V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363677/bmid_v-sedych-tonech-xw5-363677.png
5
3937
3937
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Vidím tu záplavu velmi kladných názorů a do toho kniha patří mezi jedny nejlépe hodnocené, ale já se nemohu ubránit tomu, že mě kniha zklamala a moc nechápu, proč tak dobré hodnocení kniha vlastně má.
Velmi zajímavé téma je z mého pohledu pojato zdlouhavě, navíc jsem čekala, že se více dozvím o historii tohoto státu. Hlavní hrdinka mi nebyla moc sympatická, její maminka a Andrius naopak ano.
Už dlouho jsem se nerozhodovala, kolik hvězd dát. Na čtyři to není, bavila mě pořádně až poslední čtvrtina knihy. A bohužel ani Kreckij to nezachrání.
Knihu bych doporučila spíše mladším čtenářům.
Nemala som zdania o čom je kniha a sama by som si ju nevybrala. Podobné témy mi naháňajú hrôzu.
Prečítala som ju jedným dychom. Veľmi smutný príbeh, ktorý presvedčí, že aj v tých najhorších chvíľach sa netreba vzdať a o život treba bojovať.
Knihu jsem přečetla asi za den. Prostě se nedalo odtrhnout. Zasáhla mě obrovským způsobem a když jsem jí dočetla, tak jsem jen s otevřenou pusou koukala do prázdna a měla jsem pocit jako by mi někdo zapíchl nůž do srdce. Málokterá kniha vzbudí tolik emocí, navíc tak nenásilným a poutavým stylem, jak je to napsané.
Strašně dobře se četla .. možná to bylo zapříčiněné krátkými kapitolkami, takže přečteno téměř jedním dechem. Sice trochu těžší téma (což je válečné vždy), ale rozhodně krásně napsané, klidně bych si přečetla znovu.
Nevím, zda se hodí slovní spojení "nádherná kniha", každopádně je to kniha plná emocí.
Jsem moc ráda, že jsem si jí přečetla, o tomhle tématu jsem téměř nic nevěděla. Určitě jí doporučuji a budu na ní dlouho myslet.
Navíc musím vyzdvihnout krásný přebal knihy.
Téma zajímavé, příběh je hodně čtivý, přesto jsem se nemohla po celou dobu zbavit dojmu, jako by byl určen spíše pro mládež, než pro dospělého čtenáře.
Kniha je rozdělena do mnoha krátkých kapitol, přičemž každá kapitola začíná zhruba v polovině stránky - kdyby to nebylo takto uměle natažené, kniha by neměla ani 200 stran... Těžko říct, jestli šlo o záměr, jak udělat knihu objemnější, nebo jak ji udělat "čtenářsky atraktivnější"...
Nemůžu říct, že by se mi kniha vyloženě nelíbila a jak jsem již zmínila, četla se dobře. Přesto myslím, že nebyl plně rozvinut její potenciál, čekala jsem víc... Taky jsem doufala, že se dozvím něco víc o zmíněné pobaltské zemi, o její historii, geografii nebo kultuře... No a sem tam mě taky zarazilo pár těžko uvěřitelných věcí, jako např. gumoví medvídci kdesi v zapadlém koutě Ruska v době války...
Za mě se kniha spíše blíží k průměru, nepřijde mi nijak výjimečná, ani vyloženě špatná. Mé hodnocení je 3,5 z 5.
Skvělá a dojemná kniha. Po takových knihách si člověk uvědomí, jak se má vlastně dobře. Zajímalo by mě , jak by něco takového snášela naše zpohodlnělá populace. Výborná kniha.
Knihu jsem přečetla v rekordním čase. Souhlasím se simi28. A také doporučuji.
Hodně emotivní kniha.... jediné, co bych knize vytkla je ukončení. Doufala jsem, že ukončení bude více popsané...
Spoiler
- třeba popsané setkání Andriuse a Liny, myslím, že to by knize hodně přidalo.
- také by bylo fajn, kdyby bylo popsáno jak se Lina dostala z tábora.
Jinak si myslím, že se kniha opravdu povedla a rozhodně doporučuji. :)
Skvělá kniha. Nevěřila jsem, že mě takto nadchne, ale opak je pravdou.
Příběh postupuje neskutečně rychlým tempem a nutí vás tak číst pořád dál. I přesto, že je V šedých tónech napsána pro mladší publikum, tak je svým tématem a dějem velmi drsná.
Postavy jsou reálné, krásně jsem se sžila s hlavní hrdinkou a měla jsem pocit, jako bychom tento krutý osud prožívaly dohromady. Doporučuji.
O gulazích jsem slyšela, ale nikdy jsem o nich nečetla. Z celého příběhu mi bylo do pláče a běhal mi mráz po zádech. Tuto knihu by si měli přečíst všichni, abychom nezapomněli, jaká zvěrstva se těmto lidem stala, a aby se to již neopakovalo. Chybělo jim to základní, co my považujeme každý den za samozřejmost.
Po Soli moře mě tentokrát až překotné tempo knihy tolik nezaskočilo. Je to čtení, u něhož se musíte na začátku pořádně nadechnout, protože dokud budou zbývat stránky, na nějaké dýchání nebude čas ani prostor. Vyprávění se valí vpřed, žene se jako příboj a bere s sebou vše, co stojí v cestě a za sebou nechává semletou krajinu emocí. Je to znovu tak paradoxně krásné vyprávění o odporných věcech. Znovu snad až milosrdně příliš rychlé, než abych dokázala vše, co autorka popisuje, skutečně vstřebat. Někomu to může vadit, já jsem za vděčná, protože i tak je to velice, velice silný příběh - příběh, který se možná nestal přímo takto, ale v jiným obměnách ano. Ne stokrát, ne tisíckrát, ne deseti tisíckrát, ani sto tisíckrát, ale milionkrát. Myslete na to, až budete příště přemítat o současném světě a hrůzách, kterých přeci nemohou být mocní schopní. Ale ano. Mohou. Jistěže mohou.
Nezapomínejme. Tohle není jen silný příběh, to je obraz doby.
O gulagu jsem již samozřejmě slyšela, ale takto napsaný příběh byl pro mě naprosto jedinečný, silný a nezapomenutelný zážitek...neuvěřitelné, že něco takového vůbec někdo přežil.
Krásný příběh k opomíjenému tématu.
Autorka používá hezký jazyk, kniha je hodně čtivá. Vůbec jsem nemohla knihu odložit. Možná mi lehce vadily příliš černobílé postavy, těch prokreslených mi přišlo málo. Přesto se mi kniha moc líbila. Rozhodně jsem si díky ní rozšířila své povědomí o méně známé téma dějin.
Doporučuji.
Litevská rodina, kterou deportují do pracovních táborů na Sibiř. Kruté vyprávění lidí kteří nevěděli kam je převážejí, kdy dostanou jídlo a zdali tuto cestu přežijí. Popis života v pracovním táboře. Téma, které se moc v knihám neukazuje a je opomíjeno. Za mě velmi krutý a silný příběh. Bude mě z něj asi dlouho mrazit. Cítím okolo chlad...
Tuto knížku bych dala povinně přečíst všem,aby se nezapomínalo na hrůzné
časy války a lidi si vážili toho,čeho teď
mají.Knižka popisuje velmi živě strašné podmínky za druhé světové války v táboře na Sibiři.Po dlouhe době se mi u nějaké knížky koulely slzy po tváři.Vždycky jsem musela přestat číst a dát si čas na zklidnění emocí.Šla jsem pohladit své dvě děti do postýlek a v duchu děkovala,že jsem se narodila do téhle doby,že jsme v teple,v pořádku,nemáme hlad a že jsme spolu.
Krásná kniha na smutné téma. Vyprávění patnáctileté Liny, kterou v období II. světové války Sověti s ostatními Litevci deportují na Sibiř. Doporučuji k přečtení, román je strhující, surový, smutný, plný emocí, zla, lásky i naděje.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Strhující. Maminka - šlechetná, zásadová, rozvážná, povzbuzuje své děti do poslední chvíle. Zajímavá postava bachaře Nikolaje. Po přečtení jsem si na googlu našla dějiny Litvy.