V tieni banyanu
Vaddey Ratner
Jedného dňa skoro ráno otec sedemročnej Rámí prinesie domov správu o občianskej vojne a utečencoch v uliciach Phnom Penha. Svet kráľovských privilégií, v ktorých rodina žila, zmetie revolučný chaos a nútená evakuácia. Počas nasledujúcich štyroch rokov, keď režim Červených Khmérov drasticky oberá obyvateľov krajiny o každý náznak slobody, individuality a citových väzieb, si Rámí starostlivo uchováva v srdci posledný čriepok strateného detstva – mýty, legendy a básne, ktoré jej rozprával otec. V ovzduší systematického násilia, kde sa pamäť pokladá za škodlivú a za dôvod na popravu, Rámí nachádza v sebe silu bojovať o prežitie. Aj vďaka tejto knihe svet nezabudne na zverstvá Červených Khmérov, ktorí v Kambodži v rokoch 1975 až 1979 pripravili o život takmer dva milióny ľudí. Rozprávanie Vaddey Ratnerovej potvrdzuje, že príbehy pomáhajú človeku zrazenému na zem vstať, prekonať utrpenie, krutosť či straty a poskytujú mu dôvod a silu žiť ďalej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
In the Shadow of the Banyan, 2013
více info...
Přidat komentář
Znepokojivé čtení o nedávné kambodžské historii. Znepokojivost je umocněna tím, že vypravěčem je dítě a že, ač jde o beletrii a nikoli vysloveně o vzpomínky, autorka (eufemisticky řečeno) má z čeho čerpat.
Z hlediska informační hodnoty dobré čtení, z hlediska literárního nijak unešená nejsem.
Je hrozné, co se všude na světě děje. Rudí Khmérové připravili o život jednu třetinu vlastních obyvatel. Ta brutalita je neskutečná, při čtení mi naskakovala husí kůže. Znovu si člověk uvědomí, jak je důležité vzdělání, to je snad jediné, co člověku nikdo, nikdy nevíme.
Hodně velký překlapení. Knižka s tak silným nábojem, že jsem se někdy nedonutila číst a musela jsem si čtení trochu dávkovat. Přesto se jedná o nádhernou autobiografickou knihu na hrozné téma - genocida kambodžského národa Rudými Khméry v 70. letech /z desetičlenné rodiny zbyla autorka s maminkou/ - o to hroznější, že děj je vyprávěn sedmiletou holčičkou a krásným poetickým jazykem. Skvělý překlad.
Nikdy mně nepřestane udivovat, co lidé dokáží jeden druhému dělat a zároveň, co dokáží někteří přežít. V knize bylo spoustu poučení a něžných postřehů, ale také spoustu bídy, hladu, bolesti a bezcitnosti. Pohled na jinou mentalitu a přírodu. To, že všude jsou lidé dobří, vzdělaní, ale také zlí, hloupí a fanatičtí. Tato kniha mi v hlavě bude doznívat ještě dlouho.
Malá Raami žije v kambodzskem Phnompenhu téměř idylický život, který prakticky že dne na den vystřídá dřevěná chatrč, nelidska dřina, pomalé umírání ducha, následuje otcova i sestrina smrt..... Vláda Rudých Khmerů v Kambodži trvala "pouhé" čtyři roky - a za tu dobu ji padlo ve jménu pokřivené ideologie za oběť přes tři miliony lidí. A strašný je fakt, že Pol Pot,ta zrůda v lidské podobě, nebyl nikdy postaven před soud, aby se za své činy zodpovídal, ale zemřel na sešlost věkem. Pokud vím, autorka vychází ze svých vlastních vzpomínek na hruzovladu Rudých Khmerů. Jsem ráda, že se o své zážitky s námi podělila. Je třeba neustále připomínat, aby se podobná zvěrstva už nikdy neopakovala, protože my lide jsme nepoučitelní.
Presne takýto silný príbeh som očakávala od Včelára z Aleppa. Pri čítaní tejto knihy som ju s ňou veľakrát porovnávala a stavba príbehu, poetickosť, exotické prostredie a celkovo sila príbehu funguje u mňa omnoho lepšie ako pri Včelárovi. Kvôli poetickému jazyku mám rada ázijských a afrických autorov a tu to bolo využité presne tak ako to mne sedí. K tomu sa primiešala neskutočná ľudská tragédia pod vládou Červených Khmérov a ja som nadšená ako dlho nie z knihy s podobnou tematikou. Klobúk dolu pred autorokou a jej prvotinou.
Uznavam, ze tehle knizce trosku uskodilo to, ze jsem ji cetla po jine, ktera si naprosto ziskala moje srdce a latka tak byla nasazena hooooodne vysoko. Kruty pribeh male Raami me ale i tak zaujal - jednak kvuli pribehu samotnemu a za druhe kvuli jakesi smutne poezii, ktera se celym pribehem tahne (pri myslenkach na ztraceneho otce a znicene detstvi). Jinak je z vypravecskeho hlediska linka velice prosta, prisne chronologicke vypraveni, ktere zacina v dobe, kdy vladu prevzali Rudi Khmerove. Tak jak vse bezprostredne proziva mala Raami, bez presahu nejakam jinam. I tak ale osobni pribeh Raami a toho co se delo lidem v jejim okoli podava hruzny obraz katastrofy, do ktere cela zeme spadla - postupneho ubijeni jakohokoliv lidstvi, soukromi, rodin... Co z pocatku vypada jako urcita ztrata komfortu a mozna nove zacatky se pro mnohe pomalu meni v nikdy nekoncici nocni muru a pomale umirani tela i ducha.
(SPOILER)
Nikdy mě nepřestane znepokojovat, co všechno je člověk člověku schopen provést. Dobrodružné romány jsou plné příběhů o "krvežíznivých"a "lítých" šelmách, ale člověku v jeho krutosti žádná šelma nesahá ani po kotníky, bohužel.
Jak to přijde, že se z člověka stane vraždící monstrum, které má potěšení z trýznění bezbranných? Mnoho knih poukazuje na zcestné ideologie nebo náboženství. Pokaždé je ale za tím vším někdo konkrétní, koho ostatní slepě následují. Bylo tomu tak i v případě Rudých Khmerů v Kambodži. Brutální režim připravil o život statisíce lidí, stačilo, aby člověk nosil brýle, dle Khmerů znak intelektuála. Ale nejen to, těm, kdo šli na smrt, i těm, kdo již přišli o život, byla upřena jakákoli důstojnost.
Příběh malé Raami je šokující. Ani děti nebyly ušetřeny strádání. Ba spíše naopak, spoustu věcí nechápaly a na otázky se jim nedostávalo odpovědí. I proto, že stačilo jediné slovo, nepatřičný úsměv – a mohlo to skončit smrtí celé rodiny.
Raami měla přece jen štěstí – přežila ona i její maminka. O další členy rozvětvené rodiny včetně milovaného tatínka však přišla.
Dnes a denně se v různých zemích odehrávají podobná dramata, pod vlajkou rozmanitých ideologií a náboženství. Je naivní si myslet, že zákazem čehokoli brutalita skončí, pouze se za čas objeví pod jinou vlajkou. Netolerance, potírání odlišných názorů v zájmu "demokracie", dělení společnosti na "nás" a "ty druhé" a rozmanité sociální experimenty jsou bohužel signálem, že lidstvo se stále nepoučilo...
Pribeh jedne privilegovane rodiny pohledem male dívky jako vypravecky - vlastne autorky, v dobe nastupu vojenske diktatury Rudych Khmeru, jejich nesmyslne politiky, niceni rodinnych vztahu a vazeb, odtrhavani clenu rodin od sebe, vrazdeni, neustale presuny po zemi, bida, hlad, nekonecna drina a zadne lepsi zitrky... kruta realita, ale presto silny pribeh plny moudra, ktery neni uplne vhodny pro prilis citlive povahy, ale plny hlubokych myslenek.
O Rudých Khmerech jsem samozřejmě slyšela v televizi nebo četla nějaké články, ale přímo kniha zabývající se touto krvavou totalitou v 70. letech v Kambodži se mi ještě do ruky nedostala, takže hlubší vhled jsem získala až s ní. Příběh je částečně autobiografický, hlavní hrdinka, tehdy malé dítě, pochází z kambodžské královské rodiny a intelektuální elity (oba rodiče byli vzdělaní, ovládali několik jazyků a otec dokonce psal básně) a ze dne na den jsou vystěhováni ze svého sídla jen s pár nezbytnými věcmi na náklaďáku na venkov, aby pomáhali rolníkům na poli. I přes otrockou práci, hlad, nemoci a každodenní popravy (režim Rudých Khmerů byl tak šílený, že třeba i nošení brýlí mohlo být trestáno smrtí jako symbol toho, že se člověk řadí k intelektuálům) se rodiče malé Raami snaží překlenout těžkou dobu tím, že jí nadále vyprávějí staré kambodžské mýty a příběhy, jejichž poetika je ostře konfrontována s každodenní mizérií, nakonec je ale i jejich rodina včetně strýce, tet, bratranců a staré babičky-královny brutálně roztržena....
Kniha na mě hluboce zapůsobila. Autorka má obrovský cit pro jazyk, ale ani poetika s jakou byl příběh napsán nemohla zakrýt lidskou hrůzu a tragédii, kterou způsobil převrat Rudých Khmérů v Kambodži. Na mnoha místech jsem se neubránila slzám a po dočtení jsem to ještě chvíli vstřebávala. Rozhodně doporučuji.
Těžké čtení, dávala jsem si pauzy a četba mi docela trvala. Ale rozhodně zajímavé. Rozšíření obzorů o vládě Rudých Khmérů, o které jsem sice něco věděla, ale toto bylo velmi autentické.
Já jsem se do knihy musela nutit.. Těžce nutit a po asi 100 stránkách, už jsem se nedonutila a knihu poslala dál. Škoda.. druhá půlka prý stojí za to, ale opravdu jsem se tam prokousat nedokázala.
Trvalo mi dlouho, než jsem se odhodlala knihu otevřit, ale stálo to za to. Příběh, který vypráví děvčátko, je krutý i poetický a konec alespoň trošku optimistický, jinak by to snad ani napsat nešlo!
Hezká kniha. Že začátku jsem se musela nutit jí číst, ale druhá půlka už byla perfektní. Škoda, že skončila, jak skončila. Tak nějak nedokončeně.
Příběh královské princezny, malé holčičky, které se v 7 letech zhroutil celý svět. Do té doby žila v blahobytu, obklopená milujícími rodiči a sestrou, tetou a babičkou a mnoha sloužícími. Do doby, než se k moci dostali Rudí Khmérové. Museli opustit svůj královský palác, letní sídlo, svůj život, své jistoty a i s tatínkovým bratrem a jeho rodinou se ocitli v pracovním táboře. Nelidské podmínky, teror, hlad, špína si vzala mnohé z nich.
Každý ztratil někoho. Žádné soukromí, žádné soukromé vlastnictví, vše je všech. Všichni budou mít stejně.
Rychlý spád, objevují se zachránci-Vietnamci, útěk do Thajska a konec.
Jak to tedy dopadlo, jak princezna nyní žije. Ano, v závěru je, že se s matkou dostala do USA, vystudovala vysokou školu, ale je to takové nedodělané.
Do čtení jsem se musela nutit. Dokonce jsem uvažovala že ji snad odložím. Zdlouhavé až nudné vyprávění malé Raami mě nijak neupoutalo. Ovšem pak se něco stalo, první ztráty, rozdělení rodiny, putování do neznáma, smutná shledání a další a další ztráty. Už jsem nedokázala knihu odložit, prostě jsem ji musela dočíst. Silný příběh z Kambodžského temného období. Jsem ráda, že jsem knihu neodložila.
Začátek byl vlažnější, konec pálil jako uhlík. Vyprávění malé holčičky se mě ze začátku příliš nedotýkalo, postupně si mě ale získalo. Vnímat dění dětským pohledem je obohacující. Vnitřní boj, který mála vypravěčka svádí se svým svědomím, s láskou a úctou k rodině, s nepochopitelným chováním revolucionářů i s nedostatkem informacích pochopitelných pro dětský rozum, je skvěle vygradovaný do poslední kapitoly. Za pomalejší nástup nedávám plný počet.
Hodně zajímavá , poutavá , dramatická knížka...Kniha popisuje hrůzostrašné události revoluce v Kambodži , pohledem holčičky...
Štítky knihy
útěk autobiografické prvky tragédie zločiny komunismu Kambodža Rudí Khmerové podle skutečných událostí kambodžská literatura
Vzala som si tuto knihu na dovolenku, takže som ju prečítala celú. Opisuje hroznú dobu a život malého dievčatka v nej. Bohužiaľ ma to nejak nebavilo. To podanie mi nesadlo.