V srdci šumavských hvozdů (11 povídek)
Karel Klostermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244374/bmid_v-srdci-sumavskych-hvozdu-244374.jpeg
4
28
28
Obsahuje 11 povídek ze staré Šumavy: 1. „Čaroděj" 2. „Schovanec" 3. „Vodní supové" 4. „Nová křídlovka" 5. „Červené srdce" 6. „Oční nákaza" 7. „Dva chytráci" 8. „Poručík" 9. „Rychtářův syn" 10. „Spravedlnost lidská 11. „Vánoce pod sněhem".
Přidat komentář
Klostermannovy povídky se mi nějak líbí čím dál více. Jsou napsány krásným jazykem a dokáží čtenáře aspoň na chvíli přenést sto i více let zpátky v čase a na chvíli oživit svět, který už dávno zmizel a zůstaly po něm už jenom vzpomínky.
Docela mne vyděsila povídka o pogromu v Písku. Sympatické bylo, že se úřady snažili proti tomu
opravdu bojovat, ale proti té lůze to byl opravdu těžký úkol.
Po nějaké době jsem opět objevil “nového Klostermanna. A jako vždy jsem zůstal zírat, jak krásným jazykem k nám “Pan Spisovatel z doby před cca. 150 lety promlouvá. Pro každého, kdo má rád krásnou literaturu a popis časů dávno minulých je to skutečný požitek.
Opět krásné čtení, i když někdy i smutné. Prostě těžký život lidí v dřívější Šumavě.
Povídka Čaroděj byla trochu úsměvná. Ostatní např. Schovanec byly smutnějšího rázu.
Klostermannovy povídky nestárnou a nezastárnou. Díky své opravdovosti, úžasné dokumentární hodnotě, vypravěčskému talentu a touze vyprávět, lidským charakterům z masa a kostí, nadčasovým lidským situacím, barvitým popisům krajiny a přírody v proměnách ročních dob i dějin, soucitu a lidskosti, moudrému nadhledu a hodnotám, které teprve v drsném zápolení člověka s přírodou oživují a stále zůstávají živé.
Bylo zajímavé číst tento 102 let starý výtisk. Kniha byla rozpadlá, ale kupodivu nechyběl ani jeden list. Tohle vydání je krásně výtvarně zpracované a obálku zdobí překrásný obrázek vodopádu v šumavském pralese. Povídky byly kvalitativně velmi vyrovnané a jejich obsahem je většinou život obyčejných Šumavanů a není proto divu, že je v nich hodně bídy, chudoby a také emigrace. Přestože jsou to příběhy poměrně neveselé, byla tato kniha velmi čtivá. Nejlépe hodnotím povídky Schovanec a Rychtářův syn, protože z nich dle mého nejlépe vyzařuje šumavský duch. S knihou jsem spokojen a už na mě čeká podobná s názvem Lístky ze šumavské epopeje.
Kniha o těžkém životě, o lásce, naději, často i beznaději. O kráse i krutosti Šumavy. Je to moje první seznámení s dílem Karla Klostermanna, ale určitě ne poslední.
Klostermannovo srdce patří Šumavě. Perfektně vykresluje prostředí, kde se jednotlivé příběhy odehrávají. Jeho téměř dokumentární styl se mě přímo dotýká. Miluju Šumavu a při čtení mám pocit, že jsem na těch místech chodila s ním. Doporučuju využít vhodného předčítače, který umí dobře pracovat s hlasem a na chvilku zavřít oči. Zaručuju vám, že pak budou zážitky z Klostermannových příběhu ještě hmatatelnější a snadno procítitelnější. Na mě takhle jeho knihy působí. Tyto příběhy jsou smutné a syrové. Na Šumavě nebyl jednoduchý život.
Má první kniha od KK, nelituji. Čiší z ní převážně obrazy chudoby, bídy a těžkého údělu, které nesl život v šumavských horách, dědinách a samotách. Spousta příběhů v sobě nese smutné konce životů těchto lidí, ale jsou velice důležitou výpovědí pro nás o tom, jak se dříve žilo v těchto končinách.
Kniha: Napsal jsem tyto řádky na památku zemřelým, na slávu posud žijícím, kteří v bídě pomáhali, v neštěstí těšili. Nic nepřidám, holou pravdu povídám, do minulosti sahám. Ale co se tehdy událo, i dnes stát se může. A jako v pralese na mrtvolách vyvrácených stromů, z rumu a prachu zetlenych pokolení nový život roste, bují, kvete i zachází. Tak i lidé, jednotlivci a celé rody, celá plemena i vrstvy společenské ve víru času přecházejí a zanikají a z jejich práce a tužeb jiní těží a požívají, až závratný proud i tyto smete a odnese.....
V pomíjivém čase je důležité se někdy zastavit, otočit a podívat se zpět. Kdo má rád Šumavu, měl by občas sáhnout po knize Karla Klostermanna. Procítit ten syrový a těžký život lidí, na který jsme již zapomněli.
Jsou to smutné příběhy, přesto doporučuji povídky: Schovanec a Vánoce pod sněhem.
Část díla
 |
Čaroděj 1896 |
 |
Červené srdce 1920 |
 |
Dva chytráci |
|
Nová křídlovka |
|
Oční nákaza |
Autorovy další knížky
| 1955 | Ze světa lesních samot |
| 1972 | V ráji šumavském |
| 1941 | Mlhy na Blatech |
| 1971 | Skláři |
| 2004 | Erotomanie |
Nádhera, sto a více let, ale člověk jako takový se vlastně nezměnil - jen místo pramaru a poříčních poberu máme montovniky a agenturní zaměstnance, místo tabáku a alkoholu máme THC a kratom, ale lidská pýcha, hříšná touha, hloupost jsou tu s námi dál. Ale také pokora, stud, zodpovědnost a láska. Ať tedy vítězí. Jenom, Tomas@S, pogrom byl v Sušici, vojsko přišlo z Písku. I tak je to výborné popsaná událost - jak se blázni, zloději, nešťastní lidé a zvědavci dostanou do něčeho zhuverileho. Jak tohle dokázal obyčejný spisovatel před více jak sto lety? Smekam na dálku pomyslný klobouk a zdravím, pane Klostermanna.