Valerie and Her Week of Wonders: A Gothic Novel
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448235/bmid_valerie-and-her-week-of-wonders-a-g-BsS-448235.jpeg
4
219
219
Tato kniha byla vydána českým nakladatelstvím Twisted Spoon Press, které sídlí v Praze a vydává díla českých a slovanských autorů v anglickém jazyce. Oficiální anotace nakladatele: Written in 1935 at the height of Czech Surrealism but not published until 1945, Valerie and Her Week of Wonders is a bizarre erotic fantasy of a young girl's maturation into womanhood on the night of her first menstruation. Referencing Matthew Lewis's The Monk, Marquis de Sade's Justine, K. H. Macha's May, F. W. Murnau's film Nosferatu, Nezval employs the language of the pulp serial novel to fashion a lyrical, menacing dream of sexual awakening involving a vampire with an insatiable appetite for chicken blood, changelings, lecherous priests, a malicious grandmother desiring her lost youth. In his Foreword Nezval states: “I wrote this novel out of a love of the mystique in those ancient tales, superstitions and romances, printed in Gothic script, which used to flit before my eyes and declined to convey to me their content.” Part fairy tale, part Gothic horror, Valerie and Her Week of Wonders is a meditation on youth and age, sexuality and death, an androgynous merging of brother with sister, an exploration of the grotesque with the shifting registers of language, mood, and genre that were a hallmark of the Czech avant-garde. The 1970 film version is considered one of the outstanding achievements of Czech new-wave cinema. This edition includes Kamil Lhoták's original illustrations.... celý text
Přidat komentář
Na základce se několik let snažili zhnusit mi špenát. Protože jsem se této fašistické propagandě z kantýny nepoddal, můžu teď v případě potřeby sežrat špenát a nechat si narůst svaly, vlasy nebo menší penis. Ne všem podobným vlivům jsem však odolával se stejným úspěchem. Například se tý macatý pani z Ameriky povedlo díky Twilightu dokonale zhnusit lidstvu cokoli v čem se vyskytuje jen náznak upíra. A i já jsem jen člověk.
Valerie a týden divů je bohužel příběh, kterej obsahuje upíry. Ne moc, ale stejně tam jsou. A kdybych nejedl špenát a někdo mi ho dal do kafe, tak se toho kafe ani nedotknu! Jelikož se mi ale kniha líbila, tak si teď připadám trochu špinavej. Valerie je sedmnáctiletá čmafinda, která bydlí s babičkou. Babička je ale pěkná svině a místo, aby chodila koukat na slevy do Kauflandu, vymejšlí, jak by z Valerie vysála mládí. Pak je tam taky mluvící tchoř a mladej Orlík a všichni se pohybujou mezi náměstím, sklepem, kurníkem a barákem.
Valerie a týden divů je Nezvalova klasika s prvky lysohlávků, menstruace a magickýho realismu. Jak sám v předmluvě píše “napsal tuto knihu z lásky k tajemství starých vypravovánek, pověr a romantických knih, psaných švabachem, jež se kdysi mihly před mýma očima a jež mi nedopřály svěřit svůj obsah.” Protože byl Nezval starej prasák, obsahuje kniha několik full frontálů, kdy sedmnáctiletá Valerie ukáže nejen pepíci, ale i švabacha.
Dávám plnou palbu, protože to je čtení jak pro děti a jelikož jsem to čet souběžně s Obratníkem Kozoroha od Millera, četlo se to jako máslová hruška.
Metaforické, pohádkové, snové... Stejně tak jako mnozí níže doporučuji Jirešovu filmovou podobu s mladinkou a překrásnou Jaroslavou Schallerovou.
No já nevím... Nemohu říct, že by se mi kniha nelíbila, nicméně mi to místy přišlo až moc přitažené za vlasy a k nějakým pasážím jsem se musela vracet.
Kdo, tak jako já, viděl nejprve Jirešův film (i když mám takový dojem, že jeho výslednou podobu ovlivnila víc Ester Krumbachová než režisér), bude asi trochu zklamán. Tím nechci říci, že kniha je špatná. Nemůže být, už jenom proto, že film je vcelku věrným přepisem novely. Ale přes nádherný jazyk a nezvyklý příběh prostě nemůže konkurovat vizuální dokonalosti filmu a neskutečné hudbě Luboše Fišera.
Knížku jsem bohužel četla nadvakrát, a to s dost velkým odstupem. Nemůžu říct, že byla špatná, ale spoustu věcí mi tam tak nějak... vadilo. Většina věcí mi asi pravděpodobně nedocvakla kvůli té -asi půlroční- mezeře mezi první a druhou částí... Asi si to někdy budu muset přečíst znovu, a tentokrát najednou.
Vítězslav Nezval je nejlepší český spisovatel, pokud tedy nepočítám Halinu Pawlovskou - o tý mi mamka říkala, že prej taky píše dobře. To, že jsem nikdy nečetl Valerii jsem si tedy patřičně vyčítal a tak jsem se tuto chybu rozhodl napravit. Zakoupil jsem tedy jako správný hipster první vydání z roku 1946 a v přítmí mého kníru začal číst.
Jelikož o Valerii nikdy nic nepsali na Pornhubu nebo na fotbalových serverech, neměl jsem vůbec ponětí o čem to bude. Věděl jsem jen, že je to tak stará knížka, že je dokonce černobílá. Ve třicátých letech totiž ještě nebyly barvy (zdroj: Ottův slovník naučný). Byl jsem tedy velice zaskočen, když jsem zjistil, že Nezval v této knize vytvořil halucinogenní verzi Twilight, která se odehrává vokolo kurníku a hlavní hrdinka menstruuje jako o život. Takže krve je tam teda docela dost.
Nezvalova variace na gotickou hororovou pohádku je natolik ujetá, že jsem měl kolikrát pocit, že jsem na heroinu a nikoliv na záchodě, i když mnohdy jsou to velmi zaměnitelné pocity. Vše navíc šlape jako hodinky, protože Nezval (přesně podle mého gusta) neztrácí čas s popisováním toho, kdo má jaký kalhoty a kde si koupil boty a proč sedí a nestojí a kdy si naposled sedl a proč má rád jazz a jak to že ten tchoř mluví, jako debilové typu Murakami, a švihá jen to důležité. Dialogy jsou dosti strohé, rázné a tak akorát přitroublé. Jde vidět, že už tehdy myslel Nezval na moji mamku, aby s tím neměla větší problémy. Díky Slávku.
Celkově hodnotím knihu čtyřmi bludišťáky z pěti, protože na můj vkus skončila až moc pozitivně a také jsem se nikdy nedozvěděl, jak dopadla ta menstruace.
Bonusový bod získává vynikající hláška, kterou by měla končit každá romantická předehra: "A teď tě naučím hekat."
S touhle knihou mám jeden jediný problém. Mrzí mě, že jsem jako první viděl filmovou adaptaci. Při čtení, které je sice i tak silné, to trošku ztrácí to kouzlo odhalování směřování příběhu. Protože je až neskutečné, kolik toho Nezval do útlé knížečky, psané velmis strohým stylem, dokázal nacpat. Tolik alegorie, tajemna, atmosféry, odkazů. Nádherně temný příběh o ztrátě dětských iluzí a přeměny dítěte v dospělého člověka. Jeden z nejlepších českých upírských příběhů.
Po přečtení celého básnického díla Vítězslava Nezvala zdá se mi jeho surrealistická tou nejsilnější. Praha s prsty deště, Absolutní hrobař a Žena v množném čísle jsou vrcholem poetické tvorby, Valérie a týden divů zase nádhernou prozaickou variací na surrealistické motivy a témata zmiňovaných sbírek. Za zhlédnutí stojí i nadčasový film Jaromila Jireše, jehož vizionářské, někdy hravé a lehce erotické scény stále vidím před očima.
Příběh, který neuchvátí, ale zároveň se neřadí k nejhorším. Vcelku čtivý příběh, znovu po knize však nesáhnu.
Zařadila bych ji k průměru, na který si po pár knihách zřejmě ani nevzpomenu.
Perfektní variace na gotický román, je skvělé vidět, že v české literatuře je kvalitní a zároveň čtivá kniha.
Štítky knihy
upíři zfilmováno tajemství magický realismus
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Trochu ujetá, ale svým způsobem kouzelná kniha. Její filmové zpracování je esteticky působivé, ale dějově ještě nelogičtější.