V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363677/bmid_v-sedych-tonech-xw5-363677.png
5
3924
3924
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Dlouho jsem přemýšlela, jaké dát knize hodnocení. Každopádně dávám plný počet hvězdiček, protože tento příběh stojí za přečtení. O 2. světové válce, holokaustu, židovské tématice se toho píše hodně. A stejnou míru zájmu si zaslouží i historie pobaltských republik, vždyť zvěrstva tam páchaná, o kterých se mlčelo a mlžilo, si zaslouží svou pozornost. Příběh je poutavý, bude vám běhat mráz po zádech a nebudete chtít věřit tomu, že se lidé takto mohou chovat k druhým a že je možné vůbec něco takového přežít. Ten mráz, vítr, bouři ucítíte na vlastní kůži a vleze vám do morku kostí.
Drsná, krutá a zároveň něčím krásná kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem.
Doporučuju každému přečíst.
Ruta Sepetys opět nezklamala, vybírá si důležitá témata a historické úseky, o kterých se moc nemluví, zasadí do nich příběh a je z toho pecka s přidanou hodnotou.
Všechny tři knihy, které dosud v Česku od této autorky vyšly, obdržely ode mě 4*. Vždy mě zklamala poslední kapitola, která tam je na můj vkus zbytečná.
Přesto jsem vděčná za tato obohacující díla a budu je ráda doporučovat všem.
Silné téma. Kus historie, který byl minimálně třem generacím zamlčen nebo vykládán velmi pokrouceně. Pobaltské státy se nikdy nedočkaly řádné satisfakce a omluvy od zbytku světa. Kniha a její příběh je napsána tak, že by ji mohl zvládnout každý. A taky by měl.
Hodně silná kniha. Drsná, někdy až krutá, a opravdu smutná, ale zvláštním způsobem krásná. Kontrast nelidské bestiality na jedné straně a jímavé humánosti a pomoci na straně druhé je odzbrojující.
Tenhle titul mi určitě rozšířil i obzory. Mám sice jisté povědomí o těchto historických údálostech, ale přiznávám, celkem vágní.
Nejsem úplný historický analfabet, ale přiznávám bez mučení, že o osudech pobaltských států za druhé světové války i po ní moc nevím. Tato kniha mi tím pádem rozšířila obzory a zároveň potvrdila to, co si myslí každý rozumný člověk - totiž že nacismus a komunismus si nemají vůbec co "vyčítat". Příběh hlavní hrdinky i všech ostatních na mě silně zapůsobil a stejně jako u zážitků těch, kteří přežili pobyt v koncentračních táborech, i zde člověk jen zírá, jaké zlo jsou lidé schopni napáchat a zároveň, co vše lidské tělo i duše dokáže přežít. V případě sovětských obětí je o to horší fakt, že zatímco zajatci z německých koncentračních táborů mohli svá traumata sdílet se světem již po válce, oni museli další dlouhé roky víceméně mlčet...
Je strašné, že se tohle opravdu mohlo stát a neměli bychom na takové hrůzy zapomínat.
Proč knize, která je na slabé 2*dávám 4? Vedla jsem vnitřní dialog a je pro mě důležité, aby se udržela na žebříčku top knih a nezapadla. Ještě je příliš mnoho lidí, kteří o té době neví téměř nic. Tohle čtení zvládne i méně náročný čtenář a možná, že ho přivede k dalším knihám o teroru a moci diktatorů ovlivňovat životy lidí na celé generace. Jsem ráda, že nepatřím k národům s takovým stigmatem.
Skvělá a velmi silná kniha, která ve vás zůstane dlouho. Další slova jsou zbytečná. Přečtěte ji.
Stejně jako knihu Sůl moře i tuto knihu prostě musíte za každou cenu dočíst. Velmi čtivě napsaná kniha se silným příběhem.
Silná, drsná kniha o tom, že i při největších hrůzách se najdou čestní a odvážní lidé. Vzpomněla jsem si na knihu V plesových střevíčkách sibiřským sněhem - na vězněni na Sibiři vzpomíná žena z Lotyšska.
Nemám ani špetku pochopení pro zastánce komunismu!
Skvělá kniha! S každou přečtenou kapitolou jsem si musela říkat, že jsem moc vděčná za život, jaký mám!!!
Neuveritelne silny pribeh vypraveny ocima dospivajici divky.. pokud nekoho zajima historie holocaustu a antisemitismu, urcite ho bude zajimat i deportace do sibirskych oblasti. Tuhle cast lidskych dejin nesmime zapominat a prehlizet! Zobrazuje nesmirne obrovskou vnitrni silu lidi odhodlanych prezit.
Tohle jsem si vybrala do čtenářské výzvy, a to podle spousty dobrých hodnocení. A dobře jsem udělala. Už dlouho jsem nepřečetla knihu takto - jedním dechem a na jeden zátah, takže dočteno ve tři hodiny v noci. Ocenila jsem autorčino střídání současného líčení se vzpomínkovými vstupy. Styl psaní mi velmi vyhovoval. Četlo se mi to rychle. Mám jedinou výhradu - když si kluci balili cigarety do listů z knihy, tak vyjádření, že byly vytrhány stránky 6 až 11, je nepřesné. Asi spíš byly vytrhány listy, a to od stránky 5 do strany 12. No jo, já vím, jsem takový detailista a hnidopich.
Velmi silný příběh, nemůžu ho dostat z hlavy. Neměli bychom zapomínat na minulost.
Od této autorky jsem přečetla nejdřív knihu Sůl moře, která velmi volně souvisí s touto knihou a je lepší ji přečíst jako první.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Autorka pomocí šestnáctileté Liny vypráví strhující dějinné drama. Nadaná malířka uprostřed války místo na malířský kurs "cestuje" kamsi na Sibiř...
Může mít příběh litevských zajatců šťastný konec?
"Zvykne na co? Na nezvladatelný vztek? Nebo na smutek tak hluboký, jako by vám
v srdci někdo vyhloubil díru a naplnil ji pomejemi ze špinavého kbelíku?" (s. 63)
Smrt je všudepřítomná a s každou další kapitolou ji čtenář očekává...
Nicméně Lina má vůli žít. A má pro co žít. Lina je красивaя, především na duši.
Líbilo se mi členění knížky - kapitoly jsou krátké. Často se objevují vzpomínky na šťastné chvíle z domova, z dětství. Během několikaměsíčního zajetí jak Lina, tak mladší bratr Jonas dospívají. A nejenom tím, že Jonas kouří cigarety.
Ačkoliv knížka neobsahuje ilustrace díky Linině lásce k malování jsem si často představoval prostředí, o kterém vypráví.
Za stěžejní považuji depeši se žalmem 102, která se objevuje přibližně v polovině knihy.
"Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.
Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.
Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina." (s. 156)
S blížícím se závěrem se děj zrychluje.
Epilog, na rozdíl od autorčiny poznámky, považuji za nadbytečný. Dovedl jsem si představit sám, jak pokračoval Linin osud.
Knížka mi připomněla filmový příběh Východ - Západ.
"Vzala jsem do ruky psací pouzdro. Sedla jsem si, že dokreslím Jonasův pokoj. Nejdřív jsem si byla ticha okolo vědoma. Bylo těžké, trapné. Ale čím déle jsem kreslila, tím hloub jsem byla ve skice ponořená. Nechala jsem se pohltit snahou dokonale, jemně zachytit záhyby na přikrývce. Stůl a knihy musely být přesné. Jonas své knihy a stůl miloval. Já taky milovala knihy. Tolik mi chyběly. (s. 162 - 163)