Valčík na rozloučenou
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80698/bmid_valcik-na-rozloucenou-HBX-80698.jpg
4
719
719
Do této černé románové frašky svedl autor několik postav: těhotnou svobodnou zdravotní sestru, jejího ženatého milence muzikanta, jeho krásnou a žárlivou ženu, honbu na zatoulané psy, výjev před potratovou komisí, mladou Američanku toužící po dítěti a jejího manžela stiženého strachem ze smrti, dále českého gynekologa, který domněle neplodné pacientky v lázních léčí injektováním svého vlastního semene, zakládá tím sbratření lidstva a za službu prokázanou zmíněným Američanům požádá, aby ho adoptovali a umožnili mu tím výjezd za hranice, a konečně někdejšího politického vězně, z něhož se těsně před legální emigrací stane vrah. Román s doslovem Elisabeth Pochody a poznámkou autora.... celý text
Přidat komentář
Román, který je opět plný úvah, nutících k zamyšlení. Celé si to ale musí po přečtení takříkajíc "sednout".
Román se mi hodně líbil, byla to velmi čtivá kniha. Zaujalo mě, jak je v knize nenásilně zobrazován obraz tehdejší doby: "...prožil zde kdysi honbu na lidi a včera viděl honbu na psy, jako by to bylo jedno a totéž představení v jiném obsazení. Namísto vyšetřovatelů a dozorců v něm vystupovali penzisté a namísto vězněných státníků boxer, voříšek a jezevčík...". Kundera umí výborně vyjádřit svůj názor a postoj, jeho knihy mají neoddiskutovatelný přesah.
Knihu som čítala po NLB a Žertu, ale páčila sa mi rovnako. Krásne cynický Kundera :-)
„Co si myslíte, že je pro člověka nejvyšší požitek? Můžete hádať, ale hádala by ste špatně, protože nejste dost úpřimná. To není výtka, protože k úpřimnosti je třeba sebepoznání a k sebepoznání je zapotřebí věku.“
„Mít dítě znamená vyslovit absolutní souhlas s člověkem. Mám-li dítě, je to, jako bych řekl: Narodil jsem se, zkus jsem život a zjistil jsem, že je to natolik dobrý, že si zaslouží být opakován.“
„Když Bůh pobídl lidstvo, aby se milovalo a množilo, mínil tím, pane doktore, škaredé i krásné. Ostatně jsem přesvědčen, že estetické kritérium je od ďábla, ne od Boha. V Ráji nikdo ošklivost a krásu nerozlišoval.“
Romány Milana Kundery bych dělil do dvou skupin. Filozofické úvahy, kde děj není nijak důležitý a ukázky běžného (milostného) života, kde hraje děj hlavní roli. Valčík na rozloučenou patří do druhé skupiny. Jedná se o smutnou až zkaženou ukázku nežádaného těhotenství a příběh jedné, takové pilulky, která určí cestu k cíli. Moc se mi líbilo, jak pan Kundera znovu vystihl chování a rozhodování lidí v dané situaci.
Pro mě nejlepší Kunderova kniha bez jediného "hluchého" odstavce či slova. Klenot.
Typická Kunderovina. Po přečtení jsem měl asi na 14 dní o přemýšlení (a deprese) postaráno.
Málokdy se mi stane, aby mi v knížce nebyla sympatická ani jedna postava a hle - tady se to podařilo. Vlastně nevím co si o tom mám myslet. Pouvažuju nad tím u příštího Kunderova díla :-).
Tento román Milana Kundery jsem přečetla jako první a i po přečtení Žertu, Nesnesitelné lehkosti bytí a Směšných lásek pro mě zůstává číslem jedna. SKVĚLÁ kniha vynikajícího autora.
Štítky knihy
česká literaturaAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Na úvod - Kunderu moc nemusím. Intelektuální popis nitra postav, ve kterých se vesměs najde jen hnůj. Ale pravdou je, že tento román se čte lehce, shltnete ho. Román opravdu nabízí řadu témat, marně ale přemýšlím nad slovy jako je naděje, pravá láska, pravé přátelství, skutečná úcta ať už k druhému nebo k životu. Nemyslím, že jsou všichni takoví - bezvýchodní.