Václav Řezáč

14.04.2014

Co říci o této monografii?
Zaprvé: je silně ovlivněna režimem. To je ale prostě fakt, nepřemýšlejme nad tím, jen litujme, že dodnes neexistuje jiná, modernější monografie o mistru českého psychologického románu, a dávejme si pozor, co je fakt skutečný a fakt upravený.
Zadruhé: o schopnostech autora monografie, Františka Götze, není tak těžké si něco nemyslet. Psát monografii a přitom alespoň krátce neříct něco o životu spisovatele, o kterém se píše, to není úplně standartní. A Götze tu rozhodně nemůže omluvit ani fakt, že knihu sepsal rok po spisovatelově smrti. Ale budiž. V seminárkách na vysoké škole se životopis taky nevyžaduje, ba dokonce není v nějak zdlouhavé podobě ani žádaný. Co se ale odpustit opravdu nedá, to je (ne)výklad Řezáčových knih.
A) Zbytečně zdlouhavé věnování se všeobecně známému světovému kontextu, které často zabírá více jak polovinu samotného výkladu o konkrétní knize.
B) Hodnocení děl pouze na základě historických událostí (notně upravených, ach, ten režim) - kdo to kdy, u všech rohatých, slyšel a viděl?! Montovat druhou světovou válku jako jedinou příčinu vzniku Řezáčových děl, montovat druhou světovou válku do postav knih, do jejich chování a do jejich charakteristiky... Fuj! (Neříkám, že válka na Řezáče vliv neměla, ale jedinou příčinou rozhodně nebyla!)
C) Omáčka, omáčka, omáčka... Takové litry nicneříkající a neobjektivní (a tudíž naprosto nepoužitelné) omáčky jsem v žádné monografii ještě neviděla.
Pane Götzi, to se vám nepovedlo.
Všem, co potřebujete něco o Václavu Řezáči napsat, radím: přečtěte si Komentář od Jiřího Holého v knize Václav Řezáč - Rozhraní (Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004) a doslov Variace na téma zla od Dobravy Moldanové v knize Václav Řezáč - Černé světlo / Svědek (Československý spisovatel, Praha 1988 - navíc tu v edičním doslovu zjistíte, že existují vydání Černého světla a Svědka, která jsou silně pozměněná a tudíž nekanonická). A doufejte, že brzy někdo tuto nevhodnou monografii nahradí novou a podstatně lepší.