V zákulisí muzea
Kate Atkinson
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/20738/bmid_v-zakulisi-muzea-LTR-20738.jpg
5
61
61
Prvotina britské autorky z r. 1995, která získala o rok později Whitbreadovu cenu za nejlepší debut roku a byla už přeložena do osmnácti jazyků. Román začíná nechtěným početím hlavní vypravěčky Ruby, jejíž osobní život není zrovna zalitý sluncem. Jedná se především o příběh rodiny, její historii i současnost, odvíjející se přes narození, svátky, svatby, útěky a pohřby, která by si nikdy nedělala ambice dostat se do románu. V knize se ani tak nevypráví o zmařených příležitostech, ale o tom, že existují lidé, kteří žádné příležitosti nemají. Skvěle napsaná tragikomedie je důkazem, že i naprosto průměrná rodina, jak nám ji líčí Ruby, může být námětem velkého díla, a dostat se tak do výstavní síně, třebaže není co vystavovat.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
Behind the Scenes at the Museum, 1995
více info...
Přidat komentář
Brilantní. Doslova jsem si užívala suchý humor, trefné postřehy, skvěle vypointované situace a každou větu jako třeba "Svět je ještě ponořen do zimního spánku, stromy v parku holými světvemi bez náznaku pupenů připomínají černé inkoustové klikyháky na světle šedém cukrovém papíře."
Podle meho mineni zatim nejlepsi dilo me oblibene autorky. Miluji jeji detektivky, ale tohle dilo je jeste o kousek vys. Od zacatku bylo pri cteni citit to temne tajemstvi, to opravdove zakulisi vseho, co se v knize odehrava. Jako u vsech knizek od Atkinson mi chvilku trvalo se zacist, ale u tehle ta chvilka byla opravdu jen chvilka. Rozhodne doporucuji.
Milá kniha, četla jsem jí už podruhé a v podstatě jsem si nic nepamatovala. Jediné, co bych uvítala, by byl rodokmen na začátku knihy, protože nejmíň v polovině vypravovaných příběhů z minulosti, jsem si vůbec nebyla jistá, o koho jde a v jakém je vztahu k Ruby...:-)
Zajímavě napsaná historie jedné velmi rozvětvené rodiny. Tentokrát ale sledujeme rodokmen v ženské linii. Vypravěčka Ruby komentuje události vlastní rodiny od svého početí chronologicky, ale zároveň se v rozsáhlých poznámkách pod čarou vrací k osudům několika předchozích generací. A její vyprávění je občas krutě pravdivé, ironicky trefné a místy hraničí až s černým humorem. Sama ale je stále v pozadí ( jen Ruby, sklapni Ruby). Zvláštní je, že o rodičích mluví jako o Bunty a Georgovi, teprve když umírají, jsou to otec a matka.
Postav je opravdu hodně a neubránila jsem se častému listování na úvodní výčet Aliciných rodinných vztahů. Občas se bohužel najdou i faktické chyby (těhotenské nevolnosti ráno po početí nebo ztráta celých deseti let - roku 1888 je Alici 31 let a roku 1914 jen 47 let).
Nejdřív mě zaujal název, mám ráda muzea... Ale kromě letmé zmínky o muzejních zahradách jako parku, kam si děti chodily hrát, se v příběhu žádné muzeum nevyskytuje. To mě trošku zklamalo. Ale jenom malinko, protože jinak se mi knížka moc líbila. Je to vcelku humorně pojatý příběh jedné rodiny, kde jsem ani dramatické události v jejich životech nevnímala nějak tragicky a knížku jsem si prostě užila.
Trochu jako Márquez ve Sto letech samoty (v tom množství postav jsem občas ztrácel přehled), trochu jako Martin ve Hře o trůny (co chvíli umřela některá z hlavních postav ... ) Ale teď vážně - skvělá kniha o naprosto obyčejné rodině (snad jen neobvykle rozvětvené), kde ovšem málokoho potkal jiný než tragický osud. Přesto mě při jejím čtení nikdy nepřepadl smutek nebo podobný pocit, a to především díky výživným dávkám humoru, který nechyběl snad v žádném odstavci. I tragické okamžiky jsou prostě součástí života a aby si člověk zachoval duševní zdraví, nezbývá, než je brát s humorem. Vřele doporučuji k přečtení.
U mě jednoduše brilantní. Tato autorka mi neskutečně sedla a těším se na další knihy. Její popis postav a jejich cítění mě neuvěřitelně vtáhnul mezi ty postavy samotné.
Ruby Lennoxová vypráví ve dvou rovinách životní ságu své rozvětvené rodiny. Na jednom místě knihy říká, že nic není ztraceno jednou provždy a že všechno prostě někde je. V jedné rovině se odvíjí životní příběh Ruby od jejího početí až do zralé dospělosti. Je to život, který probíhá se všemi možnými tragickými i komickými situacemi a zvraty. Vnitřní život Ruby je velice bohatý a autorka skvěle popisuje a vystihuje vývoj a zrání dívky a ženy, která byť je obklopena mnoha příbuznými a prožívá rozmanité tragikomické příhody, zůstává osamocená a zmatená a nezakořeněná. V druhé rovině líčí životní osudy předků až k prababičce. Všem osudům je typické zoufalé hledání štěstí a lásky, které nebylo nikdy naplněno. Ruby vidí bohaté životní osudy, souvislosti, typické lidské vlastnosti, vzlety a pády, ale uprostřed své košaté rodiny nachází "domov" až na ostrově v Shetlandách, daleko od všech současných i minulých příbuzných.
První dojem, který na mě kniha po chvíli čtení udělala, byl totální zmatek. Hned zpočátku totiž na čtenáře vyskočí nepřeberné množství postav různého pohlaví a věku, svázaných více či méně složitými příbuzenskými vztahy. Aby toho nebylo málo, děj se odehrává střídavě v současném životě vypravěčky a minulosti její rozsáhlé rodiny. Ve výsledku je z toho spletitá rodinná sága, dopodrobna mapující tragikomické osudy jednotlivých členů. Čtenář by měl být připraven na to, že zpočátku bude místy listovat knihou zpět, aby si ujasnil, kdo je kdo a v které časové rovině se nachází, nicméně úvodní zmatky jsou záhy bohatě vykompenzovány velice čtivě zpracovaným dějem, prodchnutým sympatickým autorčiným humorem. Příběh je dobře promyšlený a pečlivě strukturovaný tak, aby se veškeré, jednodušší i složité dějové linie postupně propojily a kruh se nakonec zdárně uzavřel. Čtenář tak knihu odkládá s určitým pocitem naplnění a dobře vykonané práce. :-)
Autorovy další knížky
| 2014 |  Život za životem |
| 2009 | Neuzavřené případy |
| 2006 |  V zákulisí muzea |
| 2016 | Bůh v troskách |
| 2020 | Něco za něco |
Skvělé čtení. Dramata s humorem a komedie s napětím, vyprávění "jenom Ruby" o kořenech i výhoncích jejího světa, o osudech zejména ženských, o tom, že život není fér, ale přesto stojí za žití, o kráse i propadech obyčejné lidské existence. Užila jsem si parádně.