Návrat do Valbone
Josef Habas Urban (p)
Příběh tří studentů začíná v roce 2001, kdy se v září nevrátili z prázdnin. Rodičům řekli, že jedou do Rumunska, ve skutečnosti ujížděli více na jih. Voda se po nich zavřela v okolí albánské vesnice Teth. Starou záhadu nikdo nerozluštil, ani Interpol si nedokázal poradit. Tak běžela léta, osudy ztracených se staly téměř zapomenutou historií … Příběh ožívá v okamžiku, kdy sestra ztracené studentky, Jana, dostává doporučený dopis z Londýna. Je v něm pas zmizelé Lenky. Ve změti razítek různých hraničních přechodů, se nachází jediné, které nelze přiřadit žádnému místu na mapě – Valbone 666. Události nabírají rychlý spád. Jana se vydává po letech do Albánie zjistit, co se před lety v horách sestře přihodilo. Na cestě ji doprovází přítel Josef. I přes varování srbského prokurátora, jenž řeší v inkriminované oblasti další případy nezvěstných, se Jana s Josefem vydává na horskou túru. Klíč k řešení dávných událostí leží nejen ve vesnici Theth, ale i v okolních horách. Právě tam se jedné noci potkávají se srbským inženýrem Zoranem Vojičem, jenž hledá zmizelého syna. Román na motivy skutečných událostí dostává nečekané souvislosti… Předmluvu napsal Emir Kusturica.... celý text
Přidat komentář
Nemůžu se zbavit dojmu (po přečtení a shlédnutí webových stránek propagujících knihu), že se tu přiživuje na cizím neštěstí a za bohulibou maskou “hledání pravdy” se skrývá chytrý marketing. Po stylistické stránce to pro mě bylo zmatené a těžko čitelné. Asi už jsem ve svém oblíbeném žánru thrilleru zvyklá na standard, který tu nebyl dosažen. Jedna věta v minulém čase, další v přítomném... vůbec nerozumím, čeho chtěl tímto originálně nelogickým vyprávěním autor dosáhnout. Ale to asi není ani tak důležité. Kde je pravda příběhu skutečně nevím a ani mi není jasné, do jaké míry je to prezentace autorova názoru nebo výsledku jeho bádání. To jsem se z žádné části knihy ani z doslovů nedozvěděla. Myslím, že by si příběh zasloužil důstojnější zpracování. Udělat z toho thriller, kde není absolutně jasné, kde je začátek fikce, mi připadá nevhodné. Rozhodně bych si ale přála, aby se pravda ukázala a je mi líto každého, kdo traumatem z takové ztráty musí procházet.
Čekal jsem od této knižky hodně, ale nedočkal jsem se ničeho. Ta knížka je napsaná účelově jednostranně, nic neobjasňuje, jen nějaké doměnky. Viděl jsem a četl spoustu srbských propagandistických děl a tato kniha bohůžel do ní patří taky. Kdo má nějaké povědomí o balkáně, válce v Kosovu, v Bosně, nemůže se zbavit dojmu, že je to účelově napsaná knížka.
Dopíšu pár vět:
Ono opravdu ta kniha je takový rodokaps, který má-měla docela slušnou reklamu , sám jsem si tu knihu koupil, aniž bych si ověřil, jaký autor jí píše, natož abych za tím hledal i něco jiného (politiku,propagandu), než samotný příběh, těch ztracených lidí, který mě zajímá již delší dobu. Jako literární dílo je to brak-rodokaps, jako kniha faktů absolutní výmysl a jako bonus a třešnička, skrytá propaganda - politika. Nemůžu se zbavit dojmu, že kniha v den a roku svého vydání, měla nějakým svým způsobem přiblížit spíše Kosovo (dvacáté výročí od vstupu NATO - USA do Kosova a zastavení této šiléné války) a špinit hlavně Albánce a politovat "chudáky" Srby, protože oni za nic vlastně nemůžou a zlý americký agresor, jim překazil genocidní čistku, tak jak se jim z části podařila v Bosně. Takže tento příběh je jen záminka a tak jemně skrytě mezi řádky autor dává prostor propagandě šířená z jasného zdroje. Podívejte se na lidi, kteří kolem autora tuto knihu prezentují (tiskovky FCB) , je to spolek velmi pochybný.
Za mě opravdu ODPAD a fakt mě děsí to, že autor uvažuje o pokračování.......Jako pámatka a úctá k těm třem ztraceným, tuto knihu opravdu NE!!!
Skvěle namluvená audiokniha v podání Martina Stránského dává románu tu pravou atmosféru.
Román je téměř fantaskní, neuvěřitelný. Zpočátku jsem nechtěl věřit. Táhlo mě to dál a dál. Zjišťoval jsem si fakta. Dospěl jsem k závěru, stalo se to tak. Názory zde se budou dělit na ty co mají zkušenosti a na druhou stranu. Zjistit, co se před lety stalo, to je hlavní doména protagonistů. Přijít na kloub věci, o to v románu jde. Hlavní hrdinové se derou za pravdou a současně zápolí s vlastním osudem. Jdou instinktivně až za hranice vlastních možností. Především o tom je Návrat do Valbone. Je to kniha pravdy o nejen o hlavních hrdinech, ale i o nás. Čtivé, jedním slovem pecka!
Brilantní thriller, který nemá obdobu. Pro svoji tematiku se jedná o ojedinělé dílo, které překračuje hranice ČR. Mně vyrazil dech nejen závěr, ale především způsob vyprávění. Nic podobného jsem doposud nečetl. Objektivní vyprávění se potká se subjektivními pohledy v jednom bodě. Ve Valbone. Situace opravdu zcela čtenáře pohlcující a navíc neovyklé téma, které si Urban vybírá takřka vždy.
Anotace i pochvaly na obálce lákaly na thriller, ale pro mne ne: nemohla jsem se vůbec začíst, skákalo se z jedné věci (osoby, času a místa) na druhou, bez vzbuzení zájmu a jakés takés napínavosti. Odloženo nedočteno.
Autorovy další knížky
2019 | Návrat do Valbone |
2010 | Habermannův mlýn |
2015 | Tenkrát v ráji: Jeden život, jedna šance... |
2012 | 7 dní hříchů: Román o zradě, lásce, přátelství |
2020 | Stíny Valbone |
Popravdě...nevím co si o této knize myslet. Za začátku je hodně nepřehledná, respektive já jsem měla problém si rychle uvědomovat o kom je právě řeč a nebo jak s celým příběhem dotyčný člověk souvisí. Nakonec jsem se ale začala orientovat a čtení si i docela užila. Možná je hloupost srovnávat tohle dílo s Trhlinou, ale nemůžu si pomoci v hlavě je zkrátka pořád srovnávám a jako vítěz mi z toho vychází Trhlina.