V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551563/bmid_v-sedych-tonech.jpg
5
3923
3923
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2019
,
CooBoo
Originální název:
Between Shades of Gray, 2011
Interpreti: Marie Štípková
více info...
Přidat komentář
Nevím, zda se hodí slovní spojení "nádherná kniha", každopádně je to kniha plná emocí.
Jsem moc ráda, že jsem si jí přečetla, o tomhle tématu jsem téměř nic nevěděla. Určitě jí doporučuji a budu na ní dlouho myslet.
Navíc musím vyzdvihnout krásný přebal knihy.
Téma zajímavé, příběh je hodně čtivý, přesto jsem se nemohla po celou dobu zbavit dojmu, jako by byl určen spíše pro mládež, než pro dospělého čtenáře.
Kniha je rozdělena do mnoha krátkých kapitol, přičemž každá kapitola začíná zhruba v polovině stránky - kdyby to nebylo takto uměle natažené, kniha by neměla ani 200 stran... Těžko říct, jestli šlo o záměr, jak udělat knihu objemnější, nebo jak ji udělat "čtenářsky atraktivnější"...
Nemůžu říct, že by se mi kniha vyloženě nelíbila a jak jsem již zmínila, četla se dobře. Přesto myslím, že nebyl plně rozvinut její potenciál, čekala jsem víc... Taky jsem doufala, že se dozvím něco víc o zmíněné pobaltské zemi, o její historii, geografii nebo kultuře... No a sem tam mě taky zarazilo pár těžko uvěřitelných věcí, jako např. gumoví medvídci kdesi v zapadlém koutě Ruska v době války...
Za mě se kniha spíše blíží k průměru, nepřijde mi nijak výjimečná, ani vyloženě špatná. Mé hodnocení je 3,5 z 5.
Skvělá a dojemná kniha. Po takových knihách si člověk uvědomí, jak se má vlastně dobře. Zajímalo by mě , jak by něco takového snášela naše zpohodlnělá populace. Výborná kniha.
Knihu jsem přečetla v rekordním čase. Souhlasím se simi28. A také doporučuji.
Hodně emotivní kniha.... jediné, co bych knize vytkla je ukončení. Doufala jsem, že ukončení bude více popsané...
Spoiler
- třeba popsané setkání Andriuse a Liny, myslím, že to by knize hodně přidalo.
- také by bylo fajn, kdyby bylo popsáno jak se Lina dostala z tábora.
Jinak si myslím, že se kniha opravdu povedla a rozhodně doporučuji. :)
Skvělá kniha. Nevěřila jsem, že mě takto nadchne, ale opak je pravdou.
Příběh postupuje neskutečně rychlým tempem a nutí vás tak číst pořád dál. I přesto, že je V šedých tónech napsána pro mladší publikum, tak je svým tématem a dějem velmi drsná.
Postavy jsou reálné, krásně jsem se sžila s hlavní hrdinkou a měla jsem pocit, jako bychom tento krutý osud prožívaly dohromady. Doporučuji.
O gulazích jsem slyšela, ale nikdy jsem o nich nečetla. Z celého příběhu mi bylo do pláče a běhal mi mráz po zádech. Tuto knihu by si měli přečíst všichni, abychom nezapomněli, jaká zvěrstva se těmto lidem stala, a aby se to již neopakovalo. Chybělo jim to základní, co my považujeme každý den za samozřejmost.
Po Soli moře mě tentokrát až překotné tempo knihy tolik nezaskočilo. Je to čtení, u něhož se musíte na začátku pořádně nadechnout, protože dokud budou zbývat stránky, na nějaké dýchání nebude čas ani prostor. Vyprávění se valí vpřed, žene se jako příboj a bere s sebou vše, co stojí v cestě a za sebou nechává semletou krajinu emocí. Je to znovu tak paradoxně krásné vyprávění o odporných věcech. Znovu snad až milosrdně příliš rychlé, než abych dokázala vše, co autorka popisuje, skutečně vstřebat. Někomu to může vadit, já jsem za vděčná, protože i tak je to velice, velice silný příběh - příběh, který se možná nestal přímo takto, ale v jiným obměnách ano. Ne stokrát, ne tisíckrát, ne deseti tisíckrát, ani sto tisíckrát, ale milionkrát. Myslete na to, až budete příště přemítat o současném světě a hrůzách, kterých přeci nemohou být mocní schopní. Ale ano. Mohou. Jistěže mohou.
Nezapomínejme. Tohle není jen silný příběh, to je obraz doby.
O gulagu jsem již samozřejmě slyšela, ale takto napsaný příběh byl pro mě naprosto jedinečný, silný a nezapomenutelný zážitek...neuvěřitelné, že něco takového vůbec někdo přežil.
Krásný příběh k opomíjenému tématu.
Autorka používá hezký jazyk, kniha je hodně čtivá. Vůbec jsem nemohla knihu odložit. Možná mi lehce vadily příliš černobílé postavy, těch prokreslených mi přišlo málo. Přesto se mi kniha moc líbila. Rozhodně jsem si díky ní rozšířila své povědomí o méně známé téma dějin.
Doporučuji.
Litevská rodina, kterou deportují do pracovních táborů na Sibiř. Kruté vyprávění lidí kteří nevěděli kam je převážejí, kdy dostanou jídlo a zdali tuto cestu přežijí. Popis života v pracovním táboře. Téma, které se moc v knihám neukazuje a je opomíjeno. Za mě velmi krutý a silný příběh. Bude mě z něj asi dlouho mrazit. Cítím okolo chlad...
Tuto knížku bych dala povinně přečíst všem,aby se nezapomínalo na hrůzné
časy války a lidi si vážili toho,čeho teď
mají.Knižka popisuje velmi živě strašné podmínky za druhé světové války v táboře na Sibiři.Po dlouhe době se mi u nějaké knížky koulely slzy po tváři.Vždycky jsem musela přestat číst a dát si čas na zklidnění emocí.Šla jsem pohladit své dvě děti do postýlek a v duchu děkovala,že jsem se narodila do téhle doby,že jsme v teple,v pořádku,nemáme hlad a že jsme spolu.
Krásná kniha na smutné téma. Vyprávění patnáctileté Liny, kterou v období II. světové války Sověti s ostatními Litevci deportují na Sibiř. Doporučuji k přečtení, román je strhující, surový, smutný, plný emocí, zla, lásky i naděje.
Skvělá. Dá li se to říct o knize s tímto tématem. Psaná z pohledu dospívající dívky, možná proto se někomu zdá plochá, nebo málo popisující fungování tábora. Ale o to nešlo. Já to utrpení cítila, aniž bych věděla, v kolik měli večerku a v kolik vstávali. Za mě je to kniha o síle rodiny, mateřské lásky, vzdoru a víře v lepší zítřky. Celou knihu jsem si říkala - co kdyby to někdo udělal mé rodině? Co kdyby mě naložili hned po porodu. Dokázala bych já to, co Jelena? Stály by mé děti tak při sobě? Jak by se s tím vypořádali moji rodiče? Jak silní ti lidé museli být, aby přežili. A kam se poděla lidskost.
Jediné, co mě mrzelo, byl opravdu useknutý konec, mohla bych číst dál a dál.
Mám ráda válečnou literaturu a toto je další do sbírky mých oblíbených knih. Je napsaná velmi působivě, ale zároveň ne tak drasticky- až na nějaké pasáže. Varuje před válkou. Zároveň nám ale ukazuje, že v každé situaci se dá najít něco dobrého. A když to dokázala Lina za války, my to dokážeme dneska také.
Děti a válka. Byly v nesprávný čas na nesprávném místě, jejich rodiče je nedokázali včas odvézt do bezpečí. Poláci, Židé, lidé z Pobaltí, z našeho pohraničí, a pokud bych chtěl připomenout všechny válečné oblasti jen minulého století, byl by tenhle komentář nesnesitelně dlouhý. Otřesné zážitky, které je třeba připomínat do nekonečna. Knihou, filmem, dokumentem, školními osnovami, pomníkem. Před týdnem jsem na Liverpool Street Station stranou od davu valícího se ráno do City postál před pomníčky Wintonových dětí.
95 % (zatím 1551 hodnotících s průměrem 94 %).
Krásná kniha. Přečteno jedním dechem. Jiný pohled na krutosti prováděné za druhé světové války.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Strašně dobře se četla .. možná to bylo zapříčiněné krátkými kapitolkami, takže přečteno téměř jedním dechem. Sice trochu těžší téma (což je válečné vždy), ale rozhodně krásně napsané, klidně bych si přečetla znovu.