Návrat do Valbone
Josef Habas Urban (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420367/bmid_navrat-do-valbone-20H-420367.png
3
106
106
Příběh tří studentů začíná v roce 2001, kdy se v září nevrátili z prázdnin. Rodičům řekli, že jedou do Rumunska, ve skutečnosti ujížděli více na jih. Voda se po nich zavřela v okolí albánské vesnice Teth. Starou záhadu nikdo nerozluštil, ani Interpol si nedokázal poradit. Tak běžela léta, osudy ztracených se staly téměř zapomenutou historií … Příběh ožívá v okamžiku, kdy sestra ztracené studentky, Jana, dostává doporučený dopis z Londýna. Je v něm pas zmizelé Lenky. Ve změti razítek různých hraničních přechodů, se nachází jediné, které nelze přiřadit žádnému místu na mapě – Valbone 666. Události nabírají rychlý spád. Jana se vydává po letech do Albánie zjistit, co se před lety v horách sestře přihodilo. Na cestě ji doprovází přítel Josef. I přes varování srbského prokurátora, jenž řeší v inkriminované oblasti další případy nezvěstných, se Jana s Josefem vydává na horskou túru. Klíč k řešení dávných událostí leží nejen ve vesnici Theth, ale i v okolních horách. Právě tam se jedné noci potkávají se srbským inženýrem Zoranem Vojičem, jenž hledá zmizelého syna. Román na motivy skutečných událostí dostává nečekané souvislosti… Předmluvu napsal Emir Kusturica.... celý text
Přidat komentář
Dle meho nazoru a jak je tez uvedeno v knize - jedna se o roman. A jako takovy by se mel i hodnotit. Ze zacatku bylo tezsi orientovat se v postavach a jednotlivych scenach. Postupne zacalo vse zapadat do sebe. Za me kniha napinava, zajimava.
Na knížku jsem narazila na doporučení.
Když jsem si o ztracených Češích začala zjišťovat informace, najednou to nebyla pro mne nějaká knížka o nějakých bezejmenných ztracených lidech. Ale Knížka mi poskytla vhled do rodin, které ztráta jejich dětí doslova zničila život.
Když si přečtete novinové články o událostech z roku 2001, o vzniku knížky a pak si přečtete knížku samotnou...
Najednou dostanete příběh Rodiny Tučkových, rodiny pana Zorana, příběh spisovatele, který se po letech vrátil na ta místa a pokusil se najít další informace a knížku samotnou, kde se to vše dohromady mísí.
Nevím proč má knížka tak nízké hodnocení, ale musím říct, že po získání všech dostupných informací, mám ke knížce úplně jiný přístup, protože ty konkrétní osoby znám, něco jsem se o nich dověděla.
Je to velmi silný příběh.
Ach jo, všechny knihy, na které se poslední dobou těším, jsou pro mě zklamáním… Zpočátku bylo celkem náročné se v tom vyznat, x osob najednou, spletenec vztahů a kdo k sobě teda nakonec vlastně patří a jak? Podobně jako jiným, i mně vadilo skákání z minulosti do přítomnosti, a to na místech, kde to vážně nebylo třeba a ani se to nehodilo. Čekala jsem příběh O zmizelých studentech, ale dostala něco, co se jen O zmizelé studenty opírá. Viděla jsem s autorem rozhovor, kde sám uvádí, že si pouze MYSLÍ, že se jim něco takového stalo, a na tom vlastně stojí celá kniha. Jediné, co na mě zapůsobilo, jsou závěrečné doslovy příbuzných všech tří pohřešovaných.
SPOILER: Všechno mi přišlo takové prvoplánové – sestra alkáč, co se v pohodě vydá někam do hor, aniž by pocítila absťák a na chlast si vzpomene jen, když se to zrovna nabízí a hodí, náhodou zrovna chodí s týpkem pracujícím ve firmě, co hledá a pomáhá lidem v nouzi. Chování postav? Co k tomu říct? Ti dva se honí nejdřív rychle tam, pak zas rychle zpátky jako by varování zkrátka nestačila a musim všechno vidět na vlastní bulvy. Nedej bože ty jejich myšlenkový pochody – jé, starý ohniště! Bude tu už pěkných pár let (a to´s jako zjistil jak, hochu? Podle vrstev kolem rostoucích lišejníků?!), Možná tu tábořila moje sestra a tohle je její láhev! (Jasně, páč tu od tý doby nebyla ani noha... wtf?)
Doporučuji knihu Krvavý březen, kde je aspoň popsáno fungování krevní msty i význam oné věže, o kterých si v této knize člověk nic nedozví (prostě krevní msta a věž, no a co?). Ohledně černého trhu s orgány doporučuji spíš filmy Brazilský masakr (zas takový masakr to není, nebojte) nebo Nádech. Tady je to prostě jen snůška autorových teorií a úvah, jak to asi může fungovat.
Ono by to možná šlo, kdyby autor strčil příběh do šuplíku a s odstupem času se k němu vrátil, trochu ho poupravil a vyšperkoval. Takhle to ale působí, jako by knížku prostě chtěl jen za každou cenu TEĎ HNED vypustit do světa. Pro mě prostě zklamání, co dodat…
Můžeme se jen domýšlet, co se stalo se třemi studenty, kteří se vydali na výlet do Albánie. Kniha J.H. Urbana nám nabízí jisté vysvětlení, ale jak to bylo ve skutečnosti?...
Trošku mě mátlo prolínání příběhů Jany a Zorana Vojiče a dále spousta různých jmen a to, že se osoby přejmenovávaly - např. Nikolaj Srdič a najednou to byl generál Richard Jones a podobně. Ale jinak se mi kniha četla dobře a téma je velmi zajímavé.
V knížce jsou moc pěkné ilustrace Jany Kaufmanové.
Čtení plné napětí, které graduje k nedýchání. Styl, kterým je kniha napsaná, mě nutil číst dál a dál. Nikdy bych si nepomyslela, že jedna výprava do hor může mít takový konec. Když přemýšlím nad širšími souvislostmi tohoto případu, které autor přímo nebo mezi řádky popisuje, došla jsem nutně k tomu, že se toto dělo a možná stále děje dalším lidem .... děsivé! Při čtení doslovů, kterých je v knize hned několik, jsem se neubránila slzám plných beznaděje a zoufalství. Autor musel mít notnou dávku odvahy k rozkrytí tohoto případu, který, jak to vnímám z dostupných zdrojů, byl raději smeten pod stůl.
Nelze autorovi upřít, že umí psát velmi poutavě. Jde určitě literárně o zdařilejší dílo, než předchozí Habermanův mlýn. Jde o román, který má nedostatek snad jedině v tom, že hlavní postavy mi v některých situacích přišly nepřirozeně odvážné. Bez přirozené bázně vstupovaly do nebezpečných situací.
Více mi však vadilo, a byla to možná jen moje osobní potíž, že nebylo snadné se oprostit od vědomí, že příběh je psán podle skutečného případu. Případu zmizení tří českých studentů v Albánii. A s tímto vědomím je pak rozuzlení zápletky až příliš fantasmagorické. Dlužno dodat, že autor k budování tohoto pocitu často přispívá, takže linka mezi fakty a fabulací je zcela nepatrná.
Čtivé. Mrazí z toho, že námětem této knížky je skutečná událost, která dodnes nemá úplně stoprocentní a uspokojivé odpovědi. Psát a čerpat z takových událostí je samo o sobě pohybem na tenkém ledě, ale když pominu níže zmíněné mínusy v obsahu knihy, tak je dobře, že vyšla - aby se nezapomnělo..
Knížka, kterou jsem vyhrála v soutěži jednoho knihkupectví. Hlavní dějovou linkou je událost, která se opravdu stala (podrobnosti jsem si načetla až v průběhu čtení příběhu). A čtení mnou docela otřáslo-černý obchod s lidskými orgány, při čtení jsem se nemohla zbavit tísnivého pocitu beznaděje, která na mě doléhala. A hlavně ten neuzavřený skutečný příběh, kdy rodina musí žít s domněnkami, co se s jejich dětmi skutečně přihodilo.
Pamatuji si, jak jsem přišla na podzim do školy a vestibul fakulty byl oblepen plakáty o tom, že se pohřešují tři studenti, s výzvou, ať se přihlásí kdokoli, kdo by měl o nich jakékoli informace. Dost mě to zasáhlo, protože všichni jsme si připadali neohrožení a pořád plánovali nějaké cesty...doufala jsem, že se najdou... Podle toho, jak byla kniha prezentována, jsem stejně jako mnoho čtenářů přede mnou čekala román o putování po jejich stopách, nikoli akční, s realitou mající málo společného, příběh s faktografickými chybami (viz komentáře níže). Dvě hvězdičky dávám za poměrně čtivou formu.
V době, kdy se tato smutná událost stala, jsem o ní příliš nevěděla, vše se tou dobou točilo kolem 11. září 2001. Loni jsem zhlédla reportáž p. Klímy a tento příběh mě začal zajímat. Proto jsem uvítala, že vyšla tato kniha. Upřímně řečeno, čekala jsem něco jiného, jak zde mnozí píší - cestu po stopách ztracených studentů, setkání s lidmi, co si možná pamatují, ale mlží, čekala bych i otevřený konec. Ale ty těžko uvěřitelné akční scény, záhadný dům uprostřed panenské přírody, kde se děje organizovaný zločin, to mi tam prostě nesedělo.
Ale jinak, napínavá kniha byla, měla spád, četla se dobře.
Netroufám si hodnotit vztah příběhu ke skutečnosti. Čekala jsem spíš cestu po stopách ztracené trojice.
Vzhledem k tomu, že jsem dosti cestoval jsem si knihu přečetl s velkým zájmem. Kniha mě přesvědčila, že někteří politici si neuvědomují kulturní a mentální rozdíly a vtahují nás do neřešitelné situace. Děj napínavý, bohužel založený asi na pravdě. Způsob psaní mi vyhovuje, nutí mě k přemýšlení. Při poslechu různých komerčních doporučení a recenzí knih mě překvapuje, že se o této knize píše tak málo.
Se skutečností to má sice společného asi jen pramálo, ale i tak to byla jízda! Moc se mi líbil styl popisů a slovní zásoba autora. Za mě super!
(audiokniha)
Kniha je podle mého názoru rozhodně zajímavá a čtivě napsaná. Já se řadím k těm čtenářům, kteří toho moc o tehdejší válce v bývalé Jugoslávii neví, proto je můj názor spíše nestranný. Musím však přiznat, že to rozhodně není kniha pro mne, i když příběh jako takový opravdu poutavý a dobře zpracovaný je. Poslouchala jsem audiopodobu knihy, skvěle načtenou Martinem Stránským, jehož hlas se výborně k vybranému tématu hodil. Zmátlo mne ale zařazení knihy do kategorie detektivek nebo dokonce thrillerů, přestože tomu tak není - přestože se zde samozřejmě i vyšetřuje onen případ zmizení tří mladých lidí. Mnohem více se totiž jedná o smutný příběh s tragickým vyústěním, který napsal sám život...
Začala jsem číst. Trochu mi začíná kazit náhled na knihu taková malá fakta, jako např. že dle map na netu skutečně není z Thethu do Kosova "coby kamenem dohodil" (dle mapy 100-300 km, záleží jakou trasu vám najdou, tak nevím jak je to myšleno ... že ty oblasti leží hraničně vedle sebe?) a že jednou má místní otec Michael z kláštera "téměř devadesát let", aby poté o dvě strany dál měl v tutéž chvíli "téměř dvaadevadesát let".
Tak kolik ?!!!!!!!!!!
Trochu mě zklamalo, že je to o ožralecké ségře ztracené Lenky, a ten generál z Usa mi tam taky nesedí...já myslela že to je fiktivní cesta TĚCH STUDENTŮ, neboli příběh co se jakože stát mohlo...
Hm zatím zklamání.
EDIT: jsem někde u 3/4, začínaj akční scény a to nějak nedávám. Vím jen že ONA je absolutně odporná a nesympatická a že prostě celá knížka NE.
Navíc jako celá věc byla začátkem prosince osvětlena u P. Klímy v jeho Záhadách i s konečným nastíněním co se asi tak dle svědků stalo a je tedy už údajně jasné, jak dopadli, takže nějaké domnívačky a "pátračky" po tolika letech s otázkami "myslíš, že mohli jít tudy?" fakt nemají smysl.
Takže tak no.
Myslela jsem, že to bude fiktivní příběh založený na skutečné události, jehož hlavními postavami budou ti tři zmizelí studenti. Nebylo tomu tak. Nevadilo by mi přeskakování mezi postavami, kdyby bylo jasné, proč autor zvolil tenhle styl vyprávění. Ve zkratce: blbě se to četlo, spousta chyb v textu hlavně ze začátku (stylistické a hrubky), korektura asi moc neproběhla. Postavy na sebe mluví a skoro každá věta je zakončena vykřičníkem. Nevím, zda tak autor chtěl budovat napětí, ale horší už by bylo jen kdyby ty věty napsal velkými písmeny. Nelogický a vpravdě (hm, zrovna tohle slovo bylo v knize jako "v pravdě" a tyhle chyby mi fakt dost vadí) pitomý závěr. Nedoporučuji. Jsem ráda, že jsem si tenhle román nekoupila, ale půjčila z knihovny.
SPOILER
Co na knihu říci. Asi nejlépe když přidám reakci od lidí, kteří o skutečné události, dle které je údajně napsána, něco vědí...
"Je to už víc jak 18 let co jsem spolu s kamarády ztracených studentů pátral po jejich stopách. Bohužel do dnešního dne jsme nenalezli konec tohoto smutného příběhu. Jako blesk na modré obloze se objevila kniha pana Urbana Návrat do Valbonë. Opakovaně jsem se chtěl s autorem spojit a zeptat se ho na fakta, které údajně získal. Mé zprávy jsou stále bez odpovědí. Smutné je, že jakékoliv příspěvky či dotazy na svych stránkách opakovaně mažou. Proto jsem se rozhodl uveřejnit text, který napsal Martin Dobes a byl správci stránek Návrat do Valbonë smazán.
Jako člověk, který se zajímá o historii Albánie, navštívil inkriminované oblasti několikráte a zná osobně některé postavy v příběhu jsem tuto knihu doslova protrpěl. Je mi líto, autor nejenže si většinu věcí vycucal z prstu, ale nestydí se na tragédii studentů, jejichž příbuzní a přátelé stále věci prožívají, vytěžit senzacechtivý scénář.
Tak tedy k věci, fakta (a jsem zvědav, jak dlouho to tu vydrží a zda autoři zareagují):
Verze příběhu s lidskými orgány měla od začátku velké díry a v r. 2010 byla zcela vyvrácena. Proč?1. Podle zpráv (Conte aj.) se tyto kriminální aktivity děly v Kosovu, což je - navzdory neustálému podsouvání autora - značně daleko od oblasti Thethi. Tato nařčení mluvila o jistém přesunu těl z Kosova do oblasti Kukes při hranicích s Kosovem a dále pak přes Tiranu mimo území Albánie. To má svou logiku, Přesto se pro takováto nařčení nenašly žádné důkazy. A i kdyby to byla pravda, rozhodně tento byznys nemohl probíhat v oblasti Thethu. 2. Daná oblast byla v době, kdy se příběh stal, velmi nedostupná. Do Thethu i do Valbone neexistovala asfaltová cesta, jen velmi obtížně sjízdná horská štěrkovka. Navíc v té době (r. 2001) tam jezdilo jen velmi málo turistů, jen hrstka). Žádný mafián, obchodník s orgány či já nevím kdo, by v takové oblasti nikdy neoperoval, to by musel být šílený. Na samém severním cípu Albánie, v těsném sousedství Černé hory? Kromě toho, v horách se naprosto nic neutají - takový "yellow house" by ve velmi krátké době odhalili místní a také na silnici byly pravidelné policejní kontroly. Pro takový mafiánský byznys je mnohem výhodnější město se svou anonymitou a blízkost Tiraně. 3. Samotné podezření ohledně orgánů tří Čechů bylo v r. 2010 policejně dementováno. 4. A především - na území severní Albánie nebyl jeden jediný případ takového byznysu, jediná zmínka - prostě to celé plave na vodě - ale zní to jako fajn spiklenecká teorie a spousta lidí tohle baví, že ano. Tuto možnost vyloučila i bývalá česká velvyslankyně v Tiraně, paní Fialková.
Kromě těchto závažných nedostatků kniha trpí ještě zásadnějšími neduhy. Podezřívám autora, že navzdory svým proklamacím nikdy v dané oblasti nebyl a nic si o ní nezjistil. V knize je obrovské množství chyb nebo vyložených faktografických nesmyslů. Kosovo opravdu neleží "hned za hranicí", jak se nám autor snaží vsugerovat, Priština je odsud přes 130km daleko a hranice cca 100km extrémně hornatým terénem. Dostat se z Theth do Kosova v té době trvalo po těchto horských silnicích déle než z Prahy do Paříže. Autor nejenže dané trasy neprošel, ale nepodíval se ani do mapy. Dvojice hrdinů sejde ze Zla Kolata a zázrakem se objeví nad Theth, přestože by museli projít skoro celým údolím Valbone. Cestou zpátky se zas po několika hodinách objeví na úpatí Kolaty, ačkoli daná trasa trvá nejméně dva dny (a nejspíš by se v té době mezitím 5x ztratili). Autor se úplně blamuje ve scéně v Kulle - proboha ona věž slouží od 20. let jako relikt, je přístupná turistům a provozuje jej místní rodina. A dle Kánonu se krevní msta nevztahovala na ženy a děti. Autor si jednoduše nenastudoval základní fakta. Také si mohl povšimnout, že severní Albánci jsou kulturně i nábožensky značně odlišní od kosovských Albánců (ostatně proto tam také turisty z Kosova nepříliš rádi vidí, mají daleko raději Čechy).
Většina popisovaných scén je z kategorie patetických pohádek ve stylu Trnky Brnky. Člověk se musí opravdu smát nad prostoduchostí scény ve věži, ale naprostým vrcholem lidové tvořivosti je pak akční scéna s vrtulníkem, v němž se nám poskládal sám generál US Army a špičky albánské mafie, jak si letí pro své úlovky nad albánsko-černohorskou hranicí. I ty nejdivočejší bondovky jsou proti tomuto hadr.
Nu a samozřejmě tendenčnost celé story, kde se vyskytují výhradně albánští zlouni zlí a srbští stateční dobráci, je do očí bijící. Já nezpochybňuji to, že v Kosovu fungoval po válce a stále funguje mafiánský obchod, který výrazně prorostl do tamní politiky, včetně Taciho atd. Ale černobílé vidění autora, který se chce vyloženě zavděčit prosrbským trolllům, je tak průhledné, až je to spíš sranda. Jakoby na srbské nebo bosenské straně konfliktu nebyla celá plejáda mafiánských podniků, které byly prokazatelně spřaženy s tehdejším režimem Miloševiče. Je mi líto obětí obou stran, ale vidět to takto černobíle je tedy smutné a bohužel k pravdě má velmi daleko.
Smutný příběh z r. 2001 zatím nemá jasné závěry. S nejvyšší pravděpodobností šlo o obyčejnou loupežnou vraždu, potvrzuje to řada indicií i dosavadní šetření. Ale to se autorovi holt nehodilo do příběhu."
Také jsem se na začátku hůře orientovala, ale jak se postupně začalo vše odkrývat, tak to začalo zapadat do sebe jako skládanka. Oceňuji, že je ke knize vytvořený web (www.navratdovalbone.cz), který odkrývá i dokumenty, o kterých se v knize píše. Stránky dosud sleduji a čtu si o příběhu další informace, včetně článků, které během let postupně vycházely. Kniha je napsaná poutavě, a k tomu je tam ta nadstavba známého pravdivého příběhu, takže v daném žánru doporučuji.
Kniha je krátká, dobře se mi četla, děj měl spád. Medicínské věci mi přišly nevěrohodné a vadilo mi přeskakování z ich do er formy v jednom odstavci. O válce v bývalé Jugoslávii toho moc nevím, takže v tomto směru nehodnotím.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Návrat do Valbone |
| 2010 | Habermannův mlýn |
| 2015 | Tenkrát v ráji: Jeden život, jedna šance... |
| 2012 | 7 dní hříchů: Román o zradě, lásce, přátelství |
| 2020 | Stíny Valbone |
Kniha se ve vás musí usadit. Této se to povedlo. Na rozdíl od mnoha ostatních komentátorů neřeším, kolik v ní je možné či nemožné pravdy, to stejně nikdo nevíme, měřím čtivost. A ta je uvěřitelná. Celkem nechápu čtenáře, kteří odměřují vzdálenosti odkud kam je jak daleko a podle toho vydávají hodnocení; uvědomuji si, že nejde o cestopis, ale román, byť inspirovaný skutečnými událostmi. Zdalipak si někdo z nich všiml, že v reálném případě neměla Lenka Tučková sestru, ale bratra?