Válka médií

28.10.2013

Sdělovacím prostředkům (včetně veřejnoprávních) nelze věřit, že jsou nestranné a podávají jasné a úplné zprávy. Farkasova kniha to potvrzuje a navíc upozorňuje i na plíživá nebezpečí plynoucí z politického vývoje, která si možná ani ještě neuvědomujeme. Například poukaz na německý sociální systém Hartz IV. a jeho nápadnou podobnost se stavem řešení problémů nezaměstnaných v současnosti u nás. To, že autor své zdroje informací nejmenuje, je celkem pochopitelné. Jestliže některé informace nejsou v souladu s jejich oficiálním prezentováním ze strany vládnoucí moci, mohou jejich šiřiteli hrozit různé sankce. "Šeptanda" funguje za každého režimu a zpravidla je její jádro pravdivé, i když se k němu mohou nabalit různé přídavky. Válka médií je hodně zajímavé čtení, závažný podnět k přemýšlení i diskusi. Vadil mi styl, jakým je kniha psaná. Zdá se mi poněkud překotný a neuspořádaný, jako by autor honem spěchal vypovědět novou myšlenku, která ho právě napadla, aniž by řádně uzavřel předchozí. Určitě by si jednotlivá témata zasloužila větší propracovanost a širší pohled.

25.06.2012

Těžko, velmi těžko hodnotit tuto knihu a přitom zároveň nepolemizovat s v ní uvedenými "fakty". Moje první setkání s Viktorem Farkasem a co o něm říct? Na úvod snad, že prezentované názory a myšlenky mi jsou blízké, mnohé pro mne nebyly ani nijak nové či překvapivé a určitě je třeba ocenit jejich komplexnost a provázanost. Přesto nemohu tleskat ve stoje. Autor se především v duchu "odříkaného chleba největší krajíc" pouští do boje s médii stejnými či minimálně alespoň velmi podobnými zbraněmi: zjednodušováním, vyzdvihováním marginálního na úkor podstatného, vydáváním názorů za fakta. Jeho zdroji jsou tak velmi často "mnozí odborníci", "nespokojení experti", "řada cyniků", případně on sám ve svých dřívějších knihách. Pokud se čtenář v závěru prokouše bibliografií, pak mnohdy zjistí, že v knize prezentovaná ta či ona skutečnost je leckdy pouhým názorem někoho, jehož erudice k vyslovování podobných názorů může být (abych použil autorův jazyk) "nedůvěřivými čtenáři" zpochybňována. A to je škoda, obrovská škoda, protože tato kniha mluví otevřeně o tématech, o kterých se obvykle otevřeně nemluví a nepíše. Pro mnoho lidí navíc může být prvním setkáním s jinou než oficiální mediální linií, navíc velmi čtivě napsanou. Bohužel zůstává na půli cesty a v některých pasážích se spíše než uváděním věcí na pravou míru zaobírá tím, co jedna paní povídala... Takže na závěr: K přečtení tuto knihu doporučuji, ale i přes souhlas s jejími myšlenkami nezapomeňte použít kritické oči.