V srdci dění
Evan Currie
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517962/bmid_v-srdci-deni-3cI-517962.jpg
4
23
23
Odyssey One série
< 2. díl >
Po legendární první plavbě, která pozemšťany zavedla do hlubokého vesmíru plného nových příležitostí, tvorů i děsivých nepřátel, tráví kapitán Eric Weston a posádka vesmírné lodi LSAK Odyssea několik měsíců doma na Zemi, kde admiralita pečlivě zvažuje jejich další osud. Když však noví mimozemští spojenci Země uzavřou se Severoamerickou konfederací obrannou dohodu, vydává se Odyssea splnit nový úkol: vrátit se na Ranquil, válkou zničený domovský svět vzdálených bratranců pozemšťanů, poskytnout mu životně důležitou podporu proti invazi Drasinů. Weston a jeho lidé návrat vítají, avšak po příletu na Ranquil poznávají, že ne všechno je takové, jak se zdá. Drasinové jsou sice hrozivým nepřítelem, Weston ale tuší, že válku, která by mohla navždy změnit tvář vesmíru, vede mocná neviditelná síla, pro jejíž odhalení budou nuceni obětovat loď, kariéru a možná i život…... celý text
Literatura světová Sci-fi
Vydáno:
2023
,
Laser-books (Laser)
Originální název:
The Heart of Matter, 2012
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si půjčil, abych se dozvěděl pokračování dobrého prvního dílu. Dočetl jsem na stranu 150 a bohužel mě to "tlučení prázdné slámy" přestalo bavit. Nic se tam nědělo a nedokázala to zachránit ani existence "centrály". Mrzí mě to, možná se jednou k sérii vrátím.
Slušné pokračování 1. dílu, ale za mě nedosahuje jeho kvalit. Velkou část knihy se nic moc neděje, je to hlavně o dialozích s Priminy, poznávání se navzájem atd.
Zajímavým prvkem se jeví být Centrála, objevují se nové skutečnosti o Drasinech, které vyvolávají spoustu nových otázek.
Kniha je psána velmi čtivě, po kratších kapitolách, postavy mají svůj určitý charakter.
Uff, ve třech dnech jsem zvládla 2. a 3. díl a páni, byla to tedy (aspoň podle mého názoru) pořádná jízda. A to jsem tento druhý díl začínala opakovaně, začátek mě totiž moc nezaujal. Ale jak se posádka Odyssey dostala do vesmíru, už jsem se skoro nemohla odtrhnout. Krátké kapitoly, v nichž se rychle střídají místa děje, jsou odrazem skutečně hektických událostí na různých místech ve stejném časovém intervalu. Takže mi to vůbec nevadilo a naopak to neustále udržovalo mou pozornost. Sice mám také pocit, že autor možná věnoval až moc pozornosti technologiím, které v doslovu v knize Mise Saturn pojmenoval Sandford jako technologie "šuntové", ale ač naprostý laik, mám pocit, že možná nějaké to reálné zrnko tam bylo. A aspoň pro mne byl opravdovým bonbónkem jistý konstrukt a to, jak se s jeho objevem posádka Odyssey vyrovnala. Zkrátka, líbilo se mi to o dost víc než první díl.
První díl byl super a proto jsem měl velká očekávání. Ale pravdou je, že mi je druhý díl krapet zchladil. Autor se rozjel v jakýchsi technologických filozofiích a je to trochu na úkor akce. Krátké kapitoly a skákání z místa na místo, také ději moc neprospívají. No a v neposlední řadě mi moc nesedly jakési neuchopitelné technologie. Nevím co si mám například představit pod rozpouštějící lodí. Co to je? Kam se poděJe, jak se ovládá?
Prostě tento typ literatury by měl být poněkud přímočařejší a ne ve stylu "nudného" Asimova.
(SPOILER) Z mého pohledu slabší než první díl. V prvním díle jsem hrdinům fandil, ale tady mi jejich osud byl nějak úplně volný. Vůbec jsem se nemohl pořadně začíst. Tím, že je půlka knihy pouze akce, tak se čte relativmě rychle, ale je to pořád nějak dokola omýváno to a samé. 2,5* ale dál číst budu, zas tak špatné to není
U této série mi vadí autorův literární styl. Currie píše příliš uhlazeně až akademicky. Chybí mu schopnost vyvolat různorodé emoce. Občas mám pocit, že čtu zápis do podnikové ročenky. Popis dramatických situací často vyznívá až nudně. Je to všechno trochu jednotvárné a nevýrazné. Ve skutečnosti je válka špinavá a krutá. Tohle ale Evan zatím v příběhu vyjádřit neumí. Hodnocení: Lepší průměr za tři a půl bodu.
Posádka Odyssey se v přeneseném slova smyslu na Zemi moc dlouho neohřála a letěla opět zpět na Ranquil. V tomto čase pozemská vláda s mimozemským zástupcem navázala bližší spolupráci, která měla za cíl na Ranquilu zbudovat trvalé zastoupení Země a vycvičit zdejší domobranu. Po příletu Odyssey do priminské soustavy se toho defacto moc nedělo a jedinou smysluplnou činnost vykonávali vojáci, jež začali budovat pozemní základnu a cvičiště. Šlo nicméně o klid před bouří.
Invaze drasinů na Ranquil dala o sobě brzy vědět opět. Bylo přitom na tom něco zvláštního. Přišlo mi to od autora trochu kalkul vytvořit souhru náhod, které musely nastat, aby se na povrchu planety nacházel celý pozemský pozemní kontingent a taktéž letka Archandělů a aktivně zasáhli do dění, přestože logika a taktika toto měly vylučovat. Logické by bylo, aby na palubě Odyssey zůstala jak část letky stíhačů, raketoplánů a možná i vojáků (jak se říká, pro strýčka příhodu) zvlášť, když se pozemský kosmoplan pustil do pronásledování nepřítele do neznámé oblasti!
Odyssey se tedy vydala k (ne)známé hvězdě, u které narazila na úžasnou megastrukturu Dysonova typu. Podobným přídavkem pro hardcore scifisty byl model exoskeletárního mechabrnění EXO-12 řízený Crowleym (kdo si také vzpomněl na Ripleyovou a její nakladač či obdobu z filmu Na hraně zítřka?). A když jsem u té technologické části knihy, co taková Centrála? Díky rozhovoru Westona s ní jsme měli možnost blíže nahlédnout do její zvláštní mysli. Bylo by těžké popsat ji jen něco jako velký superpočítač, jelikož disponovala i zdánlivě schopnostmi na prahu technicky možného. I navzdory její ochranitelské rétorice, jsem z jejího počínání a slov pociťoval skepsi vůči pozemšťanům (Šlo nicméně jen o pocit, jelikož v této knize jsem se žádného důkazu nedobral. Uvidíme v pokračování, jaká má intuice vůči Centrále byla...).
Zpět k ději, který defiloval útěkem osamocené Odyssey před desítkami drasinských křižníků s mírně překvapujícím tajemstvím, které se podařilo odhalit u Dysonova roje. Střet s nepřítelem byl velmi popisný, aby bylo možno pochopit základy vesmírných bitev vedených na velké vzdálenosti, kdy jeden výstřel může trvat vteřiny, minuty, ne-li hodiny. I přes určitou svižnost a jednoduchou orientaci v manévrech Odysseje, jak vyzrát nad Drasiny, jsem pociťoval místy neznámo proč znudění. To naopak části knihy, zaobírajíce se obranou Ranquilu, byly asi to nejlepší.
Oproti prvnímu dílu cítím mírný pokrok v těch částech, které pojednávají ve vysvětlování vědeckého pozadí a technologií, a to zejména ohledně tachyonů (nečekejte ale žádnou wikipedii). V knize padly také dvě letmé myšlenky o struktuře kosmického "loďstva" oproti tomu planetárnímu. Bohužel tento koncept byl pouze naznačen, nijak pojmenován blíže, leč otevírá potencionální diskuzi, která ve většině sci-fi není řešena. Možná se v některém dalším pokračování dočkám :)