V zimním slunci
Josef Václav Sládek
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64554/v-zimnim-slunci-64554.jpg
4
9
9
Vychází k 50.výročí básníkova úmrtí. Sbírka veršů z přicházejícího básníkova životního podzimu, kdy se stíny prodlužují a vnucují zauvažování na hranici života a smrti i zvýrazňují osamělost stárnoucího člověka, ale i posilují jeho schopnost přimknout se k hodnotám postaveným nad bytí i čas a dospět sám v sobě k smíru a vyrovnání.... celý text
Přidat komentář
Líbivé verše na smutnou notu. Z dnešního pohledu archaická čeština přispívá k jakémusi patosu sdělení, patrně autorem nezamýšlenému. Mrtví nežadoní: „Mrtví nežadoní, mrtví jsou tak přímí; zajdou pro svůj obol s rysy kamennými. Co jsi zůstal dlužen, číms jim dělal muku, přijdou nevoláni, nastavují ruku. Jejich němé rety nepohnou se k díku, chladny jak ta zašlá jména na pomníku.“
Autorovy další knížky
| 1974 |  Z křišťálové studánky |
| 1986 |  Milostný listář |
| 1984 | Zlaté slunce, bílý den |
| 2012 | Selské písně a české znělky |
| 2011 | Zvony a zvonky |
Citace: " Píseň
Zasvitlo slunko na luh i les
a zlatí pole i lada,
mně také jeho záře dnes
tak hluboko do duše padá.
Všude je takový nebeský klid,
vše kvete, plesá a jásá,
mé srdce, mé srdce, nač tesklivo být,
tvá též je všecka ta krása!
A byť to bylo jen krátký mžik,
jen úsměv, o němž se snilo -
ó slunce, ó kráso, i za sen měj dík,
v němž chvilku blaze se žilo! "
Tak tohle se mi líbilo.