V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489582/bmid_v-sedych-tonech-U7T-489582.png
5
3913
3913
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek. Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Autorka odvedla skvělý kus práce, na tyhle střípky dějin by se nemělo zapomenout, protože historie mívá nehezkou tendenci se opakovat. Knihu jsem dočetla s vypětím všech sil, z takovýchto příběhů mi vůbec není dobře.
Úžasná kniha. Neskutečně čtivá a zároveň tak smutná. Konec jsem probrečela a knihu musela několikrát zavřít a prodychat. Krátké kapitoly ovšem nutí číst stále dál a dál, takže dlouhé přestávky prostě nešly a člověk musel číst stále dál. Zatím jsem od ní četla jen musím tě zradit a tohle. V šedých tónech je, za mě, lepší než musím tě zradit, ale rozhodně stojí za přečtení obě a jsou skvělé. Chystám se na vsechNzjeji knihy a moc se těším na každou.
Podle mě nejlepší Sepetysová, četla jsem všechny zatím vydané. Působí na mě nejautentičtěji a nejsou tam takové ty "senzacechtivé" věty, které někdy používá na konci kapitol, stejně jako třeba Backman.
Kniha která se četla jedním dechem. Poutavý příběh plný bolesti, síly a naděje. Připomenutí historie, která by se neměla opakovat.
Kniha je nesmírě silná a čtivá, konec je dechberoucí!
Lidé se prokousávající životem a smrtí v kolchozu a gulagu na Sibiři za Stalinistické éry ve mě vyvolal silné emoce a autorka si vybrala důležité téma pro zpracování. Povedlo se jí výborně a to je přitom její prvotina...!
Vynikající počin a kniha je extrémně čtivá příběhem i zpracováním. Kapitoly jsou dvou až pětistránkové a text nádherně ubývá.
Musím vložit do kategorie doporučuji :)
A zapalím svíčku všem obětem tomuto a všech totalitních režimů.
NEZAPOMENEME!
Je to moje první knížka od této autorky a určitě ne poslední. Přečetla jsem ji jedním dechem a konec jsem obrečela. U těchto příbězích si člověk uvědomí jaké je lidstvo zlý:-(
Když jsem dočetla, nemohla jsem téměř dýchat, jak jsem měla všechno sevřené smutkem. Nevím ani, co napsat dřív. Jestli je hroznější křivda, která nebyla nikdy odčiněna, nikdy potrestána, a dokonce nesměla být ani nahlas vyslovena. Jestli je strašnější to, že lidé, s nimiž se nakládá jako se zvířaty, začnou pochybovat, jestli jsou ještě vůbec lidé, a musí se o tom znovu přesvědčit.
"Proti sobě tu stojí dva ďáblové a oba chtějí vládnout peklu."
Mlčící fontány jsem měla v top knihách, pak ale přišlo zklamání v podobě Potrhaných křídel. Tak trochu jsem ale tušila, že Potrhaná křídla byl prostě omyl a další knihy Ruty Sepetys budou zase silné a nezapomenutelné. A román V šedých tónech mi to potvrdil.
O tom, že během druhé světové války nepáchali zlo pouze nacisté, už asi všichni víme. V téhle knize se ocitáme v sovětském pracovním táboře na Sibiři, kam byla spolu s dalšími litevskými rodinami deportována i patnáctiletá Lina s maminkou a malým bráškou. O hladu a v nelidských podmínkách přežili krutou zimu jen ti nejsilnější.
Ruta Sepetys má obrovský dar vyprávět i o těch nejkrutějších obdobích z našich dějin neskutečně lehce a poutavě. Protože sledujeme příběh očima mladé Liny, může se její vyprávění zdát trošku naivní, ale o to více na čtenáře zapůsobí, že vše sleduje pohledem nevinného dítěte. Nemám co vytknout, bylo to skvělé a moc se těším na další autorčiny knihy, ještě mi zbývá Sůl moře a Musím tě zradit.
Silný příběh. Velmi čtivý styl, jakým autorka píše. Jedna z nelepších knih, kterou jsem za poslední dobu četla. DOPORUČUJI!
Přečteno jedním dechem. Tíživé téma, o kterém jsem skoro nic nevěděla.
Škoda toho useklého konce.
Úžasný a poměrně emočně náročné čtení.
Úžasně spracovaná knížka na nelehké téma, je to napínavé a když začnete číst nemůžete přestat. Rozhodně doporučuji.!
Ruta Sepetys si vybírá závažná témata. Už jsem od ní četla dvě knihy, tato je třetí. Pracovní tábory na Sibiři, tisíce Litevců, které Sověti odsunuli, hlad, nemoci, zoufalství, smrt. Pro mě, jako matku, je hrozné číst o tom, jak umírají malé děti. Tyto příběhy se moc těžko čtou, ale měli bychom si je připomínat, abychom věděli, že ten blahobyt, ve kterém žijeme teď, není samozřejmost, a že život se může změnit lusknutím prstu.
Píše se rok 1941 a Lina Vilkasová je patnáctiletá studentka, která sní o umělecké škole.
Jednoho dne ji, její matku a mladšího bratra odvleče ruská NKVD do pracovního tábora na Sibiři. Zde musí Lina bojovat nejen o holý život, ale i překousnout ponižování a bití.
Důležité ale je nenechat se zlomit a snažit se tu hrůzu přežít. Udrží si Lina svoje nastavení lásky a naděje až do konce těchto těžkých časů?
Ruta Sepetys píše knihy o událostech, které zapadly do propadliště dějin. Je ale dobře, že je vytahuje na povrch a nemělo by se na tyto události zapomínat ️️
Tato kniha mě opět (stejně jako Musím tě zradit) šokovala a příběh se mě velmi dotknul.
Rutu jsem nikdy nečetla, ale všimla jsem si, jaký je kolem ní hype. Díkybohu za #bingovýzva, která mě přiměla si přečíst jednu z knih a byla to teda jízda.
Všichni jsme četli a nebo viděli spoustu knih a filmů na téma holocaustu. Neskutečná zvěrstva, která se děla za druhé světové války. Sama toto téma moc nevyhledávám a přijde mi, že už autoři už z toho tlačí co se dá. Je to samozřejmě důležité upozornit na to, co se dělo (protože do dnes existují lidé, kteří popírají, že se něco takového dělo), ale je také skvělé se zaměřit na jiné události, jako třeba Ruta v této knize.
Když se řekne rok 1941, tak Vás určitě napadne, že se jedná o další knihu na výše zmíněné téma. Opak je ale pravdou. Naše hlavní hrdinka Lina není židovka a žije v Litvě. Její poklidný život s rodinou naruší sovětská tajná policie, která Linu, její matku a malého bratra odvlečou a spolu s dalšíma nacpou do přeplněného vagónu pro prasata. Takhle započne cesta na Sibiř a především cesta o přežití.
Tahle kniha se četla sama a opět mi vyrazilo dech, že takováto část historie Litvy, Estonska, Finska a Lotyšska, která probíhá zároveň s druhou světovou válkou se nevyučuje. Spousta rodin přišla o svůj domov i o život a přitom neudělali nic tak hrozného. Jen se postavili komunistickému režimu za vlády Stalina.
Tuto knihu by si měli přečíst opravdu všichni a ideálně bych jí zařadila do seznamu povinné četby k maturitě.
5/5⭐️
Možná slabší, oproti ostatním, které jsem od autorky četla, přesto výborná.
Děkuji za tuto knihu, která by měla být snad povinnou literaturou. Sama jsem byla v Lotyšsku v r. 1989 a na vlastní oči viděla nenávist vůči utlačovatelům - protesty “raději zemřeme hlady, než se podrobit” slyšela od lotyšských přátel vyprávět hrůzu, která potkala jejich lid ze strany Ruska - o vystěhování celých rodin na Sibiř, o vyvražďování jejich synů…a nyní jsem si vše přečetla o osudu jejich předků …. Je moc dobře, že byla kniha napsána …. Je zázrak, že někdo takové krutosti mohl přežít. Lidé čtěte a nezapomínejte!
Kniha, která mě velmi silně zasáhla. O průběhu druhé světové války v Pobaltí a odsunu obyvatel na Sibiř jsem věděla před čtením jen opravdu málo, za což se zpětně trochu stydím a zároveň se divím, že se vlastně o tak bolestném tématu nemluví více. Příběh mě už na začátku naprosto pohltil a i po dočtení jsem o obsahu těch necelých tři sta stran nemohla nepřemýšlet. Nádherně napsané, pět hvězdiček zkrátka je málo.
Líbily se mi krátké kapitoly. Příběh je velmi smutný a dojemný. Určitě bych si chtěla přečíst i jiné autorčiny knihy.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Co o této knize napsat originálního, co už tu nebylo řečeno? Asi nic nevymyslím a naprosto souhlasím s tím, že se jedná o neskutečně čtivý a zároveň vlastně smutný příběh. Je to část historie, na který by se určitě zapomenout nemělo. Jak už jsem tu uváděla u jiné knihy, neměla jsem moc velké štěstí na tu správnou učitelku dějepisu. Díky takovým autorům jako je Ruta Sepetysová si doplňuji historické vzdělání. Jsem za tyto knihy moc ráda, i když jsou velmi smutné.
Z knih, které jsem od této autorky četla, se mi líbila nejvíc. Nevím proč, prostě to tak je. Určitě doporučuji si ji přečíst.