Válka a terpentýn

13.01.2024

Výborný příběh pro každého, kdo má zálibu ve válečném strádání a chce svým způsobem poetický kamínek do mozaiky tohoto období Evropy.
Stefan Hertmans se mi svým přístupem líbil už v Konvertitce.
Ve své prvotině nám primárně staví před oči válku a to mě nakonec připravilo o trpělivost s textem, který je jinak výborný.
Četla jsem přece jen víc kvůli terpentýnu :o)
Další skvělé vykreslení důvodů rozbití tradičních evropských křesťanských hodnot.

20.11.2021

Zajímavý a dovedně napsaný román. Je jedině dobře, že se autor rozhodl zpřístupnit zápisky svého dědy a podělit se v nich o jeho zkušenosti. Zároveň skrz ně často reflektuje i své svědomí.
V první části jako by "kráčí" po stopách svého dědečka, dokonce se ocitá i na místech, kde žil. Ve druhé části nechává promluvit přímo jeho deníky - a ve třetí části přidává své postřehy a dojmy, mísí jeho zápisky se svými postřehy ze současnosti. Nabízí tak zvláštní srovnání dvou světů ve dvou časových rovinách - ten minulý a zcela ztracený konfrontuje s tím vtíravě dnešním. Též se nebojí přiznat ani to, jak sám "bojoval" s dědečkovým textem, jemuž se snažil maximálně porozumět.
Jeho síla spočívá v líčení: naturalistické, plastické, se scénami propracovanými do nejmenších detailů, silně působící na smysly a emoce. Do textu dovedně komponuje prostředky téměř básnické, používá zajímavá přirovnání, metafory, četné synestézie - mísení smyslových vjemů, k umocnění dojmu sáhne i po onomatopoi. Jeho vyprávění má zprvu velmi pomalý rozjezd, kdy pomyslně teprve "zapaluje" oheň čtenářovy pozornosti.
Ve druhé části však již ten oheň rozdmýchává naplno: děj nabírá prudkých obrátek a rychle graduje v téměř apokalyptické vizi ničivého šílenství války. Ve třetí části pak postupně přichází vyhasínání.
Zpočátku se zdá, jakoby autor čtenáře na všechny ty hrůzy, které ho později čekají, připravoval pomalu, postupně a s citem. S dospívajícím hrdinou nás zavádí do kruté atmosféry sléváren a továren z doby přelomu století, a předznamenává tak další vývoj. Postupně přitvrzuje, velmi dovedně pracuje s napětím, staví vedle sebe nečekané kontrasty: šílenství boje oproti kráse přírody, v hnusu nalézá poetiku a krásu, cit, který pomáhá přežít.
Nechává se unést fantazii, dává volný průchod myšlenkám, jeho věty jsou dlouhé, popisné, šťavnaté.
Za nejzdařilejší považuji druhou část - právě líčení dění na frontě čtenáře doslova uhrane, zdá se, jako by byl na místě on sám, nabízí nám strhující, dechberoucí a velmi napínavé scenérie. Ve třetí části vyprávění poněkud zbytečně ztrácí na intenzitě, neboť do prostředí vstupuje opět autor, který dědečkovy další životní osudy komentuje a konfrontuje se svým. Autenticitu podtrhují i občasné černobílé fotografie.
Při čtení se mi mnohdy vybavily scény z filmu "Válečný kůň", měla jsem pocit, jako by se přímo odvíjel před mým zrakem.
Autor také nabízí pomyslnou "exkurzi" do světa malířů a restaurátorů - malování pomáhá jeho dědovi přežít všechna utrpení, jimiž byl vystaven.
Textu však škodí příliš četné užívání francouzských slov a frází: chápu, že je to v rámci doby, kdy se všude hovořilo převážně francouzsky - znatelně mi však zde chyběl překlad. Jelikož jde o velice zdařilou prvotinu, odpouštím i občasné překlepy - a pobavil mě i výraz "německojazyčná selka".

"Mé dětství bylo zaplavené příběhy o první světové válce, pořád dokola jen ta válka: vágní hrdinské činy v bažinách pod sprškou bomb, rachotící palba, křik stínů ve tmě, francouzsky řvané povely, to vše líčené z houpacího křesla s velkým citem pro okázalost - dále všude kolem byl neustále ostnatý drát, kolem uší nám létaly šrapnely, rachotily samopaly, světlice opisovaly veliké oblouky po temné obloze, pálily hmoždíře a houfnice, vybuchovaly tisíce bomb a granátů, zatímco tetičky upíjející čaj pobaveně přikyvovaly a já si nepamatoval téměř nic kromě toho, že dědeček musel být hrdina v těch časech ode mě stejně vzdálených jako středověk, o němž jsem slyšel vyprávět ve škole."

"Svět, v němž před rokem 1900 vyrůstal, byl naplněn pachy, které mezitím z větší části zmizely: z koželužny se v prchavém zářijovém oparu linul nesnesitelný smrad, v temných zimních měsících přijížděly a odjížděly tendry s černým uhlím, pach koňských koblížků na ulici mohl v časných ranních hodinách v ospalém chlapci u pootevřeného okna budit iluzi, že je někde na venkově, stejně jako tehdy ještě všude ve městě přítomná vůně sena, bylin a trávy..."

"On z těch šraf něco vytvářel - celé kompozice, rytmické varianty, variace v délce, tloušťce a síle, šrafování od nejsvětlejšího až po úplně tmavé, šrafy s charakterem, dlouhé a krátké, legie šrafů, které hovořily jazykem, jež nebyl slyšet, ale o to více byl vidět, vrstvu po vrstvě, jako by v tom viděl celé prostory, nekonečné dimenze a perspektivy. Z jeho šraf se stávaly hordy a vojska, pochodující davy. Stávaly se z nich budovy existující jen v mysli chlapce, patníky podél cest, nekonečné řady kasárenských oken viděné ze strany, futuristické město, prostorové snové konstrukce, úroveň za úrovní, perspektivní svět, v němž se dalo zabloudit..."

"Sedí, mlčí, vzdychají, smějí se, pokašlávají, cosi polykají, dají si ještě doušek, říkají, no, ba, život je pes. Ruce složené v klíně, mám je před očima, jedny mozolnaté se špínou za nehty, druhé jemné či bledé. Ale nedokážu je nakreslit, jako to uměl dědeček. Kolem jejich temných postav se vznáší zvláštní nadpozemské světlo, neochvějné světlo nenávratna. Jsou pryč, zanikli, zbyl po nich tu a tam do strany propadlý náhrobek, jejich domy jsou přestavěné či zbořené, adresy nejasné, ulice, v nichž žili, se změnily k nepoznání, hodiny se zastavily, kolečka se polámala a já se tu přehrabuju v posbíraných součástkách s vědomím, že je nikdy nespravím tak, aby začaly tikat, aby začaly žít, tak, jako žily jedno celé století."

"Důstojníci řvou nástup. Popadneme zbraně a torny, v dálce slyšíme hřmění, výbuchy, zvuk explozí, oblohou se ze všech stran rozléhá rachot a dunění, přejíždí přes nás jako parní válec, zakusuje se nám do vnitřností, rozechvívá zdi..."

"Monotónně pochodujeme k západu po opuštěných, osamělých polních cestách, suchým srpnem, unaveným, lenivým srpnem."

22.11.2020

Velmi milé překvapení. Z celé knihy na mě dýchá nedávná, a přesto tak vzdálená minulost asi 100 let zpátky. Krásně vylíčené, kdy při četbě zapomínám na současný uspěchaný svět. Vše plyne tak pěkně pomalu, jako voda v řece. Prostřední část věnovaná válce je opravdu silně autentická, od čtení se ani nechce odejít.
Kniha nemusí sednout každému, ale já jí dávám zasloužených 5*, 22. 11. 2020.

01.10.2020

Krásná,milá a místy dojemná kniha.Ze začátku trochu těžkopádná, než se vyprávění ucelilo a rozběhlo.Autorův dědeček neměl rozhodně jednoduchý život,ale myslím že se s ním dokázal se vší úctou poprat a vybrat si z něj to nejlepší když to šlo.Během Velké války museli vojáci zažít šílené věci,ani se nedivím že to na nich zanechalo často doživotní stopy.
Knihu určitě doporučuji k přečtení,nebudete litovat.

26.08.2020

Velmi pěkně a moderně zpracované vzpomínky na 1. sv. válku, které se prolínají se vzpomínkami na dědečka a současně by je bylo možné považovat za ságu o jedné rodině.