V slnečnej krajine

04.10.2014

Kniha až dětsky prostá - ano, až naivní. Ale v této prostotě je krása, láska i pravda. Ty nejdůležitější věci jsou opravdu často velice prosté.
Jsem zvědavá, jak by na knihu reagovaly děti, kterým je určená (mladší školní věk).
Dospělým doporučuji na dně různých životních kotrmelců, kdy už není ani možné číst něco složitého. Pak si u této knihy můžete "oddechnout" a zároveň získat novou naději a chuť do života.
Jako katoličku mě příliš nepotěšilo určité "černo-bílé" vylíčení rozdílu mezi katolíky a evangelíky (skutky x víra). Tak to už dnes skutečně není. Na druhou stranu katolický farář tu není čistě zápornou postavou a autorka směřuje kritiku i do řad evangelíků. Některé její podněty ale stojí za zamyšlení, takže díky za ně (naši kritici nám často prokazují opravdu velkou službu!). Je skutečně dobré se stále ptát: Co mě k Ježíši přibližuje a co mě od něj naopak vzdaluje?
Zbytek už nechám na vás, já si tuto knihu přečetla ráda.
Na závěr malá ukázka:

"Já si myslím," praví chlapec s úctou, "když mi on, Syn Boží, Pán Ježíš, slíbil, že se mnou bude bydlet, že se mu zavděčím, když budu mít kolem sebe pěkně."
"Pavlíku, skutečně věříš, že on je všude a vždy s tebou?"
Neptal se pan farář tak jako strýček Lesina nebo dědeček, byla to jakási jiná otázka, protože chlapci bylo tak snadno odpovědět:
"Ano, pane faráři, já vím, že on je vždycky se mnou, i v této chvíli."
"Sancta simplicitas!" (Svatá prostoto!) povzdechl kněz. Sedl si na kamennou lavici, lokty opřel o stůl a chvíli tak setrval s hlavou skloněnou do dlaní, jako by se modlil.
Pavlík si myslel, že se modlí, a nechtěl ho vyrušovat. Napadlo ho, že nedaleko v houští má nachystané pěkné maliny pro dědečka. Vždyť dědeček bude rád, když mu řekne, koho jimi pohostil. Měl s sebou i dřevěnou lžíci, kterou někdy přesypal maliny z menšího do většího džbánu, aby se nerozsypaly. Misku neměl, ale nedaleko byly takové krásné velké listy, ty budou jako talíř.