Válka o černé díry

30.06.2021

Válka o černé díly je další z řady vědeckopopulárních publikací. Inspirací pro tuto knihu byla otázka Stephena Hawkinga "Co se stane s informací, když spadne do černé díry?" Stephen Hawking byl toho názoru, že tato informace bude zničena a prostě zmizí. Leonard Susskind nás ve své knize provází objevy, které vedly k vyřešení tzv. informačního paradoxu a k formulování holografického principu.

Podle mého názoru je Válka o černé díry velmi zdařilou knihou. Podobných publikací je na trhu celá řada, ale tato je unikátní v tom, že aktuální fyzikální problémy uchopuje zcela jiným způsobem. Zejména se zabývá vztahem mezi teorií gravitace a teorií infomrace. To může znít trochu nudně, ale opak je pravdou a závěry jsou silně neintuitivní.

Knihu bych doporučil všem zájemcům o fyziku a vědeckopopulární literaturu. Pokud jste četli jiné knihy s podobnou tématikou, tak Válka o černé díry vám dá zase trochu jiný pohled na věc.

04.11.2020

Susskinda mám rád. Obdivuju ho za jeho práci s polo / laickou veřejností, jeho cyklus přednášek ze Standforsdké univerzity je dokonalý a veřejně dostupný na youtube. Pokročilejším zájemcům velmi doporučuji.

Kniha je čtivá a pro mě naprosto srozumitelná ( pracoval jsem však před cca 20ti lety 2 roky ve Fyzikálním ústavu AV, takže nejsem úplný laik, nicméně od fyziky jsem už těch 20 let pryč ). Některé myšlenky jsou velmi zajímavé, byť se svět od data vydání knihy již poněkud posunul.

Trochu mi vadí autorovo "amerikánství" které pěkně rezonuje ve větách typu: "... 't Hooft, poslední velký evropský fyzik...", tomu se musí člověk pousmát. Leonard by se asi měl někdy pořádně podívat do CERNu, na ENO apod. Také řevnivost s Hawkingem z knihy úplně kape a když o něm píše Susskind jako o sebestředném a arogantním, tak jsem si hned říkal jestli u toho autor nestál u zrcadla...
Nicméně drsného Susskinda musí mít člověk tak nějak rád :-)

Nicméně knihu mohu doporučit každému vážnějšímu zájemci o problematiku černých děr, strunové teorie a kvantové mechaniky. Za ty peníze jsem dostal několik nádherných večerů u krbu a skleničky medového bourbonu.

10.08.2018

Neměli by to číst ti, kdo nejsou dosti poučení fandové do fyziky a matematiky - opravdu to nejde doporučit všem :-) . I když v tom explicitně matematika téměř neni. Měli by to rozhodně číst ti, kdo ocení velmi kvalitní vědecky popularizační knihu na dosti vysoké odborné úrovni. Takže hodně záleží na tom, jak specifický jste čtenář. Například Feynmanovy přednášky z fyziky vám musí přijít jako dobrá četba, u níž se na mnoha místech pobavíte, nebo zvoláte "aha, takhle mi to ještě nikdo neřekl".

Přes extrémně rychlý vývoj vědy, kdy na fyzikální text z kvantovky nebo kosmologie nebo fyziky elementárních částic deset let starý je třeba se dívat s určitým podezřením, tohle zatim (2018) nezestárlo a těžko bude hledat v dohledné době konkurenci.

Pokud jste s tradičním Einsteinem a Schwarzschildem a touhle partou celkem v pohodě, zpočátku vám to může připadat místy až nudné. Ale pozor, kolotoč teprv přijde a stojí za to zaplatit si jízdu.

Nikde jinde jsem dosud nenarazil na vcelku pochopitelný výklad strun. Chování kvarků a gluonů tak najednou začíná dostávat smysl. Konečně. Nedisponuji matematickým aparátem, abych si to mohl projít (jasněže podle této knihy by to ani nešlo, ale obecně), a intuice neni zde kritériem. Mám však pocit, že pokud k něčemu ve fyzice dosud neexistuje vyprávění takové, aby to vzbudilo fyzikální intuici, ještě to nebylo ani na úrovni nejvyšší vědy zcela dobře nebo úplně uchopeno. Príma, že zde to konečně je. Toho Feynmana jsem výše nezmínil náhodou. Připomínalo mi to jeho způsob vysvětlování a osvětlování (fyzikálního) smyslu toho, proč to popisujeme tak, jak to popisujeme.

Také mě zde oslovil oslňující výklad principu neurčitosti jako něčeho, u čehož můžete nahlédnout nutnost. Často (v jiných odpovídajících textech) je zmiňován jako jakási "danost zvenku". Prostě to tak je a tečka. Ve smyslu "toto je fyzika, v níž žijeme, může se vám to nelíbit, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co s tím můžete dělat". Zde ne. Zde můžete projít myšlenkovou cestu a dojít ke svému vlastnímu "filosofickému" závěru, proč to tak je a musí být. Jo.

Souhlasím s před-komentátory, že de Sitterův prostor a tak dále už autor trochu hodil přes palubu a neuvedl jej dostatečně jako látku předchozí (kde jsem vyčítal možnou nudu :-) .. těžko se zavděčit, zdá se).

Holografický princip? Jádro sdělení ... ano. Jen nesmíte zabřednout do dohadování se, zda "to tak je nebo ne" (takové otázky občas vídávám v některých popularizačních textech - zda to má nějaký odpovídající reálný smysl). Přijde vám jako zjevný nesmysl, že bychom byli holografická matrice obrazu prostoru na hranici prostoru sevřeného touto hranicí? Opět čerpejte třeba z těch Feynmanových přednášek. Tato slova, co jsou ve fyzikálních knihách, nebo našich myslích, přeci nejsou "realita". Jsou naše chápání reality. Částice může být vlnou, vlna částicí. Jde jen o "popis" a právě sledované chování. Nemáte -li problém s částicově-vlnovou dualitou, nemějte problém ani s tím, že můžete být zobrazeni jako holografická matrice .. jestliže ano (a to zjevně ano), nejste tím o nic méně reálným fyzikálním a skutečným objektem, než jste byli před tímto zobrazením.

Jediné co mi snad občas vadilo, bylo takové to "americké bombastické", přeexponované vyprávění v superlativech .... Podle mě tato látka by ho nepotřebovala, je fascinující sama o sobě. Pokud je pro někoho látka nepochopitelná, bombastický styl to nezachrání. Za tu bombastičkost a maličkou nevyváženost jemných úvodů ta chybějící hvězdička. I když je to moc, odebrat jednu hvězdičku .. jenže tady je to právě po hvězdičkách kvantováno a na plný počet to neni. Ale budiž, to je styl no. Rozhodně se dá vydržet a v tomto případě nezastírá faktické nedostatky skutečného obsahu, jako tomu někdy může být. Zde je obsah prvotřídní, aspoň ten, co jsem na něj stačil.

Opakuji, na čtení opravdu musíte mít nějaký základ.

23.10.2017

Na knihu mam velice podobny nazor jako ostatni ctenari, kteri zde zanechali komentar. Presne jak uvadeji, ke konci knihy je tema mene a mene srozumitelne. Dokonce bych rekl, ze hlavni a posledni dukaz je az nepochopitelny. To ale neznamena ze knihu odsuzuji, naopak je jinak uplne skvela. Komplikovane teorie jsou vysvetlovany lajcke verejnosti velice bravurne. O strunove teorii jsem slysel uz pred mnoha lety, ale teprve tady jsem ji zacal snad i trochu chapat. Jednoznacne vsem doporucuji tuto knihu a davam 5 hvezdicek.

11.03.2017

Kniha byla perfektní, ale kvůli několika posledním kapitolám z ní nemám moc dobrý pocit. Uvidím až si ji někdy přečtu podruhé. Už od začátku jsem musel obdivovat jak je vše srozumitelně vysvětleno při zachování čtivosti.
Válka o černé díry se tak dá doporučit i začínajícím čtenářům, kteří tuto oblast populárně naučné literatury moc nečtou. Bude však nutné počítat s tím, že dříve nebo později se čtenář začne ztrácet. Prvních 100 stran bylo perfektních. Vše srozumitelné a jednoduše vysvětlené. Pozorně jsem knihu četl a nevšiml si ničeho na čem by se začátečník mohl zaseknout. Susskind to napsal tak dobře, že čtení nenudí ani sečtělejší čtenáře. Bavilo mě sledovat snahu autora vyvrátit Hawkingův mylný předpoklad, že černé díry porušují druhý termodynamický zákon. Náročnost čtení se tak mírně zvyšovala a na čem by se někdo mohl zaseknout je až teorie strun, která se v knize objevuje od 250 strany.
Susskind se postupně blíží k výsledkům výzkumů, které prokázaly, že se Hawking mýlil. Bohužel k závěru knihy se srozumitelnost trochu vytrácí a kniha se stává poměrně dost náročnou. Kolem strany 320 se totiž začne operovat s matematickými závěry plynoucích z teorie strun a pak se objevuje anti-de Sitterův prostor s čímž jsem se setkal úplně poprvé. Nedokážu tak posoudit, zda se náročnost čtení změnila a nebo jsem již neměl dostatečné znalosti. To je hrozně velká škoda, protože posledních 50 stránek je náročností "úplně jinde" než většina knihy a kazí to tak výsledný dojem.
Co mi ještě trochu zkazilo čtenářský zážitek byla naprosto trapná antináboženská vsuvka v 17. kapitole. Jak už to u podobné literatury bývá, Susskind v knize popisuje i osudy dalších fyziků a své zážitky ze života. V knize tak popisuje i dojmy z návštěvy v Cambridge, kde ho zarazil viditelný původ univerzity v křesťanství. Tenhle ateistický výlev si mohl odpustit. Při hodnocení knihy se tak budu tvářit, že jsem to tam neviděl, jinak by to bylo 5% dolů.
Knihu doporučuju všem koho zajímají černé díry a problematika holografického vesmíru. 90%

07.03.2016

Skvele napsana kniha, vsem ctenarum,zajimavi se o tuto oblast, vrele doporucuji.

26.02.2015

Přiznejme si otevřeně, že většinu popularizačních knih o přírodních vědách píší vědci druhé a třetí kategorie, případně vědou se zabývající novináři. Proto je vždy velkým osvěžením, když nějakou knihu pro širší veřejnost napíše světově proslulý, uznávaný a špičkový vědec. A Leonard Susskind takovýmto vědcem jistě je. Ve své knize popisuje svůj vědecký souboj se Stephenem Hawkingem a dalšími relativisty o to, zda platí zákon zachování informací. Jako vedlejší efekt soupeření vznikly úžasné myšlenky o holografickém principu a teoretické možnosti ověření superstrunové teorie na současných urychlovačích.
Byť je kniha napsána poměrně srozumitelně, nedoporučil bych ji úplným začátečníkům s fyzikou. Kniha se totiž postupně stává čím dál obtížnější. Susskind začíná jednoduchými základními informacemi o černých dírách a o teorii relativity a kvantové mechanice. Ovšem postupně se dostává až na hranici současného poznání a v pozdějším kapitolách, přestože nepoužívá moc rovnic, je už poněkud obtížnější výkladu porozumět. Ovšem já dávám jednoznačně nejvyšší hodnocení.