V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551563/bmid_v-sedych-tonech.jpg
5
3913
3913
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2019
,
CooBoo
Originální název:
Between Shades of Gray, 2011
Interpreti: Marie Štípková
více info...
Přidat komentář
nemám ráda toto téma,filmy,knihy....ale pro mě druhá knížka od této autorky,proto jsem musela dočíst do konce a ani slza nechyběla,nelituji a doporučuji přečíst,skutečnost musela být....
(SPOILER) Pro mě byl nejsilnějším zážitkem život v táboře za polárním kruhem. Autorka mu ale věnovala malou část díla, velmi krátké období. Proto ubírám jednu hvězdičku. POZOR, SPOILER!!!! A také se nevysvětlilo, jak mohlo vydržet přátelství Liny a Andriuse, když byli po několikaměsíční známosti odděleni na 12 let. Tato zápletka mi tam tedy neseděla.
Lotyšsko Litva, Estonsko. Tři malé pobaltské státy, do kterých vtrhl ruský medvěd a poničil krasu, kulturu, degradoval lidství. Jeden den byla Lina dospívající litevskou dívkou, která měla své ideály, sny a touhy, to vše se změnilo v jeden jediný okamžik. Skláním se před všemi, kteří zažili podobnou hrůzu, ale přesto dokázali začít znovu a uvěřit v dobro.
Knížka není špatná, ale zdejší hodnocení mi přeci jenom připadá nadhodnocené. Jedná se o celkem prostý příběh o ruské genocidě litevského národa. Autorka se držela při zemi a vše povídá z pohledu dospívající dívky. Nevím jestli je to hlavní hrdinkou, ale vyprávění mi připadá až příliš jednoduché, postavy málo rozpracované. Čte se to pěkně, ale působí to prostě až příliš jednoduše.
Kniha se čte dobře, rychle. Avšak téma je tak silné, smutné. Bohužel taková doba byla a jak se píše v knize Hitler nebo Stalin, zkáza lidstva byla kvůli oběma. Čím jsem starší tyto knihy mi už nedělají dobře. Letos už jen romantika.
Obecně nemám ráda období druhé světové války a příběhy, které se v něm odehrávají. Ani koncentrační tábory a podobně. Ale protože to je Ruta, chtěla jsem si knihu přečíst, ať to mám kompletní. Nemůžu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami. Neuvěřitelně rychle se to čte. Člověk až nemůže uvěřit čeho jsou někteří lidé schopni a co dokáže lidská bytost přežít. Klobouk dolů.
Mám pocit, že vše podstatné už tu bylo v komentářích napsáno. Výborná, skvěle čtivá kniha o hrozných věcech, které se na světě dějí. Tady konkrétně o deportaci lidí z Pobaltí do pracovních táborů na Sibiř během druhé světové války. O tom, jak někteří přežijí (a za jakou cenu), někteří ne. O tom, jak to lidi mění. O zvůli, násilí, ale i dobrotě některých lidí. Ruta Sepetys si vždy vybírá těžká historická témata a zatím mě nikdy nezklamala.
Masakr. Velmi těžké čtení. Zrůdnost sovětského imperialismu a systému, který bohužel vidíme i dnes...
Prečítané za jeden a pol dňa. To u mňa hovorí samo za seba.
Čítanie to bolo ťažké vzhľadom na tému a realistickosť s minulosťou, ale neskutočne pútavé, nevedela som sa od toho odtrhnúť. Na viacerých miestach som bola zdesená, znechutená, smutná a silno bojovala so slzami.
Autorka zvládla napísať brutálne silný, surový príbeh, plný ľudského zla, ale zároveň plný nádeje a lásky, hlavne tej materinskej.
Pre citlivé povahy to bude určite náročná kniha, ale podľa mňa by takéto knihy mali byť povinné čítanie v školách. Inak sa zabudne čo bolo v minulosti a chyby sa budú opakovať.
Síce sa kniha môže zdať že je to čítanie pre mládež, vzhľadom na vek hlavnej hrdinky, ale nenechajte sa zmiasť. Toto je čítanie pre všetky generácie. Je to jedna z tých kníh, ktoré len tak nezabudnete.
Určite si prečítam ďalšie knihy od tejto autorky.
Velká kruťárna. Ale skvěle napsané, nedá se odtrhnout od čtení. Přečteno za 2 dny. Jen ještě stále mám husí kůži z nelidského zacházení a popsání krutostí.
Tahle kniha byla takový ten typ, který vás chytne a nepustí... většinou byla chladná, srdcervoucí a smutná...ale v každém z příběhů má svou roli naděje. V téhle knize to bylo přesně vidět a jak se říká, naděje umírá poslední.
Na autorku jsem slyšela a četla jen samé pochvalné recenze a rozhodně všechny byly pravdivé. Touto knihou jsem začala a postupně plánuji přečíst i všechny ostatní. Kniha je napsaná velmi čtivě a krátké kapitoly vás nutí číst dál a dál, stránky tak mizí pod rukama ani nemrknete.
V této knize se díváme pohledem 15leté Liny na hrůzu, která byla páchána na litevském obyvatelstvu a nejen na něm. Každá z postav měla své určité tajemství, proto byly takové černobílé a tím pádem zajímavé. Jako například, co se čtenář postupně dozvěděl o Kreckým nebo Stalasovi. Anebo že aby jedni členové rodiny byli zachráněni, mohli být svobodní, tak druzí o tu svobodu přišli. Asi si nikdo neumí představit, jaké to je žít s pocitem viny nebo výčitek svědomí.
Opravdu skvěle napsáno, čtenář se dozví část historie, o které možná neměl ani ponětí. Jsem zvědavá a těším se na další knihy.
Dobře napsaná kniha o zvěrstvech páchaných Sověty na obyvatelích baltských zemí. Upřímně jsem o těchto věcech předtím neslyšel.
Děj je sepsán z pohledu 15 leté dívky. Kniha byla dost emotivní v průběhu, ale hlavně na konci.
Člověk si uvědomí jaké má štěstí, když čte o hrůzách jaké si někteří lidé prožili. Mrzí mě, že nikdo za tyto zvěrstva nebyl potrestán a dodnes je Rusové ani neuznávají!
Rozhodně bych knihu doporučil k přečtení.
Za téma 5, ale za zpracování jen 3. Líbilo se mi propojení s fleshbacky, ale konec byl za mě hodně uspěchaný. Kniha mohla mít klidně o 100 stran navíc.
Doteď jsem si myslela, že téma pracovních táborů a války není můj šálek kávy, ale tato kniha mě přesvědčila o opaku.
Naprosto jsem se zamilovala do autorčina stylu psaní a jejího nadání polapit čtenáře, pohrát si s jeho pocity a naprosto ho vtáhnout do děje a to takovým způsobem, že jakmile jsem na chvíli přestala číst a šla dělat něco jiného, neustále jsem myslela na děj a těšila se, až si zase sednu ke knize a opět se pustím do čtení.
Kniha má hloubku a něco co nelze popsat slovem. Má to něco víc, co každý čtenář čeká od knihy kterou začíná číst.
Okouzlení dějem a zamilování se do knihy.
Audiokniha
Depresivní od začátku až do konce. Ani ty sem tam vložené flashbacky onu neustálou truchlivou atmosféru neodlehčily. Určitě se jedná o závažnou část historie, o které by se mělo mluvit, tím spíš, že (jak mj. uvádí autorka ve své závěrečné poznámce) po dlouhá léta zůstávala zamlčovaná a za její případné odtajnění hrozily přísné postihy. Nechci, aby to vyznělo nějak cynicky, ale prostě mi tam chyběl nějaký nosnější příběh. Kniha je neustálým popisem situací, u kterých máte pocit, že se jedná o to nejhorší, přitom však záhy přijde další, ještě horší situace. Samotný příběh by se pak dal odvyprávět na pár stránkách. Určitě nelze z tohoto smutného období napsat nějakou odlehčenou knihu, tak, aby vystihovala všechny ty zrůdnosti, jenže pro mě jako pro čtenáře to celkově bylo hodně jednotvárné (když knihu srovnám např. se Sofiinou volbou, nebo i jinými válečnými romány).
Znovu opakuji, nechci nějak dehonestovat tyto závažné historické události, jen si prostě myslím, že se to dalo zpracovat jinak i se zachováním všech těch popisovaných útrap a obětech na životech. Stejně z úcty ke všemu tomu až nelidskému utrpení nemám odvahu dát knize méně jak 4*.
(SPOILER) Téma příběhu je hrůzné a děsné, zpracování je... no trochu ždímačka citů. Příběh mladé Litevky Liny a její rodiny, která byla pro svoje intelektuální zaměření odvlečena Rusy z vlasti na Sibiř, mi zůstal v hlavě se spoustou detailů, které bych radši po přečtení zapomněla. Chápu, i když těžce, že rodina mohla přežít na Sibiři, na tom ostrově za polárním kruhem už mi to ale hlava nebrala. Ti lidé byli bez střechy nad hlavou i jídla v nepředstavitelné zimě, dozorci je mučili, a autorka tvrdí, že tam žili asi dvanáct let? Jak kteří, samozřejmě. Ale stejně...
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Příběh je velmi silný, je napsán jednoduše, čtivě, přesto ve vás vyvolá bolest a vztek. O nacistických táborech se mluví hodně, o těch sovětských na Sibiři už tolik ne. A ani na tyto činy nesmíme zapomenout. Doporučuji všem.
Sílná kniha kniha plná emocí, zla, odpuštění i lásky. Moc dobře se čte a má opravdovou hloubku. Ač by si tato doba a krutosti s ní spojené zasloužily zapomnění, nesmíme zapomínat..
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Těžko k tomu něco psát, zvlášť v dnešní době je potřeba o těchto událostech mluvit. Zveřejňovat, nezapomenout!