Vajgl
Will Self
Když se turista ocitne v cizí zemi – o níž ví jen to, co píšou v turistických průvodcích, nezná místní zvyklosti, místní politický, a už vůbec ne právní systém – ve špatnou dobu na špatném místě, zakládá si na obrovský malér. Opravdový malér nastane ale teprve tehdy, kdy se ukáže, že vlastně nezná ani vlastní manželku, ba ani vlastní děti a že mu to dosud vlastně docela vyhovovalo – to teprve začne ta pravá šaráda. U Willa Selfa se ale kafkovská šaráda postupně mění v conradovskou cestu do srdce temnoty a v tragédii s překvapivým, i když vlastně docela předvídatelným koncem. Hlavní roli v této knize má Pasivita a Nevůle vzít svůj život do vlastních rukou. Selfova další „komická“ kniha, v níž se svým ryze osobitým humorem, jízlivostí a hraním se slovy a významy předkládá parodii, satiru a kritiku turismu, kolonialismu, rasismu, nejrůznějších právních systémů, mezinárodních vztahů, antropologie, neurologie, „břímě“ bílého muže či spíše divadelních bezpečnostních „protiteroristických“ opatření. Kniha získala v roce 2008 Bollinger Everyman Wodehouse Prize.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , MaťaOriginální název:
The Butt: An Exit Strategy, 2008
více info...
Přidat komentář
Po dlouhý době jsem nedokázal dočíst knihu... fakt mě tahle absurdita ani trochu nedokázala vtáhnout do děje.
Štítky knihy
anglická literaturaAutorovy další knížky
2014 | Kvantitativní teorie šílenství |
2014 | Deštník |
2017 | Vajgl |
Will Self nabízí tak trochu kafkovsky laděný příběh o tom, že není radno se zaplétat s domorodci, pokud jako cestovatel zabrousíte do končin, kde vládnou podivné tradice a zvyky.
Sérii prapodivných (absurdních či bizarních) událostí rozpoutá docela banální příhoda: místních poměrů neznalý turista odhodí z balkonu nedoplatek své cigarety a tento zasáhne hlavu nic netušícího staršího muže slunícího se na lehátku v přízemí. Na první pohled docela nevinná lapálie má však nečekaně závažné důsledky a významným způsobem ovlivní další život našeho "hrdiny".
Počáteční svižné tempo knihy se však postupně začalo zadrhávat a já měl tendenci přeskakovat věty či dokonce celé stránky. Jednou větou: místy jsem se nudil. To by ovšem nemělo stávat u knihy, která získala prestižní cenu za humor. Nepopírám, že jsem se při četbě občas lehce pousmál, nebyly tam však momenty, které by mi vysloveně trhaly bránici.
Chápu, že autor chtěl odlehčenou formou poukázat i na některé stinné stránky provázející život v blíže nespecifikované zemi: kolonialismus, rasismus, byrokracii, úplatkářství, apod. Nic naplat: kniha mě příliš nesedla. Nevylučuji však, že si může najít své vděčné čtenáře.