V trenkách a naboso
Jiří Čumpelík
Autor v knize popisuje své dětství prožité na Mělníku, které nebylo lehké, protože vyrůstal za doby německé okupace a raného komunismu. Z knihy přímo čiší autorova nadsázka a smysl pro humor, jenž mu pomohl přežít všechna nebezpečí, která ho potkala.
Přidat komentář
Jiří Čumpelík v knize popisuje vzpomínky na své dětství a část historie jeho (a i mého) rodného města za německé okupace a druhé světové války. Vše vnímá s nadsázkou a nechybí ani smysl pro humor. Kniha je doplněná kolážemi od Genadije Alexandrova.
„Světy dětí a světy dospělých se od sebe vzdalují děsivou rychlostí. Setkají-li se náhodně, je to jako kontakt mezi jinými civilizacemi!"
Když čtu řádky o tom, jak Mělník v té době vypadal, jaká dobrodružství se zde dala každý den prožívat a vymyslet se dalo úplně cokoliv z čehokoliv, nejraději bych se vrátila v čase a prožila to všechno s ním, protože to i navzdory válce muselo být na jednu stranu naprosto skvělý a myšlenka, že takové dětství už nikdy nikdo nezažije, mi připadá hodně smutná. Po přečtení knihy jakobych Mělník vnímala zase o něco jinak než dřív.
„Dobrým rodičům by se měly stavět pomníky! Udělali pro svět víc než některý blbý politik."
„Lidi sou divný. Všechno, co děláš veřejně a bezelstně, může bejt vostudný a hanba. Mravný je jenom to, co není vidět."
Kniha se mi líbila, rozhodně doporučuju!
Zajímavé počtení o všedních věcech viděných očima malého kluka. Nejzajímavější však bylo sledování válečné historie našeho města jeho pohledem
Autorova nadsázka a smysl pro humor, hlavně však jeho tvrdohlavost neustoupit života ani o píď, A přesně o tomhle je tato kniha.
Knihu jsem si zakoupil v informačním centru v Melniku před několika lety, ale dlužím její upřímnou recenzi. Pokud vás doběhne nepříjemný pocit z kosmopolitní doby, tlak z kariéry v korporatě nebo korektní jazyk světoobčanů, tak knížka je velebným odpočinkem. Vytrhne vás z globalní současnosti a její mediální morálky. Je autentickým pohlazením od chlapce z doby minulé vychovaným tichým provinčním městečkem, kde i "honorace byla honorativnější". Autor popisuje svůj život očima chlapce s chutí tesit se foglarovsky ze života a přetavit atmosféru ospalého a starobylého městečka stvořeného "k věcné nudě" na zábavný Disneyland zážitků z ulic a domova. Chce ho opisovat tak, jak ho to učilo město u řeky. Kniha je krásný, lidský láskavý a humorem překypující odkaz, že vyrůstat mimo velké město umí být zdrojem bohaté inspirace přítomné po zbytek života. Pokud se dětství naplno přežije. Vzpomínky a zážitky malého mrňouse, kterému se špička Melnické věže zapíchla hluboko do srdce a zanechala řeku zážitků na místní postavičky, které už dnes tak lehce nepotkáme.