Václav Havel: Má to smysl!
Anna Freimanová , Tereza Johanidesová
Výbor rozhovorů s Václavem Havlem s novináři z celého světa z let 1964 a 1989.
Přidat komentář
Četla jsem dlouho, po částech a také, když jsem měla to správné rozpoložení na vstřebání leckdy složitých myšlenkových pochodů. Je mi líto, že v současné době Havlovi nikdo nesahá ani na paty a bylo by to tak třeba. Těší mě pocit, že jsme takového politika měli.
Ve značném rozsahu v České republice dosud nepublikované rozhovory Václava Havla dávají nahlédnout nejen do života Havla - disidenta, resp. Havla - (ne)politika, ale také, a to zejména, do života Havla - dramatika.
Právě Havlovy názory na divadlo, kulturu a obecně společnost Československa před a po roce 1968 pro mě byly nejzajímavější. Základ Havlových politických názorů je jinak známý např. z dopisu Gustávu Husákovi, z Moci bezmocných nebo z jeho esejů, ale tato Havlova rovina (která zapříčinila jeho známost v zahraničí mnohem dříve, než se stal disidentem), mi zůstávala skryta.
Jednu hvězdičku ubírám za opakování některých věcí v několika rozhovorech, ačkoli samozřejmě rozumím, že se tomu při sestavování jednotlivých rozhovorů pro různá média nedá vyhnout (každý rozhovor samozřejmě obsahuje i něco, co jinde nezaznělo), což adresovaly autorky i v doslovu, resp. předmluvě.
Havel v pozicích, ve kterých není tak uplně známý a myslím, že pro mnohé lidi by bylo pár jeho postojů poměrně překvapujících. Nicméně tak jako tak skvělá sonda do jeho osobnosti s tím, že je velmi zajímavé sledovat obsah a narativ rozhovorů právě na tom intervalu 68-89. Paradoxně, nejvíc toho a o společnosti Havel řekne kolikrát, když mluví právě o divadlu, což pro mě bylo nejpříjemnější zjištění celého osbahu. Menší výtka je akorát k opakovaným odpovědím na opakované otázky, což editoři mohli střihnout.