V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363677/bmid_v-sedych-tonech-xw5-363677.png
5
3888
3888
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Krásná, ale hrozně smutná knížka. Na konci jsem brečela. Byl to opravdu silný příběh.
Smutné vyprávění, jak to v té době vlastně bylo příšerné a co si ti lidé museli vytrpět, přičemž vás to nenechá chvíli v klidu a musíte nad vším přemýšlet! V určitých částech děje jsem měla i husí kůži, nebo jsem musela i protáčet oči! A konec mě dostal nejvíce! :)
Krásná kniha která se čte doslova jedním dechem. Vždy žasnu jaké peklo dovedou lidé připravit jiným lidem.
Nemůžu si pomoci, na mě tato kniha tak silně nezapůsobila. Ano, líčení krutých událostí je smutné. Postavy na mě ovšem až na pár světlejších okamžiků působí nevýrazně, třeba postava maminky je mi velice sympatická, ovšem i po dějové stránce to je prostě slabší.
Možná jsem tématikou druhé světové války trochu přehlcená, nicméně už asi v desáté knížce čtu o podobných válečných křivdách, hrůzách a situacích, což k zajímavému románu nestačí . Je to román beze šťávy, tentokrát mi to nadšení ze Sepetysové minulo.
Za mě literární průměr, což je vzhledem k tématu docela škoda.
Drsný příběh o tom, co se opravdu dělo za hrůzy. Nikdo z nás si noc takového nedovede a nechce představit, že by zažil.
Nemám rád tento druh literatúry a do čítania sa musím vždy vyslovene nútiť. Je to preto, že mám rád knihy a príbehy veselé, vtipné, povzbudzujúce, plné technológií, viery v šťastnú budúcnosť, povzbudivé, jednoducho niečím pozitívne. Na opačnom konci sú knihy smutné, depresívne, ponuré, bez viery v dobro človeka, plné odriekania si, skrátka negatívne. Kniha Medzi odtieňmi sivej patrí do druhej skupiny kníh a s mojou povahou mám s takýmito knihami problém. Prečítam, aby som mal prehľad aj o temnej histórii ľudstva a snažím sa zabudnúť, avšak to nejde. Verím len v to, že ľudstvo bude mať dosť rozumu na to, aby si budúcnosť pripravilo tak, aby bola veselá, pozitívna ... len si tým nie som istý, pretože úroveň IQ na Zemi je dlhodobo konštantná, len počet ľudí narastá.
Jsem ráda, že autorka tuto knihu napsala a tím poukázala na hrůzy 2. S.V. ze sovětské strany, které jsou většinou opomíjeny a potlačovány, je dobře , že se takhle dostaly do podvědomí lidí. Knížka ve mně vzbudila uvědomění, jak velmi těžká, krutá a nespravedlivá byla tato doba.
Šokující bylo pro mě závěrečné zjištění, že Lina se vrátila ze Sibiře zpět domů až roku 1954 ( devět let po ukončení války), což mi přijde naprosto šílené!!!
Příběh Liny, patnáctileté slečny, která je v roce 1941 odvedena spolu s rodinou ze své rodné Litvy a je umístěna v pracovních táborech a dostane se až na Sibiř.
Odvedení lidé se musí naučit bojovat o život, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit a udržet si vlastní lidství.
Velice silný příběh a pohled na druhou světovou válku zase trošku z jiného úhlu. Od autorky jsem nedávno četla knihu Sůl moře, která se mi moc líbila. Obě knihy jsou psané velice podobným způsobem, který Vás chytne u první stránky a nemůžete knihu odložit dřív, než ji dočtete.
Ač jsou v knize popsány různé hrůzy a utrpení, není to tu tak děsivě vylíčeno jako v jiných knihách o válce (alespoň mně to tak připadalo) a můžou si knihu přečíst i trošku slabší povahy, ale samozřejmě nečekejte pohodový a oddechový román.
Určitě všem doporučuji k přečtení.
Je to opravdu strhující příběh lidské nezdolnosti. Hlavně odhalení tajemství hrůz a osudů mnoha lidí
Další z knih, které jsou plné bolesti a utrpení. Ale také naděje, víry a laskavého ducha. To jsou hlavní atributy, kvůli kterým mám tyto knihy tak moc ráda. Nikdy nepochopím, že se toto mohlo dít. Kniha je napsána velice poutavě, čtivě a uvěřitelně. S hlavní hrdinkou Linou, prožijeme velice detailně zhruba 8 měsíců, ale potom přijde střih a máme zde pouze kratičký doslov. To byla škoda, ten závěr by si zasloužil větší útok na city a detailnější zpracování. Audioknihu čte velice dobře paní Marie Štípková.
Neuvěřitelný příběh plný bolesti a hrůzy druhé světové války. Dala bych přečíst všem, kteří si stěžují, že se mají v této době špatně...
Strhující, drsné, čtivé a pro mne neskutečné. Jak tohle může, nebo mohl dělat člověk člověku.
Druhá světová válka - koncentrační tábory, to je tématika, která mě velmi baví. Na této knize mne velmi zaujalo, že je právě z prostředí gulagu, o kterých se však tolik nemluví. Pro mě tedy velmi zajímavý a strhující příběh. Od knihy jsem se nedokázala odlepit.
Poutavé vyprávění o ne tak známé části historie 20. století, o odvlečení milionů obyvatel pobaltských republik Stalinem ještě předtím, než tam vtrhl Hitler, praktiky obou pánů si v ničem nezadají! Musíme být vděční osudu, že žijeme v Evropě v době, ve které můžeme svobodně číst o čemkoliv, bohužel ani toto není zdaleka ještě dnes samozřejmostí v jiných částech světa. (Duben: 288 str.)
Zvěrstva ve jménu sovětského člověka. Přesun národních elit Pobaltských států do sibiřských gulagů ve 40. letech. Příběh jedné litevské rodiny, kterou zdevastuje bezcitnost a brutalita NKVD. Těžké je přežít jen přesun do lágru, natožpak kruté podmínky v něm. Silný příběh vyprávěný dospívající dívkou má dle mého názoru jen tu slabinu, že je psán deníkovou formou.
Je to skvělá kniha, kterou si musí přečíst každý! Hlavně si přečtete o tom, co se dělo během druhé světové války i někde jinde.
Toto je jedna z knih díky které i po přečtení dlouze přemýšlím. Tentokrát přemýšlím o tom jak my se máme na tom světě dobře a při tom si pořád na něco stěžujeme. Lidé jako Lina, Jelena a další kteří museli zažít takové hrůzy a žít s tím dlouhá léta aniž by se měli komu svěřit. Ta představa mě děsí. Děkuji za tuto knihu, díky ní jsem se dozvěděla co jsem doteď nevěděla.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Děsivý děj, o kterém všichni víme, že to tak bylo. Takových knih je třeba, aby si všichni uvědomili, jak může být politika některých jedinců nebezpečná.
Docela dobře se četla, ale rozhodně nebude patřit do mých nej a současně si myslm, že jsou jiné s tou tématikou, které jsou zpracované lépe.