V zajetí Atlantiku
Inna Václavová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364116/mid_v-zajeti-atlantiku-CUC-364116.jpg
3
23
23
Inna Václavová je mistryně světa v jachtingu, kapitánka a kormidelnice. Když na plachetnici přeplula Atlantský oceán, přestala s létáním, kterému se dříve intenzivně věnovala. Naprosto jí učarovaly neomezený mořský prostor, silný vítr a velká rychlost. Jako vyznavačka síly a nezlomnosti lidského ducha napsala originální knihu na podkladu autobiografických zážitků z plavby – o touze najít sebe sama a vydat se za štěstím, o odhodlání, adrenalinu a životních snech.... celý text
Přidat komentář
Velice příjemná kniha vyvolávající opět mou touhu po lodích a po dobrodružství. Díky této knize jsem si uvědomila, po čem ve skutečnosti toužím. Jsou to lodě a moře. Taky jsem se vždycky chtěla plavit po mořích :) A teď... po přečtení této knihy chci taky na Atlantik! Také by mě docela zajímalo, zda by mě měsíc na moři nějak změnil... A ty krátké kapitoly byly fajn.
(SPOILER)
Upozorním v textu, kdy přestat číst kvůli spoileru.
Dlouho jsem uvažovala, jaké dát hodnocení. Váhala jsem mezi 2* a 3*, nakonec vyhrály dvě a to z důvodu, že zpětně ve mě převládají spis negativní pocity. Čekala jsem dobrodružství, popis moře, oceánu a mystična, který vás tam unese. Podle popisu na přebalu jsem čekala, že hlavní hrdinka/autorka dojde k nějakému prozření o světě a sebe samé. No nemám pocit, že bych něco z toho opravdu dostala. Kniha pluje po povrchu, občas náznak nějakého dobrodružství, ale opravdu jen náznak, když hrdinka udělá nějakou blbost. Oceňuji, že to přizná.
!SPOILER COMING! Dál nečtěte, pokud nechcete znát podrobnosti!
A konec? Celou dobu chce být nezávislá, svobodná, hledá sama sebe. Flashbacky v knize, kdy nám vypráví o “tajemném muži”, nám sice napovídají, že se snaží přes něj přenést, nebo zpracovává zážitky s ním (alespoň, tak jsem to pochopila já), ale v poslední kapitole se mu zázračně vrhne do náruče, přestože nevěděla, že tam bude? V epilogu nám popisuje z pohledu onoho muže krátké vysvětlení, jak to bylo. Oceňuji popis postav bez obalu, zajímalo by mě, jestli to tak opravdu bylo, protože mě štvali všichni, včetně hl. postavy.
Strhávám hvězdy za občasné opakování sebe sama během 1-2 odstavců, až to bije do očí. Za chyby v textu, popis na přebalu, který podle mě neodpovídá tomu, co nalezneme v knize. Pokud vím, není tam nic o nemocném kapitánovi, jen, že má blbou náladu a je věčně zalezlý u sebe. Že by hlavní hrdinka přijala svůj archetypální úděl (uváděno na přebalu) si taky nemyslím. Plánuje plout dál, jen se vrhla do náruče dávnému milenci. Za mě toto není archetypální úděl.
KONEC SPOILERŮ
S ohledem na to, že kniha má krátké kapitoly, tak jsem ji po kousíčkách zvládla přečíst před spaním. Bohužel kniha úplně nesplnila moje očekávání. Alespoň mám nyní do výzvy splněnou knihu s méně než 22 hodnoceními.
Pokud by to šlo, dala bych 50%.
Nádherné vniknutí do plavby po Atlantiku a do situací autorky, které během plavby zažila. :)
Knížku jsem začala shodou okolností číst ihned po dočtení báječné knihy Na východ od ráje od Steinbecka, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Takže jsem si už dopředu říkala, že pro autorku nebude snadné v této konkurenci obstát, navíc můj vztah k lodím i vodě obecně je velice obezřetný, spíše chladný. O to větší bylo moje překvapení, když jsem se do knihy začetla. A nemohla jsem přestat! Jakkoliv se člověk samozřejmě nemusí ztotožnit se všemi autorčinými životními postoji, příběh je strhující. V knize se prolínají navíc hned dva příběhy, samotné putování přes Atlantik a milostný příběh hlavní hrdinky. Kniha je členěná do kapitol a po celou dobu jsem se nemohla dočkat, až skončí kapitola jednoho příběhu a dozvím se v následující kapitole pokračování příběhu druhého. Rozhodně mě kniha vytrhla z běžné každodennosti, přiměla zamyslet se nad svými životními postoji a hranicemi a nabila spoustou nové energie. Oceňuji také krásnou a bohatou češtinu, nápadité literární pojetí a neotřelý exkurz do lidské duše bez příkras. Knihu jsem hned po dočtení půjčila v okruhu rodiny a svých přátel a všichni jsou nadšeni. Stala se nám také následně základem pro mnoho zajímavých diskusí "hlubšího" typu.
Krásná knížka, která Vás přenese na vlny Atlantiku - dobrodružná, naučná i psychologická. Její odvážná, cílevědomá a drsná hrdinka může být impulzem ke změně. Líbí se mi její nespoutanost i svoboda, na kterou často zapomínáme a je pro naši osobnost tak důležitá!- knížka, respektive autorka mi vlila krev do žil. Chce se mi žít a objevovat....
Dílo čtivé, žánrově velmi neobvyklé.
Něco tak hrozného jsem tedy nečekala - spíš horor, postapo a psychothriller v jednom. Jak se šest sociopatů (včetně autorky), kteří se dosud vůbec, valně nebo přiznaně neznali, potká v karibském přístavu a vydá se na jachtičce přes Atlantik. Dál darmo mluvit, od prvních řádek to bylo naprosto ohavné, nesnášenlivost a nespolupráce všech, kapitán zalezlý v kajutě s svými splíny a vedle umírá jedna z účastnic tohoto absurdního podniku - čehož si tak nějak nikdo nevšímá, stejně jako čehokoli jiného. A jestli je tam někde Atlantik, hvězdná obloha, jachtaření, svoboda???, to jaksi umřelo s sebou. Musela jsem knihu odhodit po první části - sebrala mi včera spánek, dnes snad s ní definitivně komentářem skoncuji a přestanu na ni myslet.
Pozn.: možná si autorka dala za cíl vyčistit oceány od jachtařů a jachtiček, aby na něm mohla vyvádět sama... takto totiž jednoznačně odradí všechny vody a dálek milovné od podobných výletů. Bohatě tímto veledílem předčila několikanásobné snahy Pavloskové.
(Zařazení knihy do kategorie Osobní rozvoj a styl je zločinný počin.)
Hlavni hrdinka románu "V zajetí Atlantiku" je drzá a odvážná. Řeší těžké situace ne vždy tradičním způsobem, a v tom je její kouzlo! Román je o cestě, o odvaze změnit věci a o kráse. O krase světa, oceánu i lidí, se kterými prožívala strasti a radosti měsíční plavby přes Atlantský oceán.
Je to román pro volné duše!
Kniha, která mě dokázala přenést do úplně jiného světa a dala mi nový pohled na některé věci. Dílo autentické, upřímné a rozhodně neobvyklé, zejména v české tvorbě. Pro každého milovníka cest a moře to bude podle mě 100% správná volba.
Jsem docela překvapený, že kniha má poměrně nízké hodnocení. Za sebe mohu říci, že se mi kniha četla dobře a kniha se mi líbila.
Autorka o sobě říká: "Jsem morenistka. Píšu o moři, fotím moře a miluju všechno, co je s ním spojené. Nabíjí mě tvůrčí energií." Líbilo se mi, že autorka na sebe prozradila hodně věcí ze svého soukromí. Nic nepřikrášlovala, psala narovinu a možná se některým čtenářům nelíbilo, jak se chovala. Někdy dělala hlouposti a někdy také ohrozila sebe i svou posádku při plavbě.. Vylíčila se taková, jaká je ve skutečnosti se všemi klady i zápory, což oceňuji.
Při čtení knihy jsem se přenesl na oceán a prožíval plavbu s naší posádkou. Inna se seznamuje s jednotlivými členy posádky, s některými si rozumí více, s některými méně, ale každopádně všichni společně musí vzájemně spolupracovat, poněvadž plavba bude trvat 1 měsíc. Líbilo se mi, že si dokázala zjednat respekt, a pokud se jí něco nelíbilo, dokázala se ozvat. Při plavbě si vede deník a do něj si zapisuje svoje myšlenky a básně, vzpomíná na muže, kteří se objevili v jejím životě, vzpomíná na domov, vzpomíná na seskoky padákem..
Plout plachetnicí je z jedné strany romantické a autorka dokázala velmi pěkně popsat, jak toto prostředí na širém oceánu na ní působí. Častokrát se dokázala zasnít, měla různé představy, její popisy byly poetické. Z druhé strany plout přes oceán obnáší různá rizika ať už tím, že někoho může postihnout mořská nemoc, anebo může dojít k různým nehodám nebo poškozením na plachetnici a posádka si s takovou situací musí sama poradit. Jsou odkázáni sami na sebe. Musí to být nádherné plout po oceánu, vychutnávat si hřející sluneční paprsky, poznávat nová místa, mít čas si uspořádat myšlenky v hlavě a mnohdy lidé provádějí plavby přes oceán z důvodu, aby provedli svou celkovou očistu. Ale asi bych měl strach vyplout plachetnicí přes oceán, i když bych byl pod dohledem kapitána a posádky. Asi cestování tímto způsobem není pro každého.
Myslím si, že pokud chcete změnu žánru a knihy pojednávající o plavbě přes oceán nečtete, tak tato kniha by se Vám mohla líbit. Kniha je kombinací cestopisu s životním stylem autorky. Kniha je rozdělena do 4 částí a má krátké kapitoly, takže se četla dobře. Kniha má pěkný přebal a také po grafické stránce je pěkně zpracovaná. V knize mohly být také fotografie z plavby, což bych určitě přivítal. Ještě více by mne to vtáhlo do prostředí oceánů a moří. :)
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Pochopila jsem, že musím naplnit svůj život činností,, a nezáleží na tom, nakolik smysluplnou; jinak by následoval hluboký duševní rozklad.
Není důležité, co provádějí ostatní, ale záleží na tom, co pácháš ty.
Zřejmě člověk potřebuje o všechno přijít a znovu to získat, aby pochopil a uklidnil se.
Jednou z nich byla myšlenka, že člověk vždycky může odevšad odejít. Nikdy nesmí zapomínat na to, že je svobodný.
Mně se kniha líbila, asi se člověk musí nechat unášet vlnami Atlantiku i těmi verši. Jediný problém byl, že se mi v průběhu čtení u nás vystřídalo 5 vnoučat.
Před nedávnou dobou jsem četla v novinách rozhovor s autorkou. I když jsem s jejím její životní stylem a názory příliš nesouzněla, její vyprávění o dobrodružném putování po Atlantiku, mne zaujalo, a tak jsem si knihu objednalo. Co snad může vystačit na novinový článek, rozhodně nenaplní knihu. Styl je hodný slohové práce žáčka obecné školy, rádoby básně a filosofické rozvahy jsou velmi nepodařené a plytké. Nerada píšu hodně kritická hodnocení, ale pokud bych knihu prolistovala v knihkupectví a neobjednala si ji přes net, tak bych ji nikdy nekoupila. Dočetla jsem, ale byla jsem hodně zklamaná.
Zajímavá reportáž z plavby přes Atlantik, jen mi trochu vadilo chování autorky - ani ne tak na plavbě, jako v osobním životě, ale to nemám právo soudit.
Tato kniha ve mne zanechala rozporuplne pocity. Ocenuji, ze je autorka sama sebou a jeji kniha je tedy autentickym svedectvim o plavbe pres Atlantik. Popis tohoto dobrodruzstvi by byl ale pro me mnohem prijemnejsi, kdyby realisticke pasaze nestridaly pateticke basne a zamysleni, ktere nedosahovaly urovne popisne casti knihy. Docela zajimave je pojeti "flashbacku", kterymi se autorka - hrdinka zaobira behem plavby. Ackoliv me kniha misty z nejruznejsich duvodu docela rozcilovala, zanechala ve mne nejaky dojem, neodlozila jsem ji a urcite si ji budu pamatovat.
Štítky knihy
místopisy moře a oceány vzpomínky cestopisy Atlantský oceán, Atlantik plavba plachetnice jachting jachtaři
Autorovy další knížky
| 2017 |  V zajetí Atlantiku |
| 2011 |  Ráj na dotek |
| 2012 | Francouzská Polynésie - Barvy Oceánie |
| 2012 | Před přidí oceán |
(SPOILER) No... Knížku jsem pořídila pod stromeček příteli, který plachtí a rád čte příběhy mořeplavců. Protože jde převážně o zážitky z pohledu mužů, těšila jsem se, že mu opět dopřeju malou změnu (loni ode mě dostal knížky Karin Pavloskové a byl spokojený). Začal číst a po pár stránkách odložil, že tohle fakt nedá... Já to dala, protože jsem se na ni po přečtení anotace těšila a hodila se mi do výzvy jakožto kniha z prostředí poslední dovolené. Ale ještě nikdy jsem po přečtení knížky nebyla takhle rozčarovaná :-)
Knížka se na první pohled tváří jako cestopis šmrncnutí nějakým tím seberozvojem, ale ve skutečnosti jde o beletrii, údajně tak z poloviny inspirovanou skutečnými událostmi (v průběhu čtení, kdy jsem se pozastavovala nad chováním hlavní hrdinky, jsem googlila rozhovory s autorkou). Hlavní hrdinka je nafoukaná, sobecká, zbytek posádky (snad až na Annu, kterou téměř nechají v tichosti zemřít) včetně kapitána vykreslen tak, že by člověk radši skočil do oceánu, než s nimi trávil tolik času na tak malém prostoru. Forma psaní nic moc, retrospektivní vsuvky, proloženo autorčinými pokusy o poesii (přiznávám se, že ty jsem většinou přeskakovala). Fajn byly krátké kapitoly. Autorka se často opakovala, protiřečila si, nějak mi to nesedělo časově (možná jsem to jen špatně pochopila, ale při odjezdu na přeplavbu Atlantiku se loučí s malým synkem, který nechápe, kam maminka jede a pořád se ptá, tiskne jeho tělíčko - a na konci knihy se dozvídáme, že je mu 10, je velmi chápavý a už před rokem dopřával matce klid, když se hroutila z Chorvatska), mezi Jadranem a Atlantikem měl uplynout rok, z toho byla 3 měsíce emočně mimo, pak oslovila borce, stavěla/opravovala s ním loď, jezdila po Evropě pro součástky, pak hupsli na Dunaj, měsíc pluli k moři, tam strávili spoustu času - nerozumím tomu, jak by to mohla stihnout :-) Ale vzhledem k tomu, že v jedné kapitole mluví o Polákovi, který strávil na Atlantiku 3 měsíce a v další kapitole se zmiňuje o tomtéž Polákovi, který strávil na Atlantiku 2 měsíce, tak bude mít asi trošku jiné vnímání času a stihnout mohla leccos :-D
Škoda, velká škoda, že nejde pouze o cestopis. O jiné zprostředkování zážitků. O popis přeplavby oceánu s klady i zápory, lodě, posádky, jejího soužití, zkušeností, rad... Prostě o popis reality. Po přečtení rozhovorů na mě autorka působí jako velmi zajímavý a inspirativní člověk, v knize katastrofa...