Válka bez skalpů
Jaroslav Moravec
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28694/bmid_valka-bez-skalpu-u6d-28694.jpg
4
16
16
Román z Divokého západu. Vyprávění o poručíku Eliottovi, důstojníku Jezdectva Spojených států, je z období tzv. vyhlazovací války, kterou běloši vedli v letech 1874–1877 proti indiánům amerického Jihozápadu. Obálku s použitím kresby Z.Buriana a grafickou úpravu navrhl Jiří Skácel. 1. vydání.
Přidat komentář
Slušný western, srovnáván s mayovkami - nemůžu posoudit, viděl jsem zatím jen filmy.
Z Vinnetoua se mihnou postavy Sam Hawkens a Old Firend, celkem příjemné zpestření.
Samostatně kniha skrz příhody poručíka Eliotta nahlíží na kolonizování ameriky, boje s indiány, jejich přesidlovaní a celkovou melodramatickou a pochmurnou dobu, při které byly Indiáni vyhlazováni.
Prvně jsem tento kousek četl asi v patnácti letech a přišlo mi to mnohem lepší, než strýcem a tátou doporučované Mayovky. Bylo to takové tvrdší, realističtější a zbavené takové té "pohádkovosti", která mi trochu vadila na Vinnetouovi, apod.
Kniha kterou jsem kdysi četl v době, kdy jsem hltal Mayovky a naprosto mi sebrala iluze... Její realismus byl hodně brutální procitnutí ze snu o Old Shatterhandovi...
Příběh poručíka armády USA Eliotta. Eliottova jednotka je převelena do Texasu, kde musí potlačit povstání Indiánů (Komančů, Kiowů, Čejenů a Arapahů). Potká se i s malým zálesákem Samem Hawkinsem a v příběhu se mihne Old Firehand. Eliott pochopí marný boj rudého národa za svobodu.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1991 |  Klekí Petra, bílý otec Apačů |
| 1966 | Válka bez skalpů |
| 1971 | Zrazený tomahavk |
| 1994 |  Útěk z Onondagy |
| 1991 | Mezi piráty / Uprchlíci z Clintonu |
Jsem rozpolcena. Kdyby to nebylo o indiánech, nedala bych ani ty tři hvězdičky, strašně moc mi tam vadila ta propaganda poplatná době vydání. Chápu, že bez toho by kniha o Divokém Západě a vojákovi americké armády asi měla mnohem větší problémy vyjít, ale to nic nemění na tom, že tomu propaganda čouhá nejen z bot, ale i z uší, byť se mnohdy dovedně skrývá na pozadí.
Stejně tak jsem při čtení přemýšlela, zda si nemohl autor vymyslet jiné postavy, než půjčovat si od Maye Sama Hawkense a Old Firehanda, když příběh by stejně tak mohl plynout s jinými trapery, než konkrétně těmito dvěma. Zde si však myslím, že jsou tam dané postavy jako vzdaný hold jeho oblíbenému spisovateli a vlastně to příběhu nijak nevadí. Konec zajímavý, takže autorovi ještě šanci dám.