V srdci šumavských hvozdů (11 povídek)
Karel Klostermann
Soubor jedenácti povídek Karla Klostermanna, který vznikl na sklonku devatenáctého století, zachycuje osudy sklářů, dřevařů a vesničanů v šumavských lesích.
Přidat komentář
Klostermannovy povídky se mi nějak líbí čím dál více. Jsou napsány krásným jazykem a dokáží čtenáře aspoň na chvíli přenést sto i více let zpátky v čase a na chvíli oživit svět, který už dávno zmizel a zůstaly po něm už jenom vzpomínky.
Docela mne vyděsila povídka o pogromu v Písku. Sympatické bylo, že se úřady snažili proti tomu
opravdu bojovat, ale proti té lůze to byl opravdu těžký úkol.
Po nějaké době jsem opět objevil “nového Klostermanna. A jako vždy jsem zůstal zírat, jak krásným jazykem k nám “Pan Spisovatel z doby před cca. 150 lety promlouvá. Pro každého, kdo má rád krásnou literaturu a popis časů dávno minulých je to skutečný požitek.
Opět krásné čtení, i když někdy i smutné. Prostě těžký život lidí v dřívější Šumavě.
Povídka Čaroděj byla trochu úsměvná. Ostatní např. Schovanec byly smutnějšího rázu.
Klostermannovy povídky nestárnou a nezastárnou. Díky své opravdovosti, úžasné dokumentární hodnotě, vypravěčskému talentu a touze vyprávět, lidským charakterům z masa a kostí, nadčasovým lidským situacím, barvitým popisům krajiny a přírody v proměnách ročních dob i dějin, soucitu a lidskosti, moudrému nadhledu a hodnotám, které teprve v drsném zápolení člověka s přírodou oživují a stále zůstávají živé.
Bylo zajímavé číst tento 102 let starý výtisk. Kniha byla rozpadlá, ale kupodivu nechyběl ani jeden list. Tohle vydání je krásně výtvarně zpracované a obálku zdobí překrásný obrázek vodopádu v šumavském pralese. Povídky byly kvalitativně velmi vyrovnané a jejich obsahem je většinou život obyčejných Šumavanů a není proto divu, že je v nich hodně bídy, chudoby a také emigrace. Přestože jsou to příběhy poměrně neveselé, byla tato kniha velmi čtivá. Nejlépe hodnotím povídky Schovanec a Rychtářův syn, protože z nich dle mého nejlépe vyzařuje šumavský duch. S knihou jsem spokojen a už na mě čeká podobná s názvem Lístky ze šumavské epopeje.
Kniha o těžkém životě, o lásce, naději, často i beznaději. O kráse i krutosti Šumavy. Je to moje první seznámení s dílem Karla Klostermanna, ale určitě ne poslední.
Klostermannovo srdce patří Šumavě. Perfektně vykresluje prostředí, kde se jednotlivé příběhy odehrávají. Jeho téměř dokumentární styl se mě přímo dotýká. Miluju Šumavu a při čtení mám pocit, že jsem na těch místech chodila s ním. Doporučuju využít vhodného předčítače, který umí dobře pracovat s hlasem a na chvilku zavřít oči. Zaručuju vám, že pak budou zážitky z Klostermannových příběhu ještě hmatatelnější a snadno procítitelnější. Na mě takhle jeho knihy působí. Tyto příběhy jsou smutné a syrové. Na Šumavě nebyl jednoduchý život.
Má první kniha od KK, nelituji. Čiší z ní převážně obrazy chudoby, bídy a těžkého údělu, které nesl život v šumavských horách, dědinách a samotách. Spousta příběhů v sobě nese smutné konce životů těchto lidí, ale jsou velice důležitou výpovědí pro nás o tom, jak se dříve žilo v těchto končinách.
Kniha: Napsal jsem tyto řádky na památku zemřelým, na slávu posud žijícím, kteří v bídě pomáhali, v neštěstí těšili. Nic nepřidám, holou pravdu povídám, do minulosti sahám. Ale co se tehdy událo, i dnes stát se může. A jako v pralese na mrtvolách vyvrácených stromů, z rumu a prachu zetlenych pokolení nový život roste, bují, kvete i zachází. Tak i lidé, jednotlivci a celé rody, celá plemena i vrstvy společenské ve víru času přecházejí a zanikají a z jejich práce a tužeb jiní těží a požívají, až závratný proud i tyto smete a odnese.....
V pomíjivém čase je důležité se někdy zastavit, otočit a podívat se zpět. Kdo má rád Šumavu, měl by občas sáhnout po knize Karla Klostermanna. Procítit ten syrový a těžký život lidí, na který jsme již zapomněli.
Jsou to smutné příběhy, přesto doporučuji povídky: Schovanec a Vánoce pod sněhem.
Část díla
Čaroděj
1896
Červené srdce
1920
Dva chytráci
Nová křídlovka
Oční nákaza
Autorovy další knížky
1955 | Ze světa lesních samot |
1972 | V ráji šumavském |
1941 | Mlhy na Blatech |
1971 | Skláři |
2004 | Erotomanie |
Nádhera, sto a více let, ale člověk jako takový se vlastně nezměnil - jen místo pramaru a poříčních poberu máme montovniky a agenturní zaměstnance, místo tabáku a alkoholu máme THC a kratom, ale lidská pýcha, hříšná touha, hloupost jsou tu s námi dál. Ale také pokora, stud, zodpovědnost a láska. Ať tedy vítězí. Jenom, Tomas@S, pogrom byl v Sušici, vojsko přišlo z Písku. I tak je to výborné popsaná událost - jak se blázni, zloději, nešťastní lidé a zvědavci dostanou do něčeho zhuverileho. Jak tohle dokázal obyčejný spisovatel před více jak sto lety? Smekam na dálku pomyslný klobouk a zdravím, pane Klostermanna.