezlomnosti. Ale je to dobře napsané, takže se to dá slupnout za pár dnů, dojem to nejspíš nezanechá hluboký, ale je to dobré i tak.
Ruta Sepetys umí. Její prózy jsou čtivé: ví, jak přitáhnout pozornost, kdy napětí přidat, kdy ubrat, ví, jak poněkud "nezáživné" téma přiblížit i náctiletým. Děj není nijak složitý, příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. V té hlavní sledujeme osudy deportované dívky a jejích přátel, druhá rovina je retrospektivní, kdy se na základě svých asociací noří do vzpomínek. Drsným zážitkům z cesty železničním vagónem do neznáma ostře kontrastují momentky ze světlé minulosti, které pro Linu, hlavní hrdinku, znamenají naději. A naději a východisko ze svého stavu spatřuje i ve svém výtvarném talentu: rozhodne se vše, s čím se setkává, nějakým způsobem ztvárnit a zdokumentovat, při životě ji drží i víra, že se jí podaří nějak kontaktovat svého otce, který též zmizel. Kniha je o to působivější, že na události nahlížíme očima 15ileté dívky, tedy z pozice člověka, který nemůže, na rozdíl od čtenáře, tušit, co jej očekává.
Vyprávění je to zcela realistické, tvrdé, syrové a naprosto bez příkras, přesto nepostrádá jistou dávku poetiky. S Linou, její matkou, mladším bratrem Jonasem a kamarádem Andriusem si prožijeme peklo celé cesty, živoříme mezi barbarskými Altaji v chatrčích, přežijeme nepředstavitelně krutou zimu za polárním kruhem a zažijeme i stav, kdy jen nález obyčejné brambory znamená poklad. Asi k nejsilnějším momentům patří Linino prozření, kdy pochopí, že zde jsou pouze proto, aby - zemřeli.
Autorka odvedla obdivuhodnou práci: ze skutečných osudů poslepovala věrohodný příběh. V doslovu pak vysvětluje celou svou motivaci a vyzývá nás k tomu, abychom nikdy nemlčeli, ale naopak šířili vzpomínky dál. Zajímavé je, že mnohé postavy nenazývá pravými jmény, ale přezdívkami: Plešatec, Holčička s panenkou, Šedovlasý pán s hodinkami, Mrzutá paní, atd...
"Je těžké umřít, nebo být ten, kdo přežil?"
"Chtěla jsem všechnu svou nenávist nashromáždit v puse a plivnout mu do tváře."
"Stali se z nás mrchožrouti, kteří žijí ze špíny a hniloby."
Knih o Židech v koncentračních táborech najdete opravdu hodně. Knih o nežidech v koncentračních táborech už o něco méně. Svědectví o gulazích jsou velmi řídká, ale s knihou o obyvatelích pobaltských států převezených na Sibiř jsem se tedy setkala prvně a netroufám si říct, jestli vůbec nějaká další beletrie na toto téma existuje.
Kniha je vhodná pro všechny čtenáře od 15cti let a hlavně pro ty, kterým vadí přespříliš drastické scény. Utrpení se zde skutečně nevyhnete, ale je popsáno citlivě, takže Vám nepřivodí trauma. Autorka zvolila velmi dynamický styl, kapitoly mají většinou 2-3 strany, takže neustále otáčíte a nemůžete přestat. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy přečetla knihu tak rychle. Zážitek ze čtení umocňují také vzpomínky hlavní hrdinky, kterými je prokládáno utrpení v pracovních táborech. Vzpomínky děj nezpomalují, nýbrž doplňují a místy i vysvětlují, a ještě umocňují celou dynamiku knihy.
Jediné, s čím mám v celé knize problém, je hlavní hrdinka Lina, jejíž impulzivní a popudlivá povaha mi zkrátka nebyla blízká (abyste neměli pocit, že soudím chování lidí, kteří prošli gulagem, tak musím dodat, že celý příběh je skutečností pouze inspirován a všechny postavy jsou smyšlené). To je však pouze můj osobní pocit a jinak můžu knihu vřele všemi zbylými devíti prsty doporučit :)
Drsná knížka,ožehavé téma,četla se dobře. Doufám,že se nic podobného nebude opakovat.
Ruta Sepetysová opět nezklamala. Román se nedá srovnávat s krutou Strmou cestou Jevgenije Ginsburgové, přesto rozpor uměleckého nadání mladé LIny a hrůzy stalinské diktatury strachu odhaluje naději v beznaději a touhu po životě plném nespravedlnosti a smrti.
Ostudně se musím přiznat že z ruských/sovětských dějin znám pramálo. O to silněji mě kniha zasáhla. Německo mělo Hitlera, Rusko Stalina. Patnáctiletá Lina je s matkou a mladším bratrem spolu s dalšími nepohodlnými režimu deportována na Sibiř do pracovních táborů. Hlad, zima, smrt. Ale také naděje, soucit a láska. Lina vše utajeně zaznamenává v kresbách, s tužkou v ruce si uchovává zbytky zdravého rozumu. Líbily se mi kratší kapitoly, které nutí číst dál a dál , jen konec byl náhle useknutý.
Příběh tak silný, jak jen může být, tragický, krutý a zároveň plný lidství a lásky (někdy až nepochopitelné)... Přežijí silní a Ti, kteří se nenechají zlomit..... kdo ví..... Skoro jsem se až styděla, jak jsem si četla v pohodlí, v teple a obklopena vším, co bylo odepřeno DOBRÝM lidem, jen pro to, že se komusi znelíbili.... Také přemýšlím o tom, že opravdu o této kapitole Ruské / Sovětské invaze jsem věděla jen matně, že je potřeba o takových věcech mluvit, číst, nenechat zavát časem, protože .....kdo ví ....... A OPRAVDU děkuji, že o tom mohu "jen" číst...
Smutný příběh, ale nádherná kniha.Precteno jedním dechem, silný emotivní příběh i slzičky byli i mráz po zádech.Budu to dlouho zpracovávat v sobě .
Ta kniha mě bolela a slzy pálily. Vždy si říkám, jak něco takového může člověk člověku udělat?! Silné, krásně čtivě napsané a (dle mého názoru) dobře přeložené! Děkuju, Ruto, potřebujeme si připomínat, že tohle nikdo nechce zažít!
Přestože jsem viděl už film, čekal jsem co se mnou kniha udělá. Příběh je hodně silný a uvědomit si život v takových podmínkách není snadné. V člověku se objeví ty pravé neskrývané vlastnosti a kolikrát jen boj o přežití. Ale co se mnou kniha udělala? Zkuste si po tomhle uvařit kávu a ulomit kousek čokolády..., díval jsem se na ten kousek a napadlo mě: "Zasloužím si to vůbec?". Někdo mi řekl před pár dny, jak mohu takové hrůzy číst. Má odpověď je právě hodnota toho kousku čokolády a toho, čeho si můžeme doopravdy vážit...
Knihu som čítala v roko 2020, ale doteraz si pamätám tento silný príbeh. Kniha sa mi čítala ťažko, pre utrpenie, ktoré si musela prežiť hlavná postava so svojou rodinou a aj preto, že stará mama mi rozprávala, ako môjho 18 ročného deda aj s jeho kamarátmi si pomýlili na ulici s utečencami a odvliekli za bieleho dňa vojaci a zavreli ho do pracovného tábora taktiež v Rusku. Vrátil sa domov po 7 rokoch a nikdy o tom nechcel hovoriť, čo sa tam dialo. V tejto knihe som sa dozvedela mnohé veci, ako to vyzeralo v ruských gulagoch. Väčšinou sa dozvedáme, ako to bolo v nacistických táboroch, ale táto kniha nám ukazuje, ako to bolo v ruských trestaneckých táboroch na ďalekom Sibíri,kde boli častokrát zavretí nevinní ľudia.
Sůl moře mě zasáhla o něco silněji, ale i V šedých tónech má také něco do sebe. Autorka přináší zcela odlišný pohled na dění během druhé světové války a na traumata lidí, kteří zůstali v ruských gulazích ještě dlouho po konci války. Jedno ale zůstává, lidská krutost. Ta se nemění. Nejedná se o lehké čtivo. Člověku je z toho často velmi těžko u srdce, ale je dobře, že takové knihy vznikají. Jsou události, které nesmí býti zapomenuty. Opět jsem odposlechla jako audioknihu.
Je dobré si uvědomit, že kromě nacistických koncentračních táborů byly i vězeňské tábory sovětské, kde trpěli nevinné oběti nepředstavitelné útrapy od sadistických dozorců. Kniha je čtivá, ale v tomto žánru zase literárně nijak nevyčnívá. Pro českého čtenáře je ovšem zcela kritické si uvědomit hrůzy napáchané sovětským režimem, který díky tomu, že ve druhé světové válce stál na straně vítězů, vlastně nikdy nebyl zcela reformován a jeho reinkarnace v podobě Putinova Ruska je stálým nebezpečím pro země, které považuje za svou sféru vlivu.
Smutná, nečte se dobře. Ale je to tím tématem, nikoliv autorčiným stylem. Ten je výborný a i když je příběh svíravý, něco stále nutí číst dál.
Tohle je kniha, která vám nabízí zase jiný pohled na druhou světovou válku - příběh z gulagu na Sibiři. Těchto knih mám načtených už dost, tahle sice nijak nevyčnívá mezi ostatní, ale četla se velmi dobře. Lina byla skvělá hlavní hrdinka, občas mě ale štvala tou její paličatostí a jak si občas myslela, že ví vše nejlíp. Možná to ale bylo tím, že byla velmi mladá. Oceňuju svižné krátké kapitoly, které bývaly otevřené, takže mě to nutilo číst dál.
Bohužel mě zklamal konec, který byl tak divně useknutý. Přišlo mi to takové nedokončené.
Od autorky mám doma ještě Mlčící fontány, na které se učíte chystám v nejbližší době, tak jsem zvědavá.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Moje první kniha od této autorky. Jak jsem tak četla, jsou na tuto knížku rozporuplné reakce. Já jsem tuto knížku začala číst zrovna v době, kdy začala válka na Ukrajině. Takže jsem se často rozhodovala, zda číst dál nebo nechat být. V médiích běželo toto téma pořád dokola, válka, velká solidarita, uprchlíci....stále dokola...Nicméně jsem tuto knížku přečetla. Četla se dobře, je napsaná do krátkých kapitolek , takže je poměrně brzy přečtená. Na mě byla místy opravdu hodně drsná ...Nechci tak hodnotit, zda autorka napsala poutavé čtení či nikoliv. Za mne to byl opravdu docela silný příběh s drsnými podmínkami....