V zemi, kde vychází slunce
Jaroslava Staňková
Příběh české umělecké rodiny, které se podařilo legálně překročit železnou oponu mezi zeměmi pod panstvím Sovětského svazu a svobodným světem. Vyjeli do Japonska za prací, za krásami země, exotickou kulturou i odlišnými lidmi – nadýchat se života ve svobodě. Nadšení od okamžiku příjezdu do vysněné země bude však kroceno bolestí zrady a zničením lásky. Příběh ale nezůstává čtenáři dlužen podat svědectví o vzdálené pohádkové zemi, o jejích významných místech a především o Tokiu.... celý text
Přidat komentář
![jasnenka jasnenka](https://www.databazeknih.cz/img/users/30_/30072/30072-JrY.jpg?v=1418738288)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Japonsko je moje vášeň, hned mi srdce zaplesalo jakmile jsem objevila tuto knihu. Škoda jen, že nebyla delší. Zajímavý příběh, doplněný fotografiemi a postřehy z této krásné země.
Natěšená na knihu o Japonsku, přesněji o Češích žijících v Japonsku, jsem už po pár stránkách propadla zklamání až zoufalství. Podivná rodina, aspoň tak líčí milující manželka svého bohémského muže, dirigenta, který za tři měsíce pobytu v Japonsku bez rodiny se odrodil, našel si místní studentku. Neuvěřitelné, sladkobolné, teatrální.
Takže o žádné Japonsko v podstatě nejde - matka s dvěma dětmi akorát pobíhá po tokijském obchoďáku nebo pláče nad svou ztracenou láskou a píše zlomené dopisy matce....
Pokud by se autorka opravdu věnovala ve svém autobiografickém povídání cizokrajné zemi a životě v ní, pak by se dala přejít i dlouhá doba, která od té doby uplynula (a za kterou se země výrazně proměnila): byli tam někdy v 80. letech, knihu ale napsala až před deseti lety. Ale ani tak by čtenář v takto nové knize prostě neskousl ty příšerné černobílé fotky. To už by byly lepší žádné. Znechuceně odkládám před půlkou.