V žabím pyžamu

23.09.2023

Příběh byl zase vynikající, takže nakonec srážím jen jednu hvězdu (i když původně jsem chtěl dvě) za ten nechutný experiment. Použití "du formy" je nešťastné samo o sobě, navíc (v mém případě) když jde o ženský rod - mezi těch málo věcí, kterými jsem si ve svém životě kurva jistý, je moje pohlaví, gender a orientace (i když mám vlasy na ramena), takže mi dost vadí, když mě autor oslovuje jako ženu. A navíc zrovna takovou ultrapindu - není to pinda jen proto, že je to burzovní makléřka (což je v mých očích povolání natolik ohavné, že se mu odporností vyrovná jen právník), ale i kvůli všemu ostatnímu, co si myslí a dělá. No a to použití přítomného, případně i pseudobudoucího času, který také vyjadřuje spíše přítomnost, též trochu dřelo, experiment neexperiment.

11.06.2021

Druhá půlka devadesátek, věk plus mínus pětadvacet, to byla doba, kdy jsem se s Tomem Robbinsem seznámil. To už pro mě přestal být Jim Morrison polobohem a vůči rebelským frázím o zlém establishmentu jsem byl taky čím dál ostražitější. Přesto mě Robbinsovy ztřeštěně moudré post-hippie příběhy naprosto učarovaly a jejich autora posadily do čela mého literárního panteonu, ačkoli jsem si byl od začátku vědom, že formálně o žádnou "vysokou" literaturu nejde. Jeho romány, protože nečetné, jsem si šetřil, abych je neměl přečtené všechny moc brzy a měl se pořád na co těšit. Tak se stalo, že ten poslední, co mi zbýval - V žabím pyžamu - jsem odkládal nějak moc dlouho a když jsem po něm konečně sáhl, měl jsem obavy, že už naše myšlenkové světy - můj a Robbinsův - nebudou kompatibilní, protože jsem mezitím v cestě za Velkou Skepsí došel zase o něco dál. No, pointu nebudu odkládat, zřejmá je ostatně z počtu hvězdiček: Obavy byly zbytečné, pořád to funguje. A i když už to není a ani nemůže být stejné, jako když jsem náruživě louskal Parfém nebo Kovbojky, Robbinsovy bystré, vtipné, podvratné, poživačné, bláznivé, lascivní i zenové vidění světa mi má pořád co říct. Tentokrát jsem v komentáři osobnější, ale to je v Robbinsově případě pochopitelné.

10.03.2020

Můj další Robbins, už čtvrtý. Musím si ho dávkovat, protože to je tak koncentrovaný čtení, že po pár stránkách ho musím odložit a zpracovávat. Miluju jeho styl psaní, metafory, přirovnání, to jsou takový šílenosti, až zrak přechází!
A tady V žabím pyžamu třeba óda na roztoče, to je nezapomenutelný!

19.10.2019

Měl jsem tu čest poprvé a nestačil jsem zírat. Je to jako rozbitý ohňostroj, zapálíte a místo ohnivé show to začne prskat a vybuchovat načež se to za metání ohnivých blesků vydá z kopce na jehož úpatí ta věc vzlétne a pokračuje dál. Vypadá to naprosto neorganizovaně a chaoticky, ale není. Má to směr i cíl.
Hendrix zemřel, Janis taky, Cocker nedávno, a ti co přežili si stěžují na hemeroidy a nespavost, zatímco Tom Robbins stále snídá LSD a je to moc velká zábava.

06.09.2019

Robbinsovi buď přijdete na chuť, a pak ho budete nekriticky zbožňovat, nebo si nesednete, a pak vám bude děsně lézt na nervy. Jeho knížky prostě nejsou pro každého. Já patřím k té první skupině a při čtení jeho knih zažívám úžasné opojení. Neskutečně mě baví. Takže ani téhle knížce nemůžu dát méně než plný počet. A to přesto, že svět burzovních makléřů, ve kterém se děj odehrává, je pro mě naprostá španělská vesnice. Není třeba se orientovat v zákonech finančního světa. Stačí nechat na sebe působit kouzlo Tomových metafor -

„Evoluci řídí buldozer maskovaný za dětskou tříkolku. V případě historie je to přesně naopak.“

- a vychutnávat si jeho filozofické výlevy. :o)

„Jak se vůbec můžeme považovat za výtvor dokonalosti čtyři miliardy let dlouhého experimentu při našich sklonech k vraždám, mučení, zotročování, znásilňování, kanibalismu a drancování? Při naší náklonnosti k relamním sloganům, plyšovým potahům a golfu? V mezích možností jsme jako druh jisté úrovně dosáhli, ale to ještě neznamená, že se evoluce uchýlí do ústraní. Ve výkresech má určitě načrtnuté něco, co zcela přesahuje současný koncept člověka. Přivykli jsme si označovat nejhorší příklady našeho barbarského a nestřídmého chování za ‚nelidské‘, přičemž jde zcela bez výjimky o jednání člověku vlastní, neboť žádný jiný tvor se v podobných krutostech nevyžívá. Tohle všechno samozřejmě neznamená popření našich občasných estetických úspěchů a ctností, ale pokud za zatáčkou času nečeká alespoň trochu lepší tvor, potom nezbývá než konstatovat, že evoluce trpí předčasnou ejakulací.“

13.07.2019

Souhlasím s předchozím komentářem, tuctové to rozhodně není. Na "ty" styl jsem si postupně zvykla, na jednotlivé postavy taky (s menšími výhradami např. jako názory hlavní postavy na tzv. lůzu), ale těch metafor a přirovnání a básnických popisů je tam na mě až moc, to jsem místy přeskakovala, připomínalo mi to slohovou práci.

08.10.2018

Tuctové tohle čtení rozhodně není. Zaleze pod kůži a pěkně tam hlodá ještě dlouho potom, co přečtete pár dalších knížek. A stokrát si můžete říct, že od Robbinse čekáte ještě víc, že takhle okatě didaktický ještě nebyl, stejně vám to nedá a po čase pokorně přikliknete ještě jednu hvězdičku, protože z té hromady literárního smetí pořád svítí jako drahokam. Nebo spíš fosforeskuje. Jako žába.

02.08.2018

Ako zbožňujem Parfém bláznivého tance a Hubené nohy tak toto teda nie je ani slabý odvar z nich! Mám takú skúsenosť, že Robbins buď napíše niečo skvelé, alebo namieša nestráviteľný maglajz. Smola

09.01.2018

Tak to byl opravdu bláznivě namíchaný likér. Chvíli vám trvá, než mu přijdete na chuť. A když se už zadaří, přijdou momenty, kdy si jej plně vychutnáváte a momenty, kdy se zaříkáváte, že tohle pití si u baru už fakt neobjednáte :) Ale možná to byl jen nevhodně zvolený aperitiv......Oceňuji Robbinsovu hravost dějovou i jazykovou, nevadil mi ani jeho sarkastický ton a krunýř prince Drsoně nepřipouštějící ani náznak sentimentu, ani netradičně zvolená Ty-forma...Ale pořád zůstává nějaké to ALE....Možná to byla pro mě přece jen příliš psychedelická jízda, po které potřebuji zase trochu nějaké té klasiky. Takže za 3.

21.09.2016

Uff, pro mě asi nejhorší kniha od Robbinse. Už jen forma druhé osoby jednotného čísla, ve které je kniha napsaná, byla pro mě hrozná ke čtení, i když po čase si na to člověk trochu zvykne. Knihu jsem četl na etapy. Začal jsem v roce 2013 a po asi 50 stranách jsem knihu odložil a přemýšlel, zda ji vůbec dočtu. Zkusil jsem to v roce 2015 a po chvíli jsem ji opět odložil. Nemám rád nedočtené knihy, navíc od svých oblíbených autorů. Zatnul jsem tedy letos v létě zuby, přelousknul rychle ten začátek a konečně jsem to dočetl...
Bohužel, když pominu styl, jak je kniha napsaná, tak příběh mě ze všech dosud čtených Robbinsovek bavil nejmíň a i hlavní postavy mi neseděly.

10.01.2016

Je to moje první zkušenost s autorem a nevěděla jsem, co očekávat. Věděla jsem ale už po prvních řádcích, že mě nezklame. Nejdřív mě dostal svými vyjadřovacími schopnostmi, v krátké době také obsahem a sdělením. Dlouho jsem nečetla něco tak barvitě popsaného s neskutečně pestrým slovníkem. V druhé polovině knihy to pro mě byla jízda, která odkrývala myšlenky, které zpočátku autor jen útržkovitě naznačoval. A přesně, jak píše DriftBooks v komentáři, kniha má několik pater a záleží na vás, do jaké se vydrápete. Určitě jsem knihu nečetla naposledy, protože věřím, že pár horních pater mi ještě zůstalo k prozkoumání. Bonusem je Robinnsův humor, nad kterým jsem se smála nahlas. Zajímavé je, že knihu napsal ve druhé osobě ženského rodu, to pro mě bylo rozhodně zajímavé, hlavně z toho důvodu, že takto by to asi žena nepopsala, o to zajímavější to mělo rozměr. Ještě během čtení mi v knihkupectví cvrnkla do nosu jeho další kniha, tak se těším na další jízdu ;)