V tichu a skrytu: Fedor Krch, pedagog a člověk (1881–1973)
Eliška Vlasáková , Ferdinand Krch
Ferdinand Krch (1981–1973) patří mezi nejvýraznější české učitele‑pokusníky, obětavé pedagogy, kteří se snažili zlepšit výukové podmínky na školách. Po násilně ukončeném bezprecedentním experimentu, jímž byl „jeho“ Dům dětství pro válečné sirotky, se Krch věnoval redakční práci v časopisech pro děti. Sotvakdo ví, že za knížky o kocouru Mikešovi vděčíme právě jemu – to on Josefa Ladu přemluvil, aby svým vyprávěním o mluvícím kocourkovi dal písemnou podobu. Krcha nacházíme i v nejužším okruhu spolupracovníků Přemysla Pittra a Olgy Fierzové v Milíčově domě v Praze i v době poválečné. Také zde se naplno věnoval svým milovaným dětem. V monografii „strýčka Fedora“ z pera jeho pamětnice, spisovatelky Elišky Vlasákové znovu ožívá nejen tato výrazná, polozapomenutá osobnost, ale i řada dalších vychovatelů, kazatelů, kreslířů i hudebníků, kteří v mladém Československu trpělivě a cílevědomě vytvářeli názorovou alternativu, jež se neustále projevovala v činech.).... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem si nechala poslat z olomoucké vědecké knihovny a nerada se s ní před jejím vrácením loučím. Bylo mi dobře jak s Fedorem (Ferdinandem) Krchem a jeho spolupracovníky, tak s autorkou Eliškou Vlasákovou. Vážím si její píle, s kterou dokázala knihu tak pečlivě připravit, a sdílím úctu, s jakou na vlastní osobní setkávání s panem Krchem vzpomíná.
K jeho zásluhám naznačeným v anotaci bych zde ráda přidala ještě například to, že si v pedagogické práci jako jeden z prvních uvědomoval zásadní význam vztahu dětí k přírodě, že se ke svým svěřencům choval přátelsky a s humorem, rozvíjel u nich samostatnost a schopnost vlastního úsudku, že ještě důležitější než školní znalosti pro něj byly dobré vztahy… Byl předchůdcem waldorfské pedagogiky, propagoval woodcraft, vegetariánství, pacifismus, podílel se na vytvoření spousty učebních pomůcek, zpěvníků, sbírek zábavných protahovacích i posilovacích cviků, pro dospělé sepisoval až do konce svého dlouhého života křesťanské duchovní úvahy. Kdo potřeboval v těžkých situacích útočiště, mohl jej nalézt právě u něj. Doufám, že budou postupně vydána i ta jeho díla, která zatím zůstávají neznámá.
A stejně jako on věřím, že „žádná dobrá myšlenka se nemůže ztratit, jen musí trpělivě čekat, až přijde ten, kdo ji svým pochopením a láskou rozdmýchá k novému životu a bude ji dál zdokonalovat a rozvíjet podle potřeby doby... (str. 228)“