Válka a vojáci

19.06.2023

Perfektní kniha o válce v Číně.

17.10.2021

Působivá výpověď prostého japonského pěšáka, kterého nezajímá politika ani pohyby armád, ale kde bude spát a co bude mít k jídlu. Překladatelka do angličtiny baronka Šidzue Išimoto v předmluvě uvádí, že autor knihy, desátník Kacumori Tamai, psal svůj válečný deník takřka den po dni přímo na bojišti. Deník Válka a vojáci začíná 20.října 1937 odjezdem z Japonska a vyloděním v Hangčeuské zátoce. Pšenice a vojáci je vyprávění autora o bojích na jaře 1938 o město Sučeu.

"Budu na tyto dny vzpomínat po celý život - ne proto, že by byly bývaly plny činnosti a smělých dobrodružství, ale proto, že byly plny námahy a útrap, jakých už snad do smrti nezažiji. Není toho vlastně mnoho, o čem by se dalo vypravovat - leda o únavných pochodech, o spoustě bláta, o neustálém dešti, o puchýřích na nohou, o strašné únavě, o mnoha nebezpečích a také o trošce krve."

08.06.2017

Pokud je mi známo, tak nejde o autentické zážitky autora, ale o beletrii v ichformě z jemu známého prostředí - tedy autor netvrdí, že by uvedené věci zažil. Pouze byl inspirován svým vlastním pobytem v číně k napsání této beletrie. Jistě ji lze chápat jako autentický doklad o tom, jak japonské angažmá v Číně vnímala v té době japonská veřejnost, která o dění tam měla nepochybně zájem a právě díky tomu se stala série knih tohoto autora o japonských vojácích tak populární, že se jednalo ve své době v japonsku o bestsellery s milionovými prodeji a překlady do desítek jazyků. Kniha ale prostě není vzpomínkami autora. Autor byl spisovatel, napsal řadu jiných knihy a tohle je jen jeden z jeho románů. Nelze určit, do jaké míry má cokoliv v knize uvedené nějaký reálný podklad.

Kniha není ani tak svědectvím, co se dělo v číně, ale spíš toho, jak to co se dělo v číně vnímala japonská veřejnost. Z tohoto pohledu stojí za přečtění. Jen člověk musí vědět, co čte.