V zrkadle, v záhade
Jostein Gaarder
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94427/bmid_v-zrkadle-v-zahade-bUa-94427.jpg
5
232
232
Novela rozpráva o dievčatku Cecílii, ktoré doma leží vážne choré. Už nebude dlho žiť. Tragická situácia je základom príbehu, ktorý, paradoxne, formuje práve život. Keď je Cecília sama doma, navštívi ju anjel Ariel. Odmietne jej rozprávať o živote po smrti, on chce vedieť, aké je byť ľudskou bytosťou, živým človekom z mäsa a kostí, ktorému v žilách prúdi krv. Ariel zariadi, aby sa Cecíliin zdravotný stav ešte raz zlepšil natoľko, aby si mohla vyskúšať na kopci pri dome lyže a pripraví jej blízkym niekoľko malých radostných prekvapení...... celý text
Literatura světová Novely Pro děti a mládež
Vydáno: 1998 , SofaOriginální název:
I et speil, i en gate, 1993
více info...
Přidat komentář
Vážný pomalý příběh o umírání. Můžete si vybrat, jestli tam ten anděl doopravdy je.
Na Gaarderovi mi je veľmi sympatické, že ťažké témy dokáže nadľahčiť tak, že sa stávajú akoby pierkom poletujúcim vo vzduchu - pričom si ho môžete všimnúť alebo nie. Je na vás ktorú rovinu príbehu si vyberiete. Mne sa kniha veľmi páči z roviny fantázie "poskakovať z jedného asteroidu na druhý" alebo "keď potrebujem byť na chvíľu sám (50 či sto rokov), odletím na nejakú malú planétku..", "..tancujem balet na mesiaci" :) .. Ďalej, je veľmi zaujímavé - keď sa snaží anjel zistiť aké je to byť človekom - vtedy sa stávajú z najjednoduchších procesov (v základoch) absolútne fascinujúce a niekedy i nevysvetliteľné "veci". Odrazu si uvedomíte, že na niečo také jasné a bežné, je ťažké odpovedať. Napr. ako popíšete niekomu kto vôbec necíti aké je to zažiť zmysly (hmat, chuť,.. apod.)? A! :) veľmi sa mi páči veta "Zem sa krúti a krúti, aby sa všetci ľudia mohli dívať všetkými smermi do vesmíru." Tu je hneď jasné, že tí ľudia, ktorí majú fantáziu (lebo mnoho ľudí si myslí, že fantázia je výlučne "detská záležitosť"), majú vždy aspoň o jeden svet viac ako tí ostatní (a tak niektoré ťažké "veci" získavajú zrazu úplne iný rozmer).
Tento autor mě ještě nikdy nezklamal… Taková přirozeně nenásilná duchovní literatura :-)
Do knížky se mi dlouho nechtělo, protože mi bylo jasné, jak příběh dopadne - a já jako “samodojímací žena” jsem byla dojatá předem…
Bylo to krásné a jemné. Jako andělské pohlazení :-)
Kniha pro čtenáře od 12 let je docela přesné, menší děti mají sice mnoho otázek, ale neumí je tak plně a v kontextu chápat. V knize jich je plno, stejně jako emocí hlavní hrdinky Cecílie, i její rodiny… Příběh sám o sobě však nemá věkové omezení, ani u těch menších - kdy však spíše než číst by mohl být převyprávěn v určitých rysech. Setkání se smrtí se totiž nevyhýbá ani dětem, stačí jen jejich malý křeček nebo myš a rodiče už si neví rady. Cilčin kamarád Ariel dává nejen zajímavé otázky, ale i odpovědi. Děti nás často překvapí svým pohledem, který je buď černý nebo bílý, kdežto my dospělí už to máme životem promíchané, a často nejasné i nám samým. Filozofii, náboženství, skoro vědu z toho děláme my, ne děti.
Vůbec nemůžu hodnotit. Nejde mi to. Neumím dát hvězdy tomuto tématu, navíc jsem při čtení měla dojem, že čtu úplně jinou knihu, než je popsaná v anotaci. Vlastně závidím všem, kterým se kniha trefila do rozpoložení, a kteří si z ní dokázali vzít to, co já tam spíš jenom tuším. Třeba jednou, jindy...
Sníh, Vánoce, andělé a umírání v jediné dětské knize? To chce velkou odvahu, cít, víru a talent. Jstein Gaarder dokázal, že to vše má. Něžná a citlivá kniha,která pohladí bolavou duši.Pokud ovšem nejste zarytý materialista.
Smutné, přesto nádherné čtení. Kniha dokazuje, že mnohdy jsou děti, co se týče života, mnohem moudřejší než dospělí.
Krásná kniha o tom, jak dětem a nejen jim přiblížit konec života a těžkou nemoc.
Další příběh z pera Gaardera, který nám přiblíží nelehkou situaci v životě jedné rodiny. Ariel a Cilka krásně popisují, jak funguje svět na Zemi a mimo ní?
Jako mnohokrát mě norský velmistr dojal, místy až k slzám. Jsem jen trochu přecitlivělé stvoření.. :)
Velice jemné a decentní čtení o přechodu ze života.
Asi bych se nebála číst dítěti, které bych dobře znala. Obtížné téma laskavě podané. Severské národy nějak lépe než my umí brát tyto věci jako přirozenou součást života.
První stránky mi hodně živě připomněly vlastní dětská stonání.
Velice blízká mi byla postava babičky.
"Kvůli myšlence, která nám utekla se nemáme rmoutit. Je jako ryba, co se vysmekne z háčku. Hledá potravu ve větší hloubce. Když se znovu objeví, je vykrmenější."
Postavička plešatého anděla mě moc bavila! Ocenila jsem přirovnání, že podobné jako neschopnost pochopit hmotný svět ze strany anděla je naše tápání ve světě duchovním.
Také vše prostupující vděčnost je nespornou kvalitou příběhu.
NARODIT SE JE JAKO DOSTAT DAREM CELÝ SVĚT.
Kdysi dávno jsem asi jako desetiletý četl tuto nádhernou knihu. Příběh nesoucí název s jasným biblickým odkazem ve mě zanechal vzpomínky spíše pocitové než dějové. Vždy si vzpomenu na obraz malé nemocné holčičky, která snad stejně jako čtenář nevěří, že brzy opustí tento svět. Dveře - přicházející rodiče. Okno - anděl. A hlavně trocha dětského pláče i očekávajícího úsměvu.
A jak příběh dopadl? Taky už nevím, ale očekávám, že špatně, pokud to moje mysl vyčlenila z vědomí.
A jak jsem si na ní nyní vzpomněl? Zableskla se v poličce a já si jí všiml.
Pokud chcete pomoci dítěti či sobě s přijetím existence otázky smrti, tak neváhejte a sáhněte po této knize.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Nedokázala jsem se od ní odtrhnout. Dcera ji dostala v jedenácti letech jako odměnu ve škole. Nejsem si jistá, že je pro tenhle věk úplně vhodná. Při jejím čtení jsem měla prapodivnou sladkobolnou náladu a na samém konci jsem se neubránila slze. Přesto je to krásné čtení.
Jostein vytřepal z božího rukávu andělský příběh o nemocné zatrpklé Cilce, které visí na krku celý svět a nejde jí smířit se s myšlenkou, že z něj krůček po krůčku odchází... je to přeci taková nespravedlnost... tiché vyprávění o lidské podstatě... o dětech v nás... o životě... o smrti... o světě... pohladilo... děkuji za Tebe, Arieli! Pofoukal jsi jednu bolavou duši a naplnil ji nadějí, že i její nejbližší takto láskyplně vystoupili z řady a stali se z nich skvostně odění motýli za zrcadlem...
Přečtena za 2 večery. Krásná,bavila mě celá. I pasáže ó bohu. Myšlenky k přemýšlení. Děkuji!
Nádherná knížka plná filosofických úvah a zajímavých myšlenek. Myslím, že ač je to pohádka, ne všechny děti by ji pochopily. Krásné a zároveň smutné.
Moc se mi líbily ilustrace, jsou takové snové. Odpovídají celkovému duchu příběhu. Knížka je též snová, nadpozemská. Andělská. Místy příliš filozofická, na to, že je primárně určená pro dětského čtenáře.
Štítky knihy
Vánoce zfilmováno Norsko nemoci norská literatura andělé zima norské pohádky vyrovnání se se smrtíAutorovy další knížky
| 2002 |  Sofiin svět |
| 2004 | Dívka s pomeranči |
| 2002 | Kouzelný kalendář |
| 1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
| 2017 |  Loutkář |
Kniha je moc krásná. Je protkána celou řadou zajímavých a hlubokých myšlenek, ale... Je tak hrozně smutná, když se nad ní zamyslí člověk do hloubky. Absolutně si nedokážu představit, jak ji chápou děti a jak připadá jim. Chvílemi mi přijde náročná až filosofická i pro dospělé. Rozhodně je nezapomenutelná. A já bych si teď moc přála, aby to tak bylo vždy, když někdo odchází.. nenápadně, s milým a laskavým průvodcem.., a pak se stane součástí věčnosti. 5*
(2/24)