V šedých tónech
Ruta Sepetys
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek. Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Jednoduché a neagresivní čtení o utrpení z rukou Sovětů. Popisy v knize jsou strohé na drastické výjevy a zároveň historické reálie nedehonestují snahou o romantizaci. Smutné čtení o strašné době, které si může každý přečíst bez hrozby jakékoliv traumatu a může pomoci nastartovat hlubší zájem o dané téma.
V roce 1939 obsadili Sověti pobaltské státy, Kreml vytvořil seznamy lidí, které považoval za odpůrce Sovětů, a lékaři, právníci, učitelé, vojáci, spisovatelé, podnikatelé, umělci a knihovníci byli včetně svých rodin jako nepřátelé režimu určeni k hromadné likvidaci. K deportacím do pracovních táborů na Sibiři docházelo od června 1941. Ti, co přežili, v nich strávili 10 až 15 let... po návratu našli obsazené domovy, byli pod dohledem KGB, nesměli o ničem promluvit...Litva, Lotyšsko a Estonsko přišlo o třetinu obyvatel.
Příběh z knihy je strašný. Nepochopitelný. Děsivý. A utvrdilo mě to v tom, že i oproti nacistům jsou Rusové jiná liga. Chybí jim nějaká základní lidskost. Člověk pro ně nemá žádnou hodnotu. Což ostatně po letech ukázali jak v případě Černobylu (doporučuji knihu Modlitba za Černobyl, kronika budoucnosti), tak i teď... opět nepustí jedinou pravdivou informaci, když se něco stane.
Skvělá kniha, na kterou i po letech ráda vzpomínám a pořád si pamatuju děj. Silný zážitk a čtivý styl psaní = pecka kombinace :)
Nemám nic, co bych zašila do svého kabátu (který také nemám), ale připadala jsem si jako multimilionář. Jedu vlakem, čtu, dávám dětem svačinu, můžou si vybrat z narvaného batohu, voda, káva, čaj, pečivo, ovoce, sušenky... znáte to.
Syn mi říká, maminko, proč brečíš, tak to nečti, když je to tak smutný, proč čteš o takové hrůze, nečti to!, a tahá mi knížku z ruky...
Právě proto to musím číst, a měl by každý z nás, právě proto.
"Až zbytek světa zjistí, co Sověti páchají, udělají tomu všemu přítěž."
Vážně?
Velmi silné téma, silně napsáno. Bylo to trochu jako dívat se na film. Přesto, že je kniha psána pro young adult, určitě neurazí ani staršího čtenáře. Přesto, jak psal kdosi níže, nebyla jsem z knihy až tak moc paf, abych dala 5 hvězd.
Doporučuji raději si knihu přečíst pořádně, nikoliv jen "poslouchat" ve verzi audioknihy, jako já. Jsou totiž daleko lepší herci, kteří čtou. V této verzi mě paní herečka štvala a přišlo mi, že někdy nebyla moc připravená, nevím.. docela hrozné to bylo.. Takže raději sáhněte po tištěné verzi ;)
Souhlasím s výtkami, že obsah příběhu převyšuje formu jeho podání. Přesto dávám s klidným svědomím plný počet hvězd.
Autorka totiž především odfoukla alespoň trochu mlhy, která se nad novodobou historií pobaltských republik pro většinu světa vlivem úspěšné sovětské a následně ruské propagandy usadila. Vždyť kdo z širší veřejnosti něco věděl o sovětské politice vůči svým nejbližším sousedům před zveřejněním informací o událostech v polské Katyni nebo o průběhu anexe pobaltských republik než se začetl do této knihy?
Bagatelizace či popírání těchto historických hrůz přitom pouze zvyšuje pravděpodobnost jejich opakování, zvláště v situaci, kdy je agresor vykreslován vlastně jako oběť...
Tahle tématika mi přišla hodně originální. Člověk o tomhle nikdy nic moc neslyšel. Po dočtení této knihy jsem byla jako v melancholii, stále jsem myslela na příběh Liny, Jonase a jejich matky. Bylo to pro mě velmi smutné a naprosto nepředstavitelné téma, i když jsem zpočátku byla trochu zklamaná z konce. Bylo mi líto, že jsem se nedozvěděla, jestli Linin otec opravdu zemřel nebo přežil, že jsem netušila, co se stalo s Jonasem. Kniha se četla jedním dechem a zůstala v mojí mysli do teď.
Válečnou tématiku miluju. Kniha se četla rychle, bavila mě, byla chytlavá. Určitě doporučuji.
Dôležitá historická téma, o ktorej sa nepíše tak často. Kniha sa číta veľmi dobre, ale nebola som z nej až tak ohromená.
Oceňuji, že knihu vydalo nakladatelství, které se zaměřuje na náctileté. Takže jsem schopna odpustit i epilog. Je mi jasné, že tato generace musí znát dějiny, ale zároveň mít i naději v dobré konce. Kniha se čte velmi dobře, nicméně skutečnost byla asi ještě o mnoho horší.
Od této autorky jsem jako první četla Sůl moře a V šedých tónech na mě zapůsobilo stejně silně. Příběh, který si zaslouží, stát se součástí povinné četby a také výuky historie světových dějin 20. století, se jistě dotkne každého čtenáře a věřím, že v něm zanechá na dlouho svou stopu. Je to vyprávění o válce, sovětské expanzi a jejím brutálním otisku v národech Litevců, Estonců a Lotyšů. Je to vyprávění o tom nejhorším v lidech, ale také o tom nejlepším.
Krásná kniha, kde se dovídáme o hrůzách, které se udály a celkem se o tom neví. Osudy Litvy jsou ale popsány tak strhujícím způsobem, že by si to měl přečíst každý, i když jsou to moc smutné příběhy lidí, kteří je prožívali.
Pocit obrovské nespravedlnosti a bezpráví patří prakticky ke každé válečné literatuře zmiňující odsuny obyčejných a bezmocných lidí. Ani V šedých tónech nás nemine hrůza, odpor a křivda. Příběh, který je nám předkládán, ale navíc ukazuje, jaká je cena dětství a lásky v době války a jak je možné přežít největší hrůzy a neztratit při tom víru i lidské srdce. A v ještě jedné věci je kniha důležitá – připomíná osud pobaltských států po obsazení Sovětským svazem, téma, které je na rozdíl od židovského holocaustu jen málo známé.
Kniha na doporučení.
Dle mého byl popis příběhu až moc jednoduchý, avšak i přes tento nedostatek jsem se do knihy a toku děje dostala téměř okamžitě.
Celkový průběh knihy byl sice stručnější, ale vývoj některých postav mě překvapil.
Nejlepší podle mě byl konec, který splnil mě očekávání a aspoň pro mě to skončilo krásně, protože to jediné mi vykouzlilo úsměv, vzhledem k celkem depresivní knize.
Nemůžu si pomoci, ale na mě byl příběh popsán až příliš jednoduše. A vzhledem ke svému věku jsem se nedokázala příliš ztotožnit s hlavní hrdinkou, šestnáctiletou Linou. Atraktivním pro mě na této knize bylo hlavně téma a navzdory všemu naturální popis všech těch hrůz, kterými si museli nebozí Litevci projít. My, co žijeme tady a teď, a přesto si neustále na něco stěžujeme, bychom se měli stydět. Nedokážu si představit, že bych přežila něco takového. Bohužel mi celý zážitek nakonec zkazil epilog, který, když už tam musel být, měl obsahovat něco víc než jen stránku a půl. Ruta Sepetys je výborná vypravěčka, ale její Sůl moře mi přinesla mnohem silnější čtenářský zážitek.
Tuhle knihu jsem četla podruhé a musím říct, že mě opět uchvátila.
Kniha se čte velmi rychle, já sama jsem ji přečetla během dvou dní.
Příběh je velmi napínavý a místy až děsivý,když si uvědomíme, že tato kniha je seskládána ze skutečných příběhů,které se staly roku 1941, kdy Sovětský svaz obsadil Litvu a další pobaltské státy.
Rozhodně doporučuji přečíst, nejen díky silnému příběhu, ale taky kvůli uvědomění, co všechno dokáže lidská krutost,zloba a nenávist a zaručit, aby se podobné kruté osudy lidí a podobná historie už neopakovaly.
Nádherná kniha,která v sobě ukrývá tolik bolesti, smutku, krutých osudů, tyranie, nelidskosti.
Nadruhou stranu i lásku, víru, sílu vzpomínek a odhodlání bojovat.
Člověk si prostě uvědomí, co má. A čeho si má na tomto světě vážit.
I když jsou stále na světě hyeny, stojí za to bojovat o lepší zítřky. A další a další dny.
Doporučuji přečíst.
Autorovy další knížky
2013 | V šedých tónech |
2016 | Sůl moře |
2020 | Mlčící fontány |
2014 | Potrhaná křídla |
2022 | Musím tě zradit |
Nádherná kniha , která chytí za srdce.Velmi jemně napsána ...o hrůzách , které napáchal Stalin v pobaltských státech....spousta lidí ani netušila co se tam dělo...doporučuji