V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551563/bmid_v-sedych-tonech.jpg
5
3922
3922
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2019
,
CooBoo
Originální název:
Between Shades of Gray, 2011
Interpreti: Marie Štípková
více info...
Přidat komentář
Velmi citlivě napsána kniha očima patnáctileté výtvarně nadané dívky o nelidských podmínkách, které zažili vzdělaní Litevci. Je svědectvím kruté vlády Stalina. Velmi dobra kniha.
Čtivé od začátku do konce, dojemné, silné. Osudy některých lidí jsou skutečně až neuvěřitelné. Je to zajímavá kniha, která přibližuje zase trochu jiný příběh druhé světové války, protože kdo z nás kdy četl něco o osudech Litevců před válkou a za války? Rozhodně doporučuji!
První kniha autorky, zachycuje nelidské jednáni s lidmi v ruských pracovních táborech za Stalinova režimu, s obyvateli pobaltských menšin. Kruté pracovní podmínky překonávali s nesmírným úsilím a statečností. Jak těžká to byla doba, ale i v ní se rodila krásná přátelství a Lína, nadaná umělecky, zachycovala tajně postavy a situace svým výtvarným uměním.
Citát z knihy: - Láska je ta nejmocnější armáda: ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k Bohu, nebo k nepříteli; láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha.
Tohle není jen kniha, je to OSUD. Neuvěřitelné. Napsané tak, že se člověk na začátku nadechne a na konci vydechne, ani neví, jestli se mu to zdá, mrzne, hladoví, trpí.... Autorka ťala do živého, naprosto živě! Jen slovo "davaj" pokaždé budilo moje smysly a to bylo jen čtené. Sice mi někdy ze sourozenců přišel Jonas (10) chytřejší a důvtipnější než Lina (15), ale oba museli projít peklem už v dětství, kdo může posuzovat?
Co je k zamyšlení - proč stále považuje většina světa Hitlera za šílence a zločince, ale Stalin jakoby zmizel? Vždyť naše země, naši pra/pra/rodiče zažili, co tahle nelidská nestvůra dokázala prostřednictvím těch, co chtěli moc, poslouchali ho na slovo, zrádce, které u nás nikdo neodsoudil (bohužel stále), komunisty a jim podobné....
Jak říká autorka - pohnuté dějiny pobaltských zemí jsou často opomíjeny, ale jak to? když za stalinské éry z těchto zemí zmizela 1/3 lidí, odvlečena do promyšleného, propracovaného systému pracovních táborů a gulagů!!! Hitler to teprve budoval, byla válka, kdy mohl být člověk alespoň v pozornosti, ale Stalin se schovával za přetvářku, v noci nebo nad ránem se vkradl do lidských osudů.... Ta jejich vzájemná smlouva je také naprosto a stále přecházena, málokdo z Rusů jde do svědomí tak, jak se to očekává od generací Němců ještě dnes v 21.století, o veřejné omluvě ani nemluvím.
Mít klobouk smeknu, lidé od Baltu bojovali nezměrnou vírou, až po 50ti letech získali se ctí samostatnost, v tichosti.... Díky paní SEPETYS, že jste napsala tuto knihu!!
CITACE Z KNIHY:
"Hitler a Stalin si rozebrali Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Polsko a další země. Polsko pro tebe. Litva pro mě. Byla to pro ně hra?"
"Přemýšlela jsem, jestli to, co říkal o Hitlerovi, je pravda. Že bychom vyměňovali Stalinův srp za něco ještě horšího?"
"Není nic horšího než Stalin, on je ztělesněné zlo ... Jsou jeden za 18 a druhý bez dvou za 20 ... proti sobě stojí dva ďáblové a oba chtějí vládnout peklu."
EPILOG: "Můj manžel Andrius tvrdí, že zlo bude vládnout, dokud se muži nebo ženy neodhodlají jednat."
- asi neomezená platnost, nevím, jsme jen lidé......
Velmi silná kniha o nezlomnosti lidského ducha. Přečteno v průběhu dvou dní, nesmírně čtivé, strhující, realistické.
K tomuto příběhu se dá říct jen jedno. Přečtěte si to. Pak pochopíte, o čem to je. Tenhle příběh se nedá popsat slovy. Člověk musí ten příběh zažít, i když - naštěstí - jenom na stránkách knih.
Z pohledu člověka, který má vše podstatné, co potřebuje k životu a k tomu i spoustu navíc, se zdá být téměř neuvěřitelné, jaká zvěrstva byla páchána. Jak je někdo schopen degradovat lidský život. Působit neskutečné utrpení, dlouhodobou bolest fyzickou i psychickou. Potlačovat jiný názor. Má hlava nebere, proč má někdo snahu téměř vyhladit jiný národ...
Musím nesmírně ocenit styl psaní. Autorka jasně a velmi výstižně popsala i ty největší hrůzy, aniž by čtenáře zahltila květnatou mluvou. Mnohdy stačila jednoduchá věta a měla jsem husí kůží.
Taková kniha donutí člověka znovu se zamyslet nad vším, co má. Děkovat Bohu a hodit za hlavu všechny starosti, které považuje za životně důležité. Ale v porovnání s problémem popisovaným v knize jsou to jen zbytečnosti a malichernosti ...
Další smutný příběh z doby Druhé války.
Všechny mají podobné scénáře: rodinu odvezou do tábora, kde přežívá a trpí.
To, co je na podobných příbězích "přitažlivé," není fakt, že se to stalo. Ale skutečnost, že se to stalo milionkrát. A tak snadno. A vy nechápete, jak je to možné.
Že podobné knihy lidé "rádi čtou?" Je to divné?
Ne ne, buďme rádi. Miliontý první příběh může být ten (v)náš.
Dobrou noc, hezky spěte, jezte a... sbírejte papírové fotky.
Ale vážně, přemýšleli jste někdy o tom, jak by podobné situace vypadaly dnes? Myslím v maličkostech. Vězni by plakali, že jim došla baterka v mobilu a už se nepodívají na fotku rodiny?
V příběhu byli rádi, že mají jednu v rámečku.
Jo, jsem fakt trapná, co? No ano, mobil by nikomu nezůstal. Ale čím víc knížek na podobné téma, tím víc funguje představivost. Protože tenhle námět se nedá slepě konzumovat, prostě ne.
V metru jsem polykala slzy a málem i přejela přestupní stanici.
Silná, smutná, hrůzná kniha, ve který je ale ohromný lidský odhodlání a víra.
5 hvězd, nemůžu jinak, dojmy jsou silný, jako už dlouho u žádné knihy ne.
Druhá válka přinesla zlom do života mnoha milionů lidí. Tento příběh je však výjimečný tím, že nepopisuje přímé zážitky z míst postižených boji, ale věnuje se genocidě části populace mimo hlavní pole všeobecného zájmu.
Kniha jako celek působí komplexním dojmem a díky realisticky popsaným scénám dokáže čtenáře dostatečně vtáhnout do života deportovaných litevců a reality života v sibiřských gulacích.
Dojem z knihy však kazí místy nerelevantní “živé” vzpomínky hlavní aktérky do doby před deportací a konec knihy, který je bez ambice ukončit rozvíjející se příběh.
Období druhé světové války v pobaltí, které stojí mezi nacistickou Říší a CCCP. Je vám nevinných 15. Nejste ani žid a přesto vás čeká stejně krutý osud-degraduji vás na úplné dno společnosti, vezmou vám svobodu, domov, rodinu, vlastně všechny základní jistoty. A je před vámi několikaletý boj o holé přežití v kruté zimě za polárním kruhem mezi nemocemi. To vše ne z vůle Hitlera, ale z příkazu Stalina. Jednoduše jste na seznamu jako nepřítel režimu (vzdělaný, umělec, nebojíte se otevřít pusu...) ...zaklepe NKVD a během 20 minut je všechno, co vám z vašeho domova zbylo v jednom kufru.
Román je založený na vyprávění přeživších deportovanych do sibiřských gulagů.
Ano, je jedno jestli Hitler nebo Stalin. Egoističti krutovládci bojící se o/ukazující svou moc byli a budou, ostatně stačí sledovat trochu dění ve světě a paralely lze vidět i dnes... bohužel.
Je dobře, že takové příběhy přežívají a ožívají , už jen kvůli těm všem nevinným obětem.
Určitě zajímavá knížka, na tohle v hodinách dějepisu naše učitelka čas neměla...
Jednu hvězdu beru za některé křečovité pasáže, hlavně u popisů kreseb. A ten konec...
Sůl moře od stejné autorky se mi ale líbila víc.
Další střípek do historie minulého století . Sice o utrpení obyvatel pobaltských států jsem už něco četla ,ale ne v románu.
A tato kniha se mi moc líbila , až tak,že jsem se hned pustila do další autorčiny knihy .
Krásně napsaná kniha o hrozném utrpení nevinných lidí. Nechce se věřit,že se děla taková hrůza. Doporučuji všem!
Tuto knihu jsem si chtěla už přečíst několik let nazpět. Nikde jsem ji v knihovně nenašla a tak jsem začala uvažovat o koupi. To jsem ale pořád odkládala. Nakonec jsem na ji narazila ve školní knihovně na střední škole.
Už s první větou se mi obracel žaludek a začala jsem uvažovat, zda to nemám odložit třeba na příští rok. Po prvních pár kapitolách se to ale dalo do pořádku a do knihy jsem se začala pořádně zažívat.
Každá kniha, která nám bude připomínat, jaká zvěrstva je schopen člověk páchat na člověku, je potřebná! Svět začíná lhostejnět k utrpení, a tak vítám autory typu Ruty Sepetysové, kteří si dají tu práci přiblížit ne až tak dávnou historii "stravitelnější" formou pro širší okruh čtenářů. Nezapomínejme...
Velmi působivá kniha o krutostech páchaných na obyvatelích států násilně připojených k Sovětskému svazu. Není to dávná historie, přesto pro nás téměř neznámá. Zůstane mi dlouho v paměti. Určitě by si ji měli přečíst všichni, nejen náctiletí, kterým je primárně určena.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Natolik dojemné, že kniha ve Vás zůstane do konce života.