Válečné paměti
Charles de Gaulle
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86904/bmid_valecne-pameti-dZP-86904.jpg
4
26
26
Paměti franc. státníka a politika jsou zasvěceným rozborem mezinárodní situace a politiky Francie.
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2011 , Naše vojskoOriginální název:
Mémoires de guerre : L'Appel, 1940-1942; Mémoires de guerre : L'Unité, 1942-1944, 1954
více info...
Přidat komentář
"Uvažování je záležitostí mnoha lidí, jednání však věcí jedince. Právě proto chtějí lidé vždy hlavně uvažovat." Výborné paměti jedné z nejdůležitějších osobností 20. století. Jeho výchozí pozice v roce 1940 nebyla nepodobná té Masarykově z r. 1914 - de Gaulle byl znám ve vojenských kruzích, ale jeho výchozí pozice nebyla lehká a nikdo nepředpokládal, že by se mohl stát hlavou celého odboje. Jak již bylo řečeno, jsou hlavně nahlédnutím pod pokličku velké politiky než popisem válečných dějů. Generál, jak známo, nebyl jednoduchou osobností a partnerem k jednání, což hezky ilustruje popis jeho komplikovaného vztahu k Churchillovi.
Jedna z knih, kterou jsem četl delší dobu. Očekával jsem spíše popis válečných operací. Upozornil bych čtenáře, kteří očekávají popis jednotlivých vojenských kampaní Francie za druhé světové války... budete možná zklamaní. Kniha obsahuje převážně spoustu politiky a jednotlivých popisů jednání.
V zásadě jsem ale knihu nechtěl odložit, protože má spoustu důležitých informací ze strany spojenců o kterých se v rámci dokumentů o západní frontě moc nemluví. Svým způsobem je kniha poklad, protože až k rozběhnutí samotných válečných operací si řeknete: "Tohle všechno se musí zařídit a zajistit v rámci mezinárodní spolupráce, podchytit diplomacií a mezinárodním uznáním, přebrodit se haldou papírů a intrik, než někdo skutečně sáhne po vojáčcích na mapě".
Jedna věc je, že se koukáme na dokumenty o západní frontě spojenců, ale vždy mi nějak přišlo, že jsou francouzi nějak... "v zadu" oproti první světové válce, tato kniha nabízí odpovědi přesně na tuto otázku v podobě jednání spojenců často i na úkor svých vlastních partnerů a spojenců v boji. De Gaulle je pro mne bez ohledu na knihu jeden z velkých vůdců, který se měl tenkrát poslechnout a má můj upřímný respekt a úctu (i když se v něm jistá nabubřelost frantíka zapřít nedá :D ).
Můj oblíbený a veliký politik vzpomíná na druhou světovou válku. Neuvěřitelné, jak tyto události čtivě podal. Vztahy se spojenci s Churchilem, Edenem, Roosveltem a Benešem. Vztah k Vichy. Člověk by si měl zakázat spát, aby to mohl dočíst. Těším se na Paměti W. S. Churchilla.
Na těchto pamětech je také silné to, že De Gaulle prosazoval především zájmy Francie a nikoli jiných mocností. A co naši politici (například pan Signál či paní Svetříková) čí zájmy prosazují ?
Knížka mě příjemně překvapila. Občas bývají memoáry stylisticky „neuhlazené“, ale tady to rozhodně neplatí. Hlavně je sledováno politické pozadí než popis jednotlivých bitev (ale i ty tam jsou samozřejmě zmíněny). Když jsem četl paměti Churchilla, tak jsem si říkal, že těžko někdo mohl být neústupnější a tvrdohlavější (z mého pohledu připomínal „buldoka co se zakousl a nepustil“). Po dočtení těchto pamětí jsem se mu musel v duchu omluvit, de Gaulle byl ještě trošku jiná liga. Na prvním místě pro něj byla Francie a víceméně tvrdě prosazoval jen to, co by pro ni bylo výhodné. Ve vyjednávání byl opravdu tvrdý a neústupný. Mělo to ale samozřejmě i řadu nevýhod, třeba USA ho do značné míry neuznávaly a snažily se najít někoho jiného, kdo by mohl Francii zastupovat (což se ukázalo jako zcela nesmyslné, protože de Gaulle byl nejen odbojem ve Francii vesměs respektován a uznáván).
Paradoxně s vlastenectvím sobě vlastním poznal pan maršál tu obrovskou deziluzi, že je s prachmizernými politiky (čest výjimkám) na stejné lodi, co se týče boje proti okupaci a nacismu. Vichistická vláda házela De Gaullovým aktivitám zejména v Africe klacky pod nohy a používala špinavé špionážní hry k oslabení maršálovi kredibility. Já obdivuji tu snahu domluvit se, rozverné disputace s Winstonem Churchillem či sirem Anthony Edenem daly základ pospolitosti zejména v námořních aktivitách na Černém kontinentě i v Asii.
Celkově hodnotím maršálovo vyznání se 90%, skvělý počin má na svých bedrech i pan Pantůček za mimořádně čtivý a seriózní překlad.
Krásny a nepochybne zromantizovaný popis vojny. Krásne príhody, skvelé analýzy. Memoáre také aké majú byť.
Mňa zaujal najmä ten pád Francúzka na začiatku a ako odmietali rozumné de Gaullove rady a v akom rozklade ten štát bol a ako vraj de Gaulle už vopred tušil pohromu..
A predsa sa dobrodruh nevzdal a bil sa ďalej.
Zaujmavôstka :túto knihu si veľmi rád čítaval aj Usáma bin Ládin a ktovie možno v nej hľadal inšpiráciu pri svojom velení vo svojej vojne.
Prečítal som už viacero memoárov z vojny, no tieto sú jedinečné. De Gaulle sa nezameriaval na opisy bojov, postup vojsk, no jeho politická a medzinárodná analýza vzťahov a udalosti je famózna.
Dokonalá stylistika, mistrná ucelenost, hluboká zasvěcenost a jasný rozbor mezinárodní situace a politiky před a během WW2, včetně neobyčejně působivého výběru a seřazení hodnocených faktů a událostí.
Válečné paměti
Prozatím jsem četl knihy o druhé světové válce od mnoha autorů, o vzniku fašismu v Německu, o porobení většiny Evropy, o válce na východní frontě, na západní frontě, o válce v Tichém oceánu a nikde nebylo napsáno mnoho o účasti Francie na těchto operacích. Perfektní kniha mi doplňuje informace o tom, jak těžké bylo pro Francii se bránit a po porážce se znovu zapojit do boje proti Německu a být opět uznávána.