V údolí smrti

05.12.2019

V údolí smrti je další z mnoha děl, které se zaobírá jednou z těch nejzrůdnějších událostí celého lidského pokolení. Autor knihy Sinaj Adler, byl patnáctiletý židovský mladík, když ho spolu s jeho rodiči odvedli do koncentračního tábora Terezín. Za necelé dva roky vystřídal několik dalších táborů a my si tak v knize spolu s ním projdeme i Osvětimí, Mathausenem a Gunskirchenem. Ty nejhorší, z nejhorších... Adler líčí své vzpomínky, útrapy ale i následnou cestu za svobodou. Zde si zaslouží hluboce smeknout před jeho vnitřní silou, která mu umožnila tuto cestu projít. Velkou berličkou, bez které by to pravděpodobně nezvládl, byla jeho víra, která ho paradoxně do této situace i díky, neskonalé nevraživosti nacistů, dostala. Nicméně tento komentář tu není od toho, abych hovořil o hrůzných faktech či činech, ale o knize. Je mi svým způsobem docela nepříjemné, že tuto biografii hodnotím jen dvěma body. Nejde o to, že by to byl nějaký brak, to samozřejmě vůbec ne. Kniha je zajímavá, poutavá, stejně jako životní cesta Sinaje Adlera, ale v mých očích jí sráží styl psaní. Z Adlerova textu na všechny strany číší jeho víra. Na mnoho stránkách nám barvitě ukazuje, jak dodržoval židovské tradice za plotem, jaké modlitby odříkával a podobně. Dá se to na jednu stranu pochopit, jelikož to byla pro něj opravdu stěžejní věc, díky které se udržel naživu. Čtenáři, který ovšem nemá náboženské cítění, mohou tyto pasáže nesedět. To samé se dá říci o práci s textem. Autor často do vět vkládá židovské fráze, a tak už se ani nemohu dopočítat, kdy jsem za jmény četl, "vzpomínka spravedlivého buď k požehnání". Tyto věci zkrátka odtahovali od pozornosti. Na druhou stranu pasáže o loučení s rodiči či líčení naprostého pekla v lese Gunskirchen, patří k tomu nejlepšímu, co můžeme na toto téma číst. Škoda, že se kniha nese v tomto duchu... Nicméně věřím, že pan Adler jí napsal, tak jak jí napsat chtěl a hlavně tak, jak to cítil. A o to, tu jde především. Závěrem se sluší říct, že v případě, že by čtenář byl židovského vyznání, tak si může v klidu přičíst 1-2 hvězdy navíc, nebo by možná stačilo i jakékoliv jiné vyznání. Tím neříkám, že kniha není pro ateisty, jen je třeba se připravit na poměrně nic neříkající fáze, které mohou odradit. Suma sumárum, ale knihu určitě doporučuji i přes nízké hodnocení, neboť knih na toto téma není nikdy dost.