Valašský vojvoda

29.01.2024

Romány z historie venkova, zvláště moravského, mám rád. Například Skleněnou duhu považuji za jedno z nejlepších děl tohoto žánru. Ale tohle mi moc nesedlo. Zvláštní styl psaní, kdy autor chvilku něco popisuje div ne do detailu, aby následně nějaký důležitý rozhovor podal stylem bum bác, hotovo, čtenáři, domysli si sám, co se stalo. A co jsem vůbec nepochopil, že vedle těch bojůvek, bojů, hospod, mladých lásek, práce na poli apod. zde naprosto, ale zcela chybí jakýkoliv rozměr náboženský. Jako by se autor zcela úmyslně vyhýbal tomu, jak víra formovala i tuto krajinu (jak pohanská, tak křesťanská), takže tomu všemu chybí důležitý aspekt (a tím pádem uvěřitelnost). Asi jako kdybyste si objednali lečo, ale nedali vám do něho papriky a rajčata. Navíc autor sice popisuje hezky, ale chladně, bez emocí. Nakonec jsem si vlastně z románu odnesl jen jednu větu: "Vadilo ti léhat na seně, budeš ležet na tvrdé zemi." Jo, člověk by si neměl porád na něco stěžovat, bo by mohl dostat i to horší.

25.12.2023

Tuto knihu jsem před mnoha lety už četl. Avšak v té době jsem věděl o událostech 30-ti leté války velmi málo. Ani autora jsem neznal. A o panství na Hukvaldech jak by smet. Až po obeznámení o situaci na Valašsku za té dlůhé války a přečtení dalších románů a historických publikací (Čeněk Kramoliš, František Dostál a Bohumír Strnadel - Četyna) jsem tuto knihu mohl opět otevřít a číst jinýma očima. V tetralogii pana Strnadela - Četyny, je Valašský vojvoda jako kniha první (ač vyšla až po napsání knih Jednou za slunovratu a Zbojníci). Ani styl psaní není nijak nepřehledný. Autor je svými různými popisy a připodobněními stále svůj, ale tak nějak už to čtenář bere. Je to pěkný příběh o smutné lásce, bačování na horách, o vojvodovi, kterého si volí valná hromada valachů a sporu hukvaldského a frýdeckého panství. Čtivé až do konce. Doporučuju.