V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551563/bmid_v-sedych-tonech.jpg
5
3913
3913
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2019
,
CooBoo
Originální název:
Between Shades of Gray, 2011
Interpreti: Marie Štípková
více info...
Přidat komentář
Nádherná smutná kniha s velkým poselstvím. Přestože jde v podstatě o tragický příběh, přečetla jsem ji jedním dechem. Neuvěřitelná síla lidí hrdých na svůj původ, svou zemi. Lidí, které nezlomilo nelidské zacházení. Příběh založený na skutečných událostech v předválečném čase na území tří pobaltských republik. Silná, dojemná kniha.
Tuto knihu mi doporučila kamarádka a jsem moc rád, že jsem jí věnoval svůj čas a taky své emoce. Kniha se mi hodně líbila a jsem rád, že jsem se dozvěděl něco nového. Autorka Ruta Sepetysová je hodně talentovaná spisovatelka. Zde je to nejvíce vidět na krátkých, stručných a úderných kapitolách. Sepetysová zbytečně neplýtvá slovy, nevytváří složité slovní spojení a věty. Díky tomu je kniha silná a úderná jako facka od strážného v pracovním táboře. Po příběhové stránce to funguje velmi dobře, líbilo se mi zapojení flashbacků do příběhu. Osobně bych asi ocenil, kdyby některé postavy byly propracovanější a nebyly charakterizovány jen nějakou vlastností (plešatý muž, pán co si natahuje hodinky, mrzutá žena atd.). Z mé strany spokojenost, jedná se o silnou a zajímavou knihu a už teď vím, že si chci od autorky přečíst další knihu.
Po téhle knize jsem šla cíleně po přečtení mlčících fontán, jelikož jsem zjistila, že mi její styl a podání historických událostí opravdu sedí. Opět je to román, který nám vypráví příběh o odvaze, přátelství, lásce a boji za svobodu v době, kdy deportovaní lidé na Sibiř neměli co jíst, neměli kde spát a přežít byl pro mnohé nesplnitelný sen. V šedých tónech je mnohem silnější kniha, než Mlčící fontány, nejen kvůli tématu, ale celkovým příběhem.
Rozhodně se nejedná o odpočinkovou knihu, ale o knihu, která Vás rozloží, o které budete přemýšlet a na kterou jen tak nezapomenete. Stejně jako se nesmí zapomínat na hrůzy, které provázely vládu Hitlera a Stalina.
(SPOILER)
Od autorky jsem jako první četla knihu Mlčící fontány a velmi mne zaujala. Jako druhou volbu jsem tedy sáhla po této knize a rozhodně jsem nesáhla vedle. Kniha je psaná tak poutavě, že i já jsem při čtení cítila chlad na kůži.
Ještě více vás příběh zasáhne, když se na konci dozvíte, že podobný osud měla rodina autorky.
Nejhorší pro mne bylo zjištění, že i když se deportovaným lidem podařilo tento teror přežít, tak je ani po návratu do jejich rodné země nečekal pěkný život.. šílená doba a je dobře, že si ji stále připomínáme, například formou těchto knih.
“Mráz” který lidem bral vše.
Jejich důstojnost, rodinu, přátelé.
Jsou, ale věci které vám zůstanou NADĚJE
Tak toto byl hodně silný příběh a hodně smutný. Od čtení nejde odejít, prostě musíte zjistit jak to vše dopadlo. Strašné, čeho všeho jsou lidé schopní. Ti, kteří zlo činili a smekám před těmi, kteří přežili.
Už ani nevím, od koho jsem tu knihu dostala (k Vánocům, k narozkám?) - začala jsem ji číst až po několikaměsíční prodlevě, kdy byly knihovny zavřené... Jen bych opakovala vše, co napsali čtenáři už přede mnou - jen jsem si pak ještě k tématu vyhledala historické souvislosti, a proto vím, že jen z Litvy bylo takto deportováno 17 tisíc lidí!!! Také jsem pracně vynašla ten literárněhistorický můstek od účastníků z roku 1941 až k autorce, která je jejich přímým potomkem a (jistě dnes) šťastně žije a píše v USA.
Velmi krásná kniha, napsaná velmi citlivě, jemně. Kniha zároveň poučí, moc jsem o tom, co se dělo za Stalina v pobaltských státech, nevěděla. Kniha je vlastně dost krátká, přitom jí nic nechybí, je nesmírně lidská, hluboká a čtivá. Ocitnete se opravdu tam - v pracovním táboře na Sibiři a přestože budete postavám (matka a dvě děti) fandit a hluboce s nimi soucítit, kniha z vás nebude ždímat sentimentální slzy na každé straně, spíše bude budit hlubší a niternější emoce uvnitř. Mám syna ve stejném věku jako je jedna z hlavních postav Jonas, o to více na mě příběh působil. Knihu jsem četla na dovolené u moře a bylo hluboce uspokojující vidět svého syna zdravého běhat nadšeně po pláži a vědět, že až přiběhne, že má hlad, budu ho moct dosyta nakrmit. Matka Jelena tu funguje jako krásný lidský vzor s poselstvím skutečné lidskosti a pevného morálního kompasu. Je to postava, která rozumí dobru a tomu, co k dobru povede. Když čtu nějakou dobrou knihu, která se mi dostane pod kůži, tak se v tom prostředí pak ocitám ve snech. Takže teď už jsem čtvrtou noc strávila v pracovním táboře na Sibiři.....
Krásně napsáno....jak zvláštní, popsat drásající román těmito slovy.
Za příběhem utrpení rodiny z Litvy, která je po vpádu ruských vojsk deportovaná na Sibiř, rozdělená, a vystavená hrůzám hladu, ponižování a zbavení lidské důstojnosti.
Paní spisovatelka naprosto jedinečným způsobem pracuje se slovy a to tak, že i v té nejhlubší tmě vykřeše jiskřičku naděje.
Síly jednotlivců i celku v tomto úseku pro mě nepříliš známých dějin Pobaltských republik jsou detailně vykreslené a jednotlivé charaktery jednajících postav strhujícím způsobem propracované.
Obrazy hlavní hrdinky dokreslují atmosféru.
Takže - krásně napsáno a pro tu pravdivost textu se kniha stává silnou výpovědí a to včetně dodatků a doslovů.
Trochu jiný pohled na druhou světovou válku. Napsáno velmi věrohodně, při čtení mi kolikrát lezl mráz na zádech. I tady válka brala lidem všechno, od vlastní důstojnosti až po členy rodiny. Přežili jen ti nejsilnější a to ještě museli mít potřebnou dávku štěstí. Hodně silný příběh, který jen tak z hlavy nedostanete. Jsem ráda, že jsem si díky Čtenářské výzvě knihu přečetla.
Druhá světová válka trochu jinak .Několikatýdenní jízda vlakem do tábora byla popsána opravdu realisticky a děsivě .
Děsivé, kolik zla se na zemi odehrálo, odehrává a ještě odehraje. Kde se to v lidech bere, dívat se, jak druhý trpí?
Tohle bylo hodně silné čtení. Jakožto velká čtenářka příběhů o druhé světové válce jsem za tuhle knihu nesmírně ráda. Všude totiž jsou většinou knihy o koncentračních táborech a Německu. Tohle je první kniha, na kterou jsem narazila, a která se věnuje době za Stalina, deportací Litevských občanů, pracovním táborům, Sibiři či gulagům. Po většinu času, kdy jsem knihu četla jsem měla husí kůži a ke konci se i rozplakala. Je to důležité čtivo, které mi hodně rozšířilo obzory.
Příběh, na který jen tak nezapomenu a který by nikdo nechtěl zažít na vlastní kůži.
Opravdový čtenářský zážitek...
Takový průměrný román o hrůzách v pracovních táborech v SSSR. Knížka je ale dosti čtivá, hlavní hrdince je patnáct let a snaží se přežít na Sibiři spolu s bratrem a matkou.
Velmi čtiva kniha o tématu o kterém se moc nemluví. O koncentračních táborech vychází spousta knih a románů, o pracovních táborech na Sibiři už toho tolik není a myslím si, že spousta lidí o útlaku Pobaltských zemí Ruskem ani neví.
V románu je spousta bolesti, ale i lásky a víry. Moc hezky napsáno, měla jsem přečteno za dva dny.
Začala jsem číst a četla a četla. Silný příběh Liny a její rodiny mě tak vtáhl do děje, že jsem knihu přečetla za jeden den.
Knížka je plná bolesti, utrpení a hrůz, ale taky plná soucitu, naděje a lásky. Konec jsem probrečela.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Co k tomu příběhu napsat? Snad jen...
„V hlubinách zimy jsem konečně zjistil, že uvnitř mě tkví nezlomné léto“
(Albert Camus)