Vabank
Henri Charrière
https://www.databazeknih.cz/img/books/92_/92814/bmid_vabank-lTM-92814.jpg
4
164
164
Henri Charriére je jeden z najznámejších a najpopulárnejších francúzskych spisovateľov posledného desaťročia. Preslávil ho román Motýľ (1969), ktorý sa viaže na skutočné autorove zážitky. Charriére bol odsúdený na doživotné galeje za vraždu, ktorú nespáchal. Trinásť rokov väzenských útrap ho nezlomilo, po viacerých pokusoch o útek — motivovaných túžbou dokázať svoju nevinu — dosiahol slobodu. Priamym pokračovaním prvého románu je Vabank (1972), v ktorom sa hrdina po ďalších strhujúcich dobrodružstvách už ako slobodný človek usiluje znovu zaradiť do normálneho života. Úspech obidvoch kníh nezaručila len napínavosť autorových životných príbehov, ale aj živý, fascinujúci rozprávačský štýl, odvaha odhaľovať temné stránky buržoáznej spoločnosti a zmysel pre hlbokú pravdivosť.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1977 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Banco, 1972
více info...
Přidat komentář
Banco je pokračování skvělého Motýlka, přímo na něj navazuje. A dozvíme se vlastně skoro celý zbytek Henriho života, protože autobiografický román dopsal snad 2 roky před smrtí. První polovinu knihy bych zařadil na stejnou úroveň jako Motýlka. Některé příhody z Venezuely jsou fakt skvělé. Třeba jak se vydal hrát karty do zlatého dolu a podobné nápady, jak vydělat peníze, které mohly napadnout fakt jedině Henriho. Vypravování má pořád skvělé tempo, vysokou zábavnost, Henri je sice vyčůránek, ale nebojí se říkat i nelichotivé věci ze života. Jeho život je prostě tobogán, a číst o tom, jak dokázal všechny přechytračit a dožít se tak vysokého věku, aniž by ho někdo zastřelil, mě prostě bavilo. Druhá polovina už trochu ztrácí tempo, navíc se objevuje trochu moc umělého patosu, ale určitě to má taky něco do sebe. Henri má rád jak Venezuelu, tak Francii, kde se mu nakonec podaří vrátit jako svobodnému muži. Zároveň je zajímavá taky část, kde se snaží napsat a vydat svou první knihu. Ale je prostě cítit, jak píše uživatel Dera, že prostě Motýlek tlačí trochu na pilu ve smyslu: "Já jsem ten vyvrhel společnosti, který se vrací do rodné země, ke své rodině, ó jak je to dojemné, pojďme si ještě chvíli povídat o mých pocitech, pocitech slavného Motýlka, kterého vy čtenáři tak žerete." Ale mě to zase tak nevadilo, Motýlek vždycky tak trochu přiznával, že všechno co dělá, psaní nevyjímaje, dělá hlavně pro peníze. A podle mě je prostě v jedné ze základních vlastností spisovatele, vyprávění historek, jeden z nejlepších.
Nemůžu se ubránit pocitu, že autor tlačí na pilu a chce za každou cenu pokračovat v románu Motýlek. Bohužel, laťka je tak vysoko, že úrovni Motýlka se ani nepřibližuje...
Přečetl jsem ji s nadšením jako Motýlka - doplnil co čtenář nevěděl a popisuje jaký osud měl.
Mohli je taky zfilmovat.
Už trochu vyluhované, ale pořád je to dobré čtení.