V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452180/bmid_v-sedych-tonech-BQL-452180.jpg
5
3913
3913
Moderní klasika od Ruty Sepetysové nově v brožované vazbě! Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití, a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Silný příběh o krutosti SSSR. Naděje,láska,soucit... moc pěkně a s citem napsaná kniha. Doporučuji každému přečíst!
Dlouho jsem čekala na knihu, která mě natolik vtáhne, že budu opět jen číst, číst a číst.
Povedlo se a já děkuji. Děkuji autorce za příběh, který se přes veškeré popsané hrůzy nesl na vlně obrovské lidskosti, naděje a lásky.
Jedna z nejsilnějších knih kterou jsem četla. Nemohu ani slovy vyjádřit, jaké pocity ve mně zanechala. Silný příběh, který se opravdu stal a vy tomu nemůžete uvěřit, že lidé byli něčeho takového schopni. Konec knihy jsem již nezadržela slzy. Jen samotné představy příběhu mě “děsily”. Stále knihu vstřebávám a určitě mi zůstane dlouho v paměti. Jsem ráda, že takové tipy knih vychází a svědectví o dávné realitě takto vyplouvá na povrch. Ruta Sepetys mě opět dostala a já jí děkuji za další silnou knihu, díky níž jsem se dozvěděla zas něco dalšího o minulosti. Kdyby autorka přidala další stránky, vůbec bych se nezlobila. Byla jsem tak začtená, že mě i trochu mrzelo, že jsem už došla na konec. Moc doporučuji přečíst!
Fakt strašně smutné a silné čtení. Obdivuju Rutu, jak o tohle dokáže psát a ještě to napsat tak dobře. Moc jsem si oblíbila všechny postavy, které se pohybovaly v bližším kruhu Liny a její rodiny. Pokud si tuhle knížku chcete přečíst, tak doporučuju prvně začít s Mlčícími fontánami. Není to tak ,,brutální" a alespoň zjistíte, jestli vám vůbec sedí styl jejího psaní. Každopádně tahle kniha naprosto bez chyby a určitě doporučuju přečíst.
(Hodnocení Mlčících fontán a jiných knih na mém profilu nebo přímo u dané knihy)
V šedých tónech je kniha, která by se měla číst a téma, kterým se zaobírá je tématem, na které by se nikdy nemělo zapomenout. Není to krásná kniha, je to kniha, o které by se mělo vědět. V našich končinách se hodně mluví o koncentračních táborech, hodně o tom čteme a poměrně dost z nás o nich hodně ví, není tomu tak už když přijde na otázku pracovních táborů na Sibiři a odvedení rodin z Pobaltských zemí, a tak by to rozhodně být nemělo. Díky této knize se možná více lidí dozví o tom, že zvěrstva se děla na obou stranách a není možno na to zapomínat.
Velice mi sedl autorčin styl psaní, nemá smysl to zastírat, spoustě lidem to vadí, mě krátké kapitoly naopak hrozně sedly. Je umění napsat takhle složité téma tak jednoduchým a masám přístupným způsobem.
Oceňuji neuvěřitelnou sílu, lidskost a statečnost matky, Jeleny. Vývoj vyprávěčky celého příběhu, Liny, která mi byla zpočátku nesympatická a místy jednala více než sobecky. Houževnatost malého Jonase, který nakonec vůbec nebyl malý a mnoha dalších postav, které dělaly vše, co považovaly za správné, mnohokrát myslely více na své blízké než na sebe, věřím, že stát před takovými morálními dilematy, která nám byla nastíněna, mnoho z nás by překvapilo samo sebe, jak by se nakonec zachovali. A nemůžu opomenout sovětského vojáka Nikolaje Kreckiho, kde byl nastíněn malinko i pohled z druhé strany, že možná všichni z trapitelů nebyli takovými stvůrami, jak si někdy myslíme.
"Nic jsem si nezasloužil, Lino. Člověk musí stát za tím, co je správné, a nesmí přitom čekat vděk nebo odměnu."
"Nejsme nemocní. A brzo budeme zase doma. Až zbytek světa zjistí, co Sověti páchají, udělají tomu všemu přítrž."
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek.
Opravdu silný příběh. Surový, krutý, citlivě napsaný. Dějiny Pobaltských států jsem vůbec neznala, naprosto je zastínila druhá světová válka, byť se odehrávaly ve stejném časovém období s přesahem v podstatě do současnosti.
Je těžko popsat pocity z této knihy .Velmi pěkně se četla i když byla o utrpení o kterém sem vůbec neměla tušení že se dělo . Čtu hodně knih z koncentračních táborů ,tohle bylo úplně jinak kruté .
Právě jsem dočetla tuto knihu s velmi vydařenou obálkou a snažím se napsat komentář. A nejde mi to. Kniha mě zcela odrovnala. Vím, že historie nikdy nebyla moje silná stránka, ale nyní se úplně stydím, že jsem nevěděla, jaká zvěrstva se děly lidem v Pobaltských státech. Knihu jsem musela číst s častými přestávkami, protože mi bylo až zle. Obdivovala jsem hlavní hrdiny za jejich odvahu, vytrvalost, štědrost, empatii, pracovitost a nesmírnou touhu přežít. I v nelidských podmínkách si dokázali udržet svoji důstojnost a zdravý rozum. Autorka dokáže psát tak "lehce" o tak těžkých věcech. Protože mi nejde dobře vyjádřit to, co bych chtěla o knize říct, obzvláště když nechci něco prozradit, musíte si knihu přečíst...
Přečetla bych to za den nebýt toho, že jsem se rozhodla dělat přestávky, abych měla čes nad tím přemýšlet, a taky abych si od toho zoufalství trochu vyčistila hlavu. Bohužel mám knihu jenom půjčenou, ale teď si říkám, že bych si ji možná měla i koupit.
Přečetla jsem ji za dva dny.Čekala jsem hodně ale bylo to ještě lepší.Nemohla jsem se od knihy odtrhnout byla prostě dokonalá,ale stalo se my že jsem si i pobrečela po celkovém přečtení si člověk hned váží všeho toho co má
Přečteno za dva dny. Nemohla jsem se odtrhnout. Až se mi nechtělo věřit, že se tohle opravdu mohlo stát. Mohlo. Bohužel. Bylo mi z toho slabo :( .. Člověk si hned o to víc váží toho, co má a jak dobře se tu vlastně máme ..
(SPOILER)
Tato kniha mi nějaký měsíc ležela na poličce. Vždyť vychází pořád tolik skvělých knih, však tahle chvíli počká, myslela jsem si... To jsem ještě netušila, že ji přečtu za jedno odpoledne a jednu noc. Jakmile ji otevřu, už nemůžu přestat.
Díky za tuhle knihu. Vedle všech těch vydaných tetovačů, Cilek a švadlen, které dělají z hrůz 2 sv.v. junácké bojovky, je tato kniha obsahově surová a realistická. Víte o červech ve zbytcích jídla, škrábete se, jako by vám taky skákaly vši z vlasů do obočí, bolí vás dásně jako při kurdějích a přesto řádky hltáte, cítíte v ruce oblázek s třpytkami, na jazyku chuť štědrovečerní čokolády a na tvářích paprsky prvního slunečného dne za polárním kruhem. Smějete se a brečíte a říkáte si, že tohle nikdy nemůže dopadnout dobře. To přece žádné tělo a žádná duše nemůže vydržet. A taky, že to třetina obyvatel pobaltských zemí nevydržela. Čest jejich památce a velké díky autorce a přeživším, kteří jí propůjčili důvěru a svěřili svůj příběh.
Zasloužený plný počet hvězd! Krásně napsaná kniha, s bohatým ač smutným dějem, protkaným pravdou Stalinovské doby. Po přečtení knih z této doby, vždycky přemýšlím, proč se nenašel nikdo, kdo by Hitlera a Stalina dokázal včas zastavit. Kam to až došlo, že po desítkách let tu čteme knihy, ze kterých nás mrazí.
Velice silný příběh, plný bolesti a hrůzy druhé světové války. Násilné odvlečení milionů obyvatel Pobaltských republik krutovládcem Stalinem. Příběh vypráví dospívající dívka Lina, která se ocitla se svou rodinou a dalšími lidmi na Sibiři. Autorce musím opravdu zatleskat, za tuto poutavou knihu. Určitě si ji přečtěte, nebudete litovat.
Po těchto knížkách mám vždycky hroznou zlost na lidi... skvěle napsaný příběh, Ruta nezklamala.
Román přibližuje osudy pobaltských států a jejich obyvatel za 2. sv. války. Tyto státy obsadil Stalin a započal se svou politikou - likvidace a odsunu těch, kteří se dostatečně nepodrobili. Kniha V šedých tónech je smutnou připomínkou toho, co bylo a na co bychom neměli zapomínat, protože jen v rámci pracovních táborů byly utýrány miliony obětí. A další lidé, kteří měli to štěstí, že přežili, si následky nesli po celý život. Co všechno je člověk schopen udělat člověku...
MOŽNÝ SPOILER
Smutná kniha o smutné době a smutných věcech.
U knih, které tady mají tak vysoké hodnocení, vždycky zbystřím, protože většinou hodnocení neodpovídá a nevím odkud to lidi sypou.
Tušení mě nezklamalo ani tentokrát.
Hlavní problém této knihy je v tom, že autorka je mizerná vypravěčka. Hodí nás sice rovnou do děje a vyprávění má tempo vlaku uhánějícího na Sibiř, ale čím déle v tom vlaku jedeme a blížíme se lágru, už tušíme, že tam něco drhne a že to není ono.
Napětí a zájem o osudy postav se tak nějak pomalu začínají vytrácet a popravdě v druhé půlce knížky, už mi bylo úplně jedno, co se s kým stane.
A tím koncem to autorka taky nějak extra nevylepšila. Připadá mi to, že už nevěděla jak dál, tak to sekla.
Je fajn, že se o Stalinských čistkách a zvěrstvech píše, protože tohle svinstvo nesmí být zapomenuto. Ale pokud je to ve výsledku mdlé a ubíjející, postavy nezajímavé a omílá se neustále dokola jen zima, hlad a polární noc, pocity zůstavají značně rozporuplné.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Tahle kniha je druhá, kterou jsem od paní Sepetys měla v ruce. Potrhaná křídla jsem ještě dočetla, tohle ale ne. Neříkám, že by kniha byla špatná, naopak. Ruta Sepetys má styl psaní, který mi vcelku sedí, náměty na příběhy jsou určitě zajímavé... Ale kvůli čemu jsem knihu odložila, byla hlavní hrdinka. Prostě dokonalá, úžasná, skvělá a všestranně nadaná Mary Sue bez jediné chybičky. Vždyť to se nedá číst...