V šedých tónech

V šedých tónech
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489582/bmid_v-sedych-tonech-U7T-489582.png 5 3913 3913

Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek. Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text

Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: , CooBoo
Originální název:

Between Shades of Gray, 2011


více info...

Přidat komentář

Pavouček2
07.04.2022 5 z 5

Poslechnuto jako audiokniha, která je krásně zpracovaná. .... hrozný, do toho nynější situace.... Doporučuju poslechnout, přečíst...

Ajushaaa
22.03.2022 5 z 5

Drsná, ale nádherná kniha :-)


petrarka72
14.03.2022 4 z 5

Dobře odvyprávěný otřesný příběh. Z Litvy do gulagu u moře Laptěvů. Trochu mi uniká, kde je ten sentiment, o kterém píše Tipsy. Smrt a láska? Ty jsou součástí každého slušného vyprávění - a tady se v tom autorka rozhodně nepatlá. A inspirace k dozjištění, jak to bylo s pobaltskými republikami v letech čtyřicátých, je bonus.

marie3541
14.03.2022 3 z 5

Moje první kniha od této autorky. Jak jsem tak četla, jsou na tuto knížku rozporuplné reakce. Já jsem tuto knížku začala číst zrovna v době, kdy začala válka na Ukrajině. Takže jsem se často rozhodovala, zda číst dál nebo nechat být. V médiích běželo toto téma pořád dokola, válka, velká solidarita, uprchlíci....stále dokola...Nicméně jsem tuto knížku přečetla. Četla se dobře, je napsaná do krátkých kapitolek , takže je poměrně brzy přečtená. Na mě byla místy opravdu hodně drsná ...Nechci tak hodnotit, zda autorka napsala poutavé čtení či nikoliv. Za mne to byl opravdu docela silný příběh s drsnými podmínkami....

dennydee
13.03.2022 5 z 5

No, prořvala jsem to. Hodně silný a myslím, že je vše už zmíněno.. budu to dlouho rozdýchávat. Je neuvěřitelné, co dokáže lidské tělo zvládnout.

TipsyChipsy
13.03.2022 1 z 5

Já bych si dovolila tuto knihu zkritizovat. Myslím, že autorka je špatná spisovatelka a velké téma, které popisuje, spíše zneužila a promarnila. Když je někdo špatný spisovatel, píše sentimentální brak, když se chce proslavit, najde si v dějinách srdceryvné události a na ně aplikuje svoje ubohé spisovatelské schopnosti. Pak z toho bývá velký brakový bestseller, oslavovaný, z úcty k obětem reálných událostí.

Ver777
07.03.2022 5 z 5

Jemně napsaný příběh o náročné době vycházející ze vzpomínek lidí, kteří zažili deportaci do pracovních táborů na Sibiři. Osobně jsem měla o osudu obyvatel pobaltských států za 2. světové války jen zcela mlhavou představu. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco nového a jsem ráda za lidské a nezdolné charaktery hlavních hrdinů..jiní lidé by pravděpodobně ani neměli schopnost tuto nepřízeň osudu přežít a tím pádem o svých zážitcích následně vyprávět..

Nikei
23.02.2022 5 z 5

Děsivý, ale zároveň krásně napsaný příběh, který zanechá hluboký dojem.
Člověk neustále slyší o hrůzách v koncentračních táborech, avšak o pracovních táborech na Sibiři jsem sice někdy něco málo zaslechla, ale nemluví se o nich tolik. Tato knížka mi více přiblížila hrůzy, které se děly lidem v pobaltských státech.
I přes silný, dojemný a těžký průběh, se dá přečíst rychle
Nedokážu si představit, že by se něco takového přihodilo mně, nebo někomu blízkému, a nevím jestli bych to zvládla tak statečně jako Lina a její bratr.

Katrinreading
20.02.2022 4 z 5

Je to stokrát ohraný příběh o utrpení a nezlomnosti. Ale je to dobře napsané, takže se to dá slupnout za pár dnů, dojem to nejspíš nezanechá hluboký, ale je to dobré i tak.

Snoopi
12.02.2022 5 z 5

Ruta Sepetys umí. Její prózy jsou čtivé: ví, jak přitáhnout pozornost, kdy napětí přidat, kdy ubrat, ví, jak poněkud "nezáživné" téma přiblížit i náctiletým. Děj není nijak složitý, příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. V té hlavní sledujeme osudy deportované dívky a jejích přátel, druhá rovina je retrospektivní, kdy se na základě svých asociací noří do vzpomínek. Drsným zážitkům z cesty železničním vagónem do neznáma ostře kontrastují momentky ze světlé minulosti, které pro Linu, hlavní hrdinku, znamenají naději. A naději a východisko ze svého stavu spatřuje i ve svém výtvarném talentu: rozhodne se vše, s čím se setkává, nějakým způsobem ztvárnit a zdokumentovat, při životě ji drží i víra, že se jí podaří nějak kontaktovat svého otce, který též zmizel. Kniha je o to působivější, že na události nahlížíme očima 15ileté dívky, tedy z pozice člověka, který nemůže, na rozdíl od čtenáře, tušit, co jej očekává.
Vyprávění je to zcela realistické, tvrdé, syrové a naprosto bez příkras, přesto nepostrádá jistou dávku poetiky. S Linou, její matkou, mladším bratrem Jonasem a kamarádem Andriusem si prožijeme peklo celé cesty, živoříme mezi barbarskými Altaji v chatrčích, přežijeme nepředstavitelně krutou zimu za polárním kruhem a zažijeme i stav, kdy jen nález obyčejné brambory znamená poklad. Asi k nejsilnějším momentům patří Linino prozření, kdy pochopí, že zde jsou pouze proto, aby - zemřeli.
Autorka odvedla obdivuhodnou práci: ze skutečných osudů poslepovala věrohodný příběh. V doslovu pak vysvětluje celou svou motivaci a vyzývá nás k tomu, abychom nikdy nemlčeli, ale naopak šířili vzpomínky dál. Zajímavé je, že mnohé postavy nenazývá pravými jmény, ale přezdívkami: Plešatec, Holčička s panenkou, Šedovlasý pán s hodinkami, Mrzutá paní, atd...
"Je těžké umřít, nebo být ten, kdo přežil?"
"Chtěla jsem všechnu svou nenávist nashromáždit v puse a plivnout mu do tváře."
"Stali se z nás mrchožrouti, kteří žijí ze špíny a hniloby."

Lejčís
09.02.2022 5 z 5

Knih o Židech v koncentračních táborech najdete opravdu hodně. Knih o nežidech v koncentračních táborech už o něco méně. Svědectví o gulazích jsou velmi řídká, ale s knihou o obyvatelích pobaltských států převezených na Sibiř jsem se tedy setkala prvně a netroufám si říct, jestli vůbec nějaká další beletrie na toto téma existuje.
Kniha je vhodná pro všechny čtenáře od 15cti let a hlavně pro ty, kterým vadí přespříliš drastické scény. Utrpení se zde skutečně nevyhnete, ale je popsáno citlivě, takže Vám nepřivodí trauma. Autorka zvolila velmi dynamický styl, kapitoly mají většinou 2-3 strany, takže neustále otáčíte a nemůžete přestat. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy přečetla knihu tak rychle. Zážitek ze čtení umocňují také vzpomínky hlavní hrdinky, kterými je prokládáno utrpení v pracovních táborech. Vzpomínky děj nezpomalují, nýbrž doplňují a místy i vysvětlují, a ještě umocňují celou dynamiku knihy.
Jediné, s čím mám v celé knize problém, je hlavní hrdinka Lina, jejíž impulzivní a popudlivá povaha mi zkrátka nebyla blízká (abyste neměli pocit, že soudím chování lidí, kteří prošli gulagem, tak musím dodat, že celý příběh je skutečností pouze inspirován a všechny postavy jsou smyšlené). To je však pouze můj osobní pocit a jinak můžu knihu vřele všemi zbylými devíti prsty doporučit :)

Runinka
30.01.2022 5 z 5

Drsná knížka,ožehavé téma,četla se dobře. Doufám,že se nic podobného nebude opakovat.

ZoeChaya
30.01.2022 4 z 5

Ruta Sepetysová opět nezklamala. Román se nedá srovnávat s krutou Strmou cestou Jevgenije Ginsburgové, přesto rozpor uměleckého nadání mladé LIny a hrůzy stalinské diktatury strachu odhaluje naději v beznaději a touhu po životě plném nespravedlnosti a smrti.

lenkaabooks
10.01.2022 4 z 5

Ostudně se musím přiznat že z ruských/sovětských dějin znám pramálo. O to silněji mě kniha zasáhla. Německo mělo Hitlera, Rusko Stalina. Patnáctiletá Lina je s matkou a mladším bratrem spolu s dalšími nepohodlnými režimu deportována na Sibiř do pracovních táborů. Hlad, zima, smrt. Ale také naděje, soucit a láska. Lina vše utajeně zaznamenává v kresbách, s tužkou v ruce si uchovává zbytky zdravého rozumu. Líbily se mi kratší kapitoly, které nutí číst dál a dál , jen konec byl náhle useknutý.

galinek
09.01.2022 5 z 5

Příběh tak silný, jak jen může být, tragický, krutý a zároveň plný lidství a lásky (někdy až nepochopitelné)... Přežijí silní a Ti, kteří se nenechají zlomit..... kdo ví..... Skoro jsem se až styděla, jak jsem si četla v pohodlí, v teple a obklopena vším, co bylo odepřeno DOBRÝM lidem, jen pro to, že se komusi znelíbili.... Také přemýšlím o tom, že opravdu o této kapitole Ruské / Sovětské invaze jsem věděla jen matně, že je potřeba o takových věcech mluvit, číst, nenechat zavát časem, protože .....kdo ví ....... A OPRAVDU děkuji, že o tom mohu "jen" číst...

deniska2
08.01.2022 5 z 5

Smutný příběh, ale nádherná kniha.Precteno jedním dechem, silný emotivní příběh i slzičky byli i mráz po zádech.Budu to dlouho zpracovávat v sobě .

Dadulina
07.01.2022 5 z 5

Ta kniha mě bolela a slzy pálily. Vždy si říkám, jak něco takového může člověk člověku udělat?! Silné, krásně čtivě napsané a (dle mého názoru) dobře přeložené! Děkuju, Ruto, potřebujeme si připomínat, že tohle nikdo nechce zažít!

led_darkshiner
05.01.2022 5 z 5

Přestože jsem viděl už film, čekal jsem co se mnou kniha udělá. Příběh je hodně silný a uvědomit si život v takových podmínkách není snadné. V člověku se objeví ty pravé neskrývané vlastnosti a kolikrát jen boj o přežití. Ale co se mnou kniha udělala? Zkuste si po tomhle uvařit kávu a ulomit kousek čokolády..., díval jsem se na ten kousek a napadlo mě: "Zasloužím si to vůbec?". Někdo mi řekl před pár dny, jak mohu takové hrůzy číst. Má odpověď je právě hodnota toho kousku čokolády a toho, čeho si můžeme doopravdy vážit...

ivana7717
31.12.2021 5 z 5

Knihu som čítala v roko 2020, ale doteraz si pamätám tento silný príbeh. Kniha sa mi čítala ťažko, pre utrpenie, ktoré si musela prežiť hlavná postava so svojou rodinou a aj preto, že stará mama mi rozprávala, ako môjho 18 ročného deda aj s jeho kamarátmi si pomýlili na ulici s utečencami a odvliekli za bieleho dňa vojaci a zavreli ho do pracovného tábora taktiež v Rusku. Vrátil sa domov po 7 rokoch a nikdy o tom nechcel hovoriť, čo sa tam dialo. V tejto knihe som sa dozvedela mnohé veci, ako to vyzeralo v ruských gulagoch. Väčšinou sa dozvedáme, ako to bolo v nacistických táboroch, ale táto kniha nám ukazuje, ako to bolo v ruských trestaneckých táboroch na ďalekom Sibíri,kde boli častokrát zavretí nevinní ľudia.

Bája89
28.12.2021 4 z 5

Sůl moře mě zasáhla o něco silněji, ale i V šedých tónech má také něco do sebe. Autorka přináší zcela odlišný pohled na dění během druhé světové války a na traumata lidí, kteří zůstali v ruských gulazích ještě dlouho po konci války. Jedno ale zůstává, lidská krutost. Ta se nemění. Nejedná se o lehké čtivo. Člověku je z toho často velmi těžko u srdce, ale je dobře, že takové knihy vznikají. Jsou události, které nesmí býti zapomenuty. Opět jsem odposlechla jako audioknihu.