Válečníci vycházejícího slunce: Historie japonského válečnictví
Robert B. Edgerton
Jak to, že se japonští vojáci ještě v době rusko-japonské války dovedli k poraženému nepříteli chovat s rytířskou noblesou, avšak již o nějakých padesát let později, v největším konfliktu, jaký dosud lidstvo zažilo, se stali ve všech oblastech tichomořského válčiště symbolem nelidské krutosti, často hraničící s šílenstvím, a lhostejnosti k hodnotě lidského života? Touto a celou řadou dalších otázek se zabývá Robert B. Edgerton ve svém líčení vývoje moderních vojenských sil Japonského císařství od padesátých let devatenáctého století, kdy namířená děla amerických fregat Japonsko s konečnou platností vytrhla ze středověkého snu a přinutila je otevřít se světu. Japonci ten vnější svět neměli příliš v lásce, ale uvědomovali si, že se mu musí vyrovnat alespoň vojenskou silou - a rozdíl mezi svým zaostalým, středověkým státem a moderními velmocemi dokázali překonat během několika málo desetiletí...... celý text
Literatura naučná Historie Vojenství
Vydáno: 2002 , BB artOriginální název:
Warriors Of The Rising Sun: A History Of The Japanese Military, 1993
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Japonsko válečnictví vojenství 19.-20. století Japonci japonské dějiny
Tahle kniha mimo jiné potvrzuje, že každý národ a vůbec každé lidské společenství se za jistých okolností stává snadno manipulovatelným. Autor, psycholog z univerzity v Berkeley, si vytkl za cíl vysvětlit nelidské chování japonských vojáků za druhé světové války. K tomu ovšem bylo třeba popsat, jakým způsobem Japonsko, čtvrt tisíciletí dobrovolně izolované od okolního světa, vstoupilo v polovině devatenáctého století do mezinárodního společenství. Japonci k tomu byli v podstatě přinuceni násilím pod hrozbou děl, která admirál Perry namířil na Tokio. Japonci se novému prostředí a novým okolnostem přizpůsobili neuvěřitelně rychle. Jenže když zjistili, že principy, které do nich představitelé západního světa hustili horem dolem, platí jen někdy a jen pro někoho, a když na Japonsko dopadla hospodářská krize, celkem snadno se dostali k moci zastánci starodávných válečnických zásad, podle nichž je slabost nepřípustná, jakákoliv velkomyslnost vůči nepříteli je zradou a smrt je nejvyšším cílem bojovníka. Tohle bylo ovšem myšlení z dob před Tokugawským šógunátem, který učinil konec staletím vražedné vnitřní války a spousta Japonců si to jistě uvědomovala. Ale stejně jako jejich němečtí spojenci se nechali omámit blábolem o velikosti a nepřemožitelnosti národa. A tak poslouchali, bojovali, vraždili, - a umírali. Je dobře, že pan Edgerton tuto knihu napsal, protože záplava amerických děl o válce v Pacifiku (týká se to literatury faktu i fikce) překypuje typickým americkým vlastenčením a patosem, který Evropanům připadá směšný, ale americké publikum ho baští i s navijákem.