V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551563/bmid_v-sedych-tonech.jpg
5
3913
3913
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2019
,
CooBoo
Originální název:
Between Shades of Gray, 2011
Interpreti: Marie Štípková
více info...
Přidat komentář
Velmi emotivní zážitek při četbě této knihy. I přes literární nedostatky je téma knihy natolik nosné, že přehluší jakákoli slabší místa.
Stále se potvrzuje moje doměnka, jak moc jsou pro nás dějiny 20. století důležité. Pro vnímání současnosti, toho, co se děje v Evropě, ale vlastně po celém světě.
Utvrdila jsem se v tom, co jsem již dávno věděla, a to, že Stalinův režim byl jedním z nejhorších diktátorských režimů. Stále se vracíme k holocaustu, ale o skutečnosti, kolik lidí umíralo za vlády Stalina v zemích bývalé SSSR, o tom se zas tak často nemluví. Připomínejme si to!
Smutný příběh dívky Liny a její rodiny, která byla v r. 1941 násilně deportovaná z Litvy na Sibiř. Co všechno je člověk schopný unést a v jakých podmínkách je schopný přežít... V teple našich domovů u plného stolu je opravdu náročné tuto knihu číst, někdy jsem se až styděla, jak dobře se mám, když lidé na Sibiři museli tak trpět. Nezapomínejme, čtěme, předávejme...
Člověka vždy překvapí, jaké hrůzy byly páchány na nevinných lidech, a přesto se lidstvo nepoučí. Pořád se na světě najdou lidé, kterým dělá dobře ubližovat a zabíjet nevinné. Na světě není národ, který by válka (jakákoliv) nepoznamenala a přesto, jakoby lidé zapomněli.
Ano, vím, že od Sovětů se Hitler učil, vím, že za Stalinem je víc mrtvých, než těch, co zahynuli během války, ale to stále není konečné!!! Od roku 1917 komunisti páchají zvěrstva a pořád tento zrůdný systém "žije ". Autorka píše velmi čtivě, citlivě zpracovává zdroje. Ale musím si teď od těžkých témat odpočinout. Poslední knihy mi daly zabrat (o KLDR, Rumunsku v r.1989, teď Gulag...)
Hodnotím z pozice, že jsem již pár knih o pracovních táborech a GULAGu v SSSR četl a zároveň jsem již četl autorčinu knihu "Musím Tě zradit". Ve srovnání se Solženicynem chybí širší záběr, popis fungování lágrů a naštěstí i osobní zkušenost autorky. Ve srovnání s "Musím Tě zradit" je patrné, že "V šedých tónech" je psaná dříve a autorka je ještě "nevypsaná". Obecně mi přišlo, že je celý příběh nedokončený a očekával bych silnější pointu postav příběhu. Jinak velmi dobré a pro čtenáře "nepostižené" možným srovnáváním jistě silný příběh.
Moje druhá kniha od Ruty Sepetys a rozhodně se pustím i do těch zbývajících. Autorka si mě svým stylem psaní úplně získala. Vyhovují mi krátké a úderné kapitoly, které vás nutí číst dál a dál. V šedých tónech je další velmi silný příběh. Postavy, hlavní i vedlejší, jsou vykreslené tak, že vám na nich záleží, prožíváte všechny jejich emoce a spolu s nimi doufáte, že vše dobře dopadne. Nejvíce mě zasáhlo posledních cca 50 stran, které jsem četla se zatajeným dechem. Úžasné, stejně jako Musím tě zradit, a velmi doporučuji.
Precteno behem dvou veceru, rychlovka. Vubec jsem nemela povedomi, ze k necemu takovemu doslo :(, silene a velmi realne :(. Nikdy to nepochopim.
Barvité a obrazotvorné vyprávění v sobě ukrývá pár perliček, kterých jsme se v podobně vystavěných příbězích dosud nedočkali. Za ty to stojí. A připomínka velkých srdcí, do nichž se vejde i to, co obyčejně haníme a odháníme, by mohla být ordinována pravidelně.
"Nejdu pozdě," řekl a objal mě kolem ramen. "Jdu právě včas."
"To jsi vážně na straně 300 nebo přeskakuješ?"
Ackoli se kniha pribehove trochu prekriva s knihama z prostredi koncentracnich taboru, prinesla mi i nove poznatky. Rada se z beletrie dozvidam i realie.
V knize mi velmi vyhovovaly kratke kapitoly, diky kterym se dalo cist pri kazde volne minute.
Lina byla prijemna hlavni hrdinka, pohledy do minulosti se prirozene propletaly se soucasnosti a dej velmi dobre plynul.
R. Sepetys se dostala do žebříčku mých oblíbených autorů, jsem přesvědčena o tom, že si od ní toho ještě hodně přečtu. Píše skvěle! Píše čtivě, krátké kapitoly jsou snad až příliš krátké, stejně tak jako celá kniha. Přála jsem si s Linou strávit mnohem víc času, dozvědět se o ní a její rodině mnohem víc. Nebo jsem to možná nechtěla? Autorka tak realisticky líčí hrůzy gulagů, až jsem z toho nemohla spát. Jsem zoufalá z toho, že tyhle věci se děly a že to není tak dávno. Sepetys píše sice o smyšlených hrdinech, ale promítá do nich skutečné osudy skutečných (často i) bezejmenných hrdinů. Nesmíme na ně zapomenout.
Srdcervoucí příběh o zoufalství,bezmoci a utrpení. Zase trošku jiný kousek historie,který nám dohromady s jinými válečnými příběhy dává nahlédnout do světa,jakým bohužel byl před jen pár desítkami let.
Vyhovovaly mi krátké kapitoly a líbilo se mi propojení do minulosti...to,co Lina zažívala ji často asociovalo nějaký moment z jejího předchozího života v Litvě.
Tuhle knížku jsem začala číst dvakrát před tím, a nikdy nedočetla, což mě velmi mrzelo. Tentokrát jsem ji našla v knihovně jako audio a poslechla během víkendu. Příběh byl psaný velmi jednoduše, hlavně z pohledu mladičké tvrdohlavé a umíněné Liny. To mi v příběhu trochu vadilo. Děj se zaměřil hlavně na cestu do gulagu a pobyt ve dvou pracovních táborech. Kromě života vězňů se autorka zaměřila i na dozorce. Jak už to u těchto příběhů bývá, krutost někdy může maskovat laskavost a soucit. Pomoc a hrdinství se objevuje na těch místech, a od těch lidí, od kterých to vůbec nečekáte. Jen ten konec mě zklamal, ale možná to tak mělo být.
Před nějakou dobou jsem četla Sůl moře, vím že prolíná s příběhem Liny. I to byl příběh hodný pozornosti. Trochu jsem ho již pozapoměla a teď bych se k němu znovu vrátila.
Tento příběh o litevské dívce Lině a její rodině jsem si vyslechla jako audioknihu. Je to opravdu silný příběh, který ve mně asi nějaký ten čas ještě bude rezonovat. Jsem ráda, že jsem díky knize mohla dozvědět o této části smutné historie. Je to vyprávěno drsně, surově a bez příkras, přesně tak, jak se to na Sibiři odehrávalo. Je dobře, že autorka tímto otevřela dvířka k části historie, o které se až tolik nemluví.
Je to moje první knížka, kterou jsem četla ve spojitosti s pracovními tábory na Sibiři. Vyhovovaly mi opravdu krátké kapitoly, které by měly být u všech knížek s tímto tématem. Jediné, co mě mrzelo, že jsem se na konci knihy dozvěděla, že postavy v knize jsou smyšlené. U těchto knížek vždy s hlavními postavami soucítím a vytvořím si k nim vztah a ráda si pak zjišťuji více o jejich životě. Tady to bohužel nešlo, ale to nijak nesnižuje kvalitu knihy.
Knihu jsem četla už před rokem a zapomněla jsem hodnotit. Některé obrazy z mojí hlavy nechtějí zmizet. I to o knize hodně vypovídá. Navíc jsem získala informace o části dějin, o které jsem neměla ani potuchy. Moc zajímavé.
Další ohromně silný přiběh od této autorky. Další kus dějin této planety o kterém jsem neměla ani tušení, že se odehrál. Můj ještě větší údiv, jaké jsou lidé bestie.
Kniha mě hodně zasáhla, z každé strany čiší obrovská bolest, strach, zoufalství, ale i naděje a zoufalá snaha bojovat o svůj život.
Co mě zklamalo, byl konec. Podivně utnuté, pořádně neukončené. Kniha měla mít o 200 stran více. Vše pořádně popsat, dořešit. Hlavně příběh Liny a jejího bratra.
Ocenila bych těké lepší propracování postav. K žádné z nich jsem si nevytvořila speciální pouto. Chtělo by to prostě víc, víc se do nich vžít. Více o nich napsat. Více psychologie. Škoda
Asi jsem nedostala to, co jsem čekala. 93% od tří tisíc lidí, to udělalo své.
Jistě, bylo to velmi zajímavé téma. Většina učebnic dějepisu, nebo všeobecně historie se mnohokrát nepozastavuje nad osudy lidí z Litvy, Lotyšska a Estonska za druhé světové války. Bylo fajn se o tom něco dozvědět.
Co mi však chybělo, byly více propracované postavy. Nebo spíše myšlenky Liny. Celá kniha je psána Ich-formou, avšak tak nějak neosobně. Nedokázala jsem si nikoho zvlášť oblíbít, neměla jsem šanci je nějak více poznat a tím s nimi soucítit. Proto to pro mě nebyl tak silný zážitek, jako by měl být.
Ruta Sepetys otevírá a přibližuje širší veřejnosti těžká a bolavá témata minulosti. Což je skvělý počin. Tento příběh mi trochu připomínal můj oblíbený román Zulejka otevírá oči. Jen si vyměňte Tatarstán za Litvu... Ty zvěrstva byly šílené a vidíme, co se stále děje dnes. Rusko je nemocné už minimálně sto let. :-( Audio bylo povedené.
Musím se přiznat, že před pár lety, kdy vycházely první knihy od Ruty Sepetys mě to nějak minulo. Zaznamenala jsem obálky v knihkupectví, ale nikdy jsem se více nezajímala.
Letos jsem konečně začala :).
Chtěla jsem si přečíst grafický román - V šedých tónech - jenže mě napadlo, že jsem nečetla knihu. Tak jsem si půjčila rovnou oboje :). A četla to zároveň :).
Co se mi líbilo:
- každý příběh, který nese poselství skutečných událostí je pro mě důležitý - Ruta Sepetys má ne jen dar psaní, ale i stylistiky - krátké kapitoly vám budou rychle ubíhat a bude chtít číst dál
- pohledy na celou situaci z očí dětí - v příběhu se jich vyskytne hned několik - nemusí být nutně hlavní postavou, abychom si dokázali představit, co cítí
- povaha a síla člověka - láska, trpělivost, víra, empatie
- lidská společnost, společenství
- lidské nápady - člověk by nevěřil, co vše dokáží lidé v potřebě nouze vymyslet, aby přežili - jak spojí síly, dokáží i nemožné
- Kreckij - ne vše je na první pohled takové, jak se zdá :)
- situace po roce 1954, utrpení lidí, které muselo po dlouhá léta zůstat tajemstvím
Je těžší umřít, nebo být ten, kdo přežil?
Tohle bylo pro mě hodně náročné čtení. A zase mě dostal tak useknnutý konce. Ale opět skvělá kniha!
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Ani si nevzpomínám, že bychom se učili o těchto hrůzách ve škole, celé to zastínil holokaust... Nejspíš by měli upravit dějepis, už nejsme v komunismu, aby se tahle pravda tutlala.
V první chvíli jsem si myslela, že čtu o židech, tak podobný osud měli tito lidé.
Problémy dnešní doby jsou tak povrchní až to bolí...