V tónech duhového života
Jakub Hübner
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263213/mid_v-tonech-duhoveho-zivota-KCM-263213.jpg
4
60
60
Příběh o naději, lásce, hledání, začínající kariéře a životním tápání. Daniel je mladý, ambiciózní a talentovaný zpěvák, studuje konzervatoř a zpívá v kapele. Jako každý umělec touží po úspěchu. Hledá své místo v životě a zároveň se poohlíží po tom pravém, s nímž by dokázal žít. Dan je totiž gay. Svou orientaci považuje za danou věc. Je sám na sebe zdravě hrdý a rozhodně o sobě nikdy nepochyboval. Leč lze podobný liberální přístup v dnešní době očekávat ode všech v okolí? Daniel chce v životě okusit co nejvíc a v písku času zanechat co možná nejvíce stop. Dokáže Daniel nakonec odolat svodům okolního světa? Vytrvá na své cestě za štěstím? To vše a ještě více se dozvíte v barevném příběhu doplněném o osobité ilustrace malířky Ivety Breburdové.... celý text
Přidat komentář
Přiznám se, že knihu jsem si pořídila kvůli autorovi, kterého znám z divadla a byla jsem zvědavá. Moc jsem od ní nečekala, ale od první stránky jsem ji naprosto propadla a přečetla jedním dechem a těším se a doufám v další knihy od tohoto autora
Místy vtipné, jindy zase smutné a někdy až k neuvěření, za to čtivé. Normální zamilovaný příběh, který zabaví, nijak zvlášť odlišný od ostatních. Liší se jen vztahem kluk + kluk. Snad jen díky tomu dávám 4*, jinak bych to viděl spíše na 3*, protože mám tuto tématiku v oblibě.
Takový "normální" zaláskovaný příběh, jen teplý....
Přečteno za jeden den, ale že by to byla kniha, ke které se budu rád vracet, to se říct nedá. A tak nějak není ukončena.. Partner po nehodě v nemocnici, zemřel? Nezemřel?
Na zabití jednoho večera fajn, ale jednou stačilo. Knihy s gay tématikou mám rád, četl jsem už lepší (pardon autore)
Protože LGBT literatuře se u nás všeobecně nevěnuje příliš velké množství autorů, jsem rád za každý pokus, který se objeví. A proto jsem sáhnul i po této prvotině mladého a talentovaného zpěváka Jakuba Hübnera. Bohužel jde z mého pohledu na textu hodně vidět, že jde o první pokus o román. Jaksi chybí pocit, že autor má skvěle vymyšlené postavy a příběhy. Chápu, že jde zřejmě o osobní zpověď nebo je příběh aspoň vlastním životem hodně inspirovaný. Ale na mě prostě text působí příliš stroze a bylo pro mě téměř nemožné se s hlavní postavou ztotožnit. Zatímco první polovina se rozjíždí velmi příjemně, má hlavu a patu a spoustu zajímavých nápadů, a vypadá to, že půjde hlavně o příběh hledání toho pravého, ochucený o začátky hudební kariéry mladého muže. Druhá půlka má pak na můj vkus až příliš velké časové skoky, které byly pro mě velmi matoucí a nesrozumitelné. A právě těmi velkými rozpory v jednotlivých částech se prostě z knížky stává průměrně čtení.
Musím říct, že jsem od knížky měla asi až příliš velké očekávání. Nedokázala jsem se do knihy začíst a navíc jsem si nedokázala oblíbit ani jednu hlavní postavu v podobě Dana. Jediná postava, která mi sedla byl Oskar. :)
Tahle tématika mě vždy zajímala, takže si ráda přečtu knihu, na kterou narazím. Tohle byla víceméně náhoda, pro kterou jsem sáhla v knihovně.
Takové neurazí, nenadchne.
Knihu jsem dostal darem před cestou do zahraničí. Nevěděl jsem, co mám od knížky čekat. Jako čtenář jsem spíše zaměřen na publikace odborné a faktické. Tudíž již samotná obálka mě zaujala a trochu uváděla do rozpaků. Když jsem však knihu začal číst a zvykl si na podezřelé pohledy okolí (které způsoboval obal), byl jsem velice mile překvapen.
Příběh byl čtivý a upřímný. Autor psal knihu v „Ich“ formě, což příběhu dávalo na autenticitě a dokázal mě jako čtenáře vtáhnout do děje. Nestává se mi to často, ale v některých částech knihy jsem se i sám našel a mnohokrát jsem se musel začít hlasitě smát.
Závěrem, když rekapituluji, zda doporučit či nikoli. Osobně vřele doporučuji. Knížka i děj Vám určitě zpříjemnění odpolední chvíle. V mém případě jsem měl knížku přečtenou za 2 dny a doufám v pokračování.
Knihu jsem si původně koupila na dovolenou. Jenže jsem nevydržela a pustila se do čtení hned. Líbí se mi odlehčený styl, jakým je napsaná. Přesto vybízí k zamyšlení, ale i pobaví, i dojme. Jsem ráda, že jsem si ji koupila a můžu jen doporučit.
Tuhle knihu jsem v sobotu dočetla. Jsem ostuda, že jsem se k ní dostala až teď, ale přece. Kniha mne zaujala na první pohled. Obálka i ilustrace jsou velmi osobité a mají duši. Stejně tak příběh. Bavila jsem se, dojímala a celkově mne příběh vtáhl. Sice nejsem zastáncem používání nespisovné češtiny, ale musím říct, že v tomto případě mi to nevadilo. Dokreslovalo to atmosféru a charaktery jednotlivých postav.
Za mne rozhodně palec nahoru.
Komentář obsahuje mírné spoilery. Budu poněkud nestručný, protože upřímný rozbor dlužím člověku, který mi knihu půjčil. Jsem mu vděčný, ale nemohu předstírat nadšení. Protože jsem Folného irskému „fuck-festu“, jiné české queer publikaci, dal tři hvězdičky, tady musím jít níž. Rád čtu o všech duhových životech, ale je rozdíl mezi pojmy text a literatura. Když si splníte jednu z mnoha ambicí a finančně se podílíte na vydání svého textu, získáte knížku, kterou ocení hlavně vaši přátelé a příznivci. Je to lidsky pochopitelné a dá se tomu fandit, ale neznamená to, že jste literát. Mnoho věcí na knize Jakuba Hübnera je špatně tak nějak roztomile, ale stejně hodně špatně. Je zvláštní vydávat autobiografii převlečenou za román, pokud jste mladým zpěvákem, který chce, aby se o něj lidé zajímali především v jiném oboru, než je psaní. Schizofrenie takového postupu tkví například v tom, že reálný koncert s písněmi k bondovkám je ve fikční kapitole popsán se všemi detaily, ale stěžejní téma nepřijetí protagonistovy orientace částí rodiny, minimálně prababičkou, je načrtnuto pouze v autorově doslovu, kde hovoří dokonce o „zatracení od mnohých blízkých lidí“! Sloh je snaživý, ale tak nějak školně, popisně a psychologicky zoufale jednoduše. Snaha obohatit věty „nápaditými“ výrazy působí směšně, domnívám se například, že erekci může nazvat „vojákem držícím stráž“ a psí oči „černými perlami“, bez další práce s těmito eufemismy, pouze spisovatel, jehož umělecké pozérství dalece převyšuje talent pro autenticitu. Tam, kde Folný dokázal úderností i vzrušit, je Hübner tápající křehotinkou. Platí to bohužel také pro dialogy, přímé řeči. Kdyby si autor nechal zinscenovat některé rozhovory, snad by pochopil, že třeba replika „Viktore, nesmírně si vážím tvý upřímnosti a toho, že ses se mnou podělil o tak důvěrnej a bolestnej příběh. Mluvit o takovejch věcech musí bejt všeobecně strašně těžký. Ale věř mi, že jen takhle se můžeš posunout dál. Je dobrý si s někým čas od času promluvit. O čemkoliv.“ obstojí jako z papíru čtený proslov nebo dopis, ovšem jako okamžitá mluvená reakce živého člověka je absolutně nevěrohodná, bez ohledu na hovorové tvary. A dalo by se pokračovat, větami jako „Vždyť už začínám bejt děsná lemra. Brouku, já fakt…“, použitím „jseš“ místo „si“ nebo „seš“, „chytnutím za pás“ místo „okolo pasu“ nebo „za pásek/opasek“, charakteristikami plnými klišé typu „nekonečně dlouhé řasy“ a „smyslně tvarované rty“. Za světlé stránky „V tónech duhového života“ považuji příběhy vedlejších postav Viktora a Eliota, které jinak ploché vyprávění obohacují. Humor se Hübnerovi podařil tehdy, když překvapuje střípky z komunity, například foot-fetišistickým vzkazem na seznamce, a když skutečnost neučesává, tedy v klubu, kde si hrdinova romantická duše odchází užít se dvěma cizinci, zatímco kamarádka obhlíží lesby „nejspíš ženská stvoření“. Bohužel jinak toho v knize víc chybí než je. Co má třeba znamenat poznámka matky (podivně v hrdinově perspektivě označované také křestním jménem Eva) o návštěvách psychiatra se synem na straně 117? Proč se o tom nedozvíme nic dalšího, když chtěl Hübner vyprávět o zmatku provázejícím sebepoznání a sebeuvědomění? To za více signifikantní považoval třeba deníčkový popis prvního letu?! A konečně, z finálních vět o novinovém titulku nás má zamrazit, přestože snaha vtěsnat na závěr ryze osobního příběhu obecné aktivistické hledisko působí jako pěst na oko? Je fajn číst si o lepších i horších vztazích, v kouscích děje se třeba někdo najde, sympatické je pojmenování nesnadnosti sžití se s někým (přátelé partnera, některé jeho zvyky), ale celkově… „V tónech duhového života“ je víc zhmotnění nápadu (zdráhám se výsledku říkat zhmotnění snu) jistého Jakuba Hübnera, než kniha, která by se mohla stát kultem mimo jeho nejoddanější fanoušky. Ale zase za každý český queer pokus dík, to ne že ne. :-)
Škoda, že túto knihu nemajú aj na Slovensku, myslím, že čitateľov by si tu našla. Prečítala som už párkrát, ale zakaždým nájdem niečo nové, zaujímavé. Myslím, že osloví najmä tých, ktorých život je plný hudby tak, ako Danielov, aj keď sa v ňom v príbehu našlo pár temných momentov. Dúfam, že príbeh sa ešte neskončil. Prajem autorovi veľa kreatívnej energie. - Romča
V tištěné podobě můžeme prolétnout autorovým životem gaye. Kniha má své kouzlo díky osobnosti autora. Kdo zná autora, dá mi jistě za pravdu, že při čtení knihy ho vidí "mezi řádky". Kniha je díky tomu pro mě velmi čtivá. Těším se na další pokračován
Nejprve bych rád předeslal, že nejsem žádný extra náročný čtenář, který nasává knížku za knížkou. Knihu hodnotím tak, jak na mě působí, jak jsem se při čtení cítil...
...tak tedy:
Obálka se mi velmi líbí, klasická ilustrace, která má v sobě nějaké kouzlo... připomíná mi mé oblíbené knížky z dětských let :)
Příběh jako takový se mi líbil, zvlášť pro to, že já sám se pohybuji v tomtéž světě... jak tom "duhovém", který bohužel až zas tak barevný není, tak i v tom hudebním a divadelním. Proto jsem měl dost často pochopení i pro občasná zaškobrtnutí na cestě Danielovým životem. Oblíbil jsem si spoustu postav a jen jsem tiše záviděl Danielovi jeho Evu, a ač jsem chladnější povahy, tak se musím přiznat, že jsem se přistihl i s úsměvem, když se jednalo o popis Danova vztahu s Viktorem, který jsem si i já užíval, alespoň knižně. Samozřejmě, že má hříšná a pokoutná duše plesala u momentů, kdy se v Danielovi probudil jeho skrytý ďáblík... "scéna v klubu" nebo "scéna s Mattym" :P
Knihu jsem měl přečtenou za jediný den a bylo v ní moc hezkých povzbuzujících momentů. Zejména pro lidi Danielova ražení. Tedy kulturně založené a hlavně ne zcela vyoutované a srovnané homosexuály (lesbičky nevyjímaje). Po poněkud temné knížce Buzíčci od Folného, je tento kousek alespoň trochu prosvětlen pozitivní energií. Knížka se čte opravdu hezky a minimálně nějakou doprovodnou Novelu či povídku by si tento příběh určitě zasloužil :)
CELKOVĚ hodnotím tedy "Chvalitebně", jelikož k dokonalosti mi už scházel pouze podrobnější popis některých minipříběhů a nějaké to Deus ex Machina. :)
Za celou dobu jsem se nemohla pořádně ponořit do příběhu, takže za mě.. je to trochu povrchnější dílo, které má pár svých silnějších momentů.
Slohově by to chtělo trochu víc učesat a z toho pro mě vyplývá další výtka - ty slangové výrazy mě často štvaly.. je jich tam v přímé řeči docela požehnaně a atmosféru mi moc nepřiblížily, asi mám prostě raději spisovnější psaní...
Ta druhá hvězda je čistě za odhodlání napsat knihu s takovouto tématikou, protože "osvícené" 21. století se na homosexualitu kouká (v lepším případě) skrz prsty a za pěknou obálku.
Celková dojem není valný a jestli si za měsíc vzpomenu co jsem to vlastně četla budu sama překvapená. Lehce podprůměrná spisovatelská prvotina.
veľmi by som si želala, aby sa táto kniha dostala aj na pulty slovenských kníhkupectiev. svoje miesto by si príbeh s touto tématitou určite na slovenskom trhu zaslúžil. príbeh zo života mladého talentovaného speváka a skladateľa pohltí každého čitateľa. knihu som prečítala skoro na jeden "dúšok" a okamžite by som sa začítala do jej pokračovania. je veľmi málo spisovateľov, ktorí dokážu napísať knihu, ktorá zaujme tak ženy ako aj mužov. verím, že autor bude pokračovať v písaní aj naďalej a my si budeme môcť dopriať ďalší skvelý príbeh. držím Jakubovi palce a želám veľa knižných a hudobných úspechov. Adri
Tak se přidávám k ostatním čtenářům Kubovy knihy a musím sem taky napsat nějakou tu recenzi-či komentář ke knížce, jelikož si to zaslouží…! Už po přečtení krásně vybraných citátů na začátku knihy jsem věděla, že mě určitě zaujme a bylo tomu tak. Knížku jsem měla přečtenou už na druhý den ode dne, kdy jsem si ji zakoupila. Hned od prvních řádků mě příběh zaujal, nejen proto, že samotným autorem je úžasný a charismatický zpěvák, ale i proto, jelikož u nás nenajdeme moc takových knih s touhle tématikou. Samotný příběh ve mně vyvolával spoustu emocí a to proto, jelikož některé okamžiky byly opravdu zábavné, kde se člověk zasmál od srdce a některé byly naopak smutné, kde třeba čtenářům ukápla nějaká ta slza. Musím samozřejmě také ocenit formu, jak je kniha psaná- rozdělení do kapitol, písmo, a číslování stránek... Děkuji moc, že jsem mohla i já „prožít“ tento krásný a zajímavý příběh a zpříjemnit si tak chvíle čtením … Těším se a doufám, že bude pokračování, jelikož jsem strašně zvědavá, jak se to bude vyvíjet dále. Držím palce, přeji mnoho úspěchů! Lucie
Jsem v pulce teto knihy a jsem nadsena. Krasne napsane, cte se uplne sama a na kazdou chvilku s knihou se tesim. Uzasne, pohodove...vytvari mi dobu relaxu kdy si sednu, udelam caj, ponorim se do pribehu a hlavnimu hrdinovi fandim a prozivam s nim vse. Pokud chcete zazit podobnou formu relaxu s krasnym pribehem vrele doporucuju:) Jakubovi Hubnerovi preji mnoho dalsich uspechu... Lucie
V tónech duhového života
Průměrná kniha, je třeba ji brát, že je od ne-spisovatele. Osobní zpověď začátku profesní i osobní cesty jednoho gaye - začínajícího zpěváka. Oceňuji určitou upřímnost a opravdovost, kterou z textu cítím, stylisticky je to ale často ne úplně dobré, dialogy i popisy působí často uměle. Ale k hlavnímu hrdinovi jsem získal kladný vztah a rád jsem si jeho životní příběh přečetl.