Válka o Irák: Očima tří českých reportérů
Michal Kubal , Barbora Šámalová , František Šulc
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/167036/bmid_valka-o-irak-ocima-tri-ceskych-repo-hzI-167036.jpg
5
8
8
Publikace tří českých novinářů, přímých aktérů války v Iráku, přináší v deníkové formě jejich osobní svědectví. Každý ze tří reportérů viděl válku odjinud a každý z nich si odnesl trochu jinou zkušenost. Michal Kubal z České televize působil jako jediný český novinář během války přímo v Bagdádu, kde z bezprostřední blízkosti sledoval drama koaliční vzdušné ofenzivy, proplétal se neprůhlednými nástrahami saddámovské propagandy a nakonec se dočkal příjezdu amerických tanků a diktátorova pádu. František Šulc z Lidových novin se stal jediným českým "embedem", jak se novináři akreditovaní přímo u koaličních vojenských jednotek nazývali; jeho válečnými společníky a průvodci byli Seabees (Mořské včely) - elitní ženijní sbor amerického námořnictva. Barbora Šámalová z České televize pracovala v Kuvajtu a v Jižním Iráku; začátek války trávila společně s vojáky česko-slovenské protichemické jednotky a po vítězném postupu spojenců na jihoirácký přístav Umm Kasr a obklíčení Basry mohla sledovat bezuzdnou anarchii a humanitární katastrofu, která zdejší Iráčany postihla. (www.volvox.cz)... celý text
Přidat komentář
Když vyšla kniha reportérů České televize Putinova válka, koupil jsem si jí v předprodeji. Michal Kubal pak psal o tom, že v elektronické verzi je k dispozici také tato kniha, a i když jsem měl po Putinově válce války dost, pustil jsem se do Války o Irák.
Jakkoli neveselý je obsah téhle knihy, přišlo mi skvělé střídání úhlů pohledu a lokací, popis reality ne-tak-globalizovaného světa a práce novináře v něm a hlavně pohledy na fungování reportérských týmů, případně některých jednotek zevnitř. Nejprve popis objektivních událostí toho kterého konkrétního dne. Barbora Šámalová v Kuvajtu a její boj o to, dostat se kamkoli a získat jakékoli relevantní informace. František Šulc a jeho naturalistický popis reality u Seabees, ze kterého do značné míry vyplynulo, že válka je hlavně o čekání. A hlavně Michal Kubal a jeho reportování z Kábulu, který pomalu Američané, Britové a další koaliční vojáci svírali do kleští. Upřímně, je-li nepředvídatelný Putin, u Hussajna to platilo dvojnásob - už jen to, že se spekulovalo o tom, zda na vlastní obyvatelstvo, na vlastní hlavní město, nesvrhne chemické zbraně jakmile bude vědět, že prohrál. A to mu muselo být jasné velmi brzy. Použití těchto zbraní na Kurdy, stejně jako dost zrůdné vypořádávání se jeho režimu nejen s oponenty, ale i s vcelku obyčejnými lidmi z malicherných pohnutek bylo důvodem pro dost reálné úvahy o této možnosti.
Kniha končí dobytím Kábulu, není v ní již tedy pasáž o dopadení Hussajna. I bez toho jde ale o velmi zajímavé čtení, kde nejprve sumarizace hlavního dění a následně subjektivní pohledy reportérů na místě tvoří dohromady text, který stojí za koupení a přečtení.
Kniha je velmi zajímavě psaná, jsou to záznamy reportérů po jednotlivých dnech o tom, co zažívali ve třech různých místech - jednak přímo v Bagdádu, jednak u našich chemiků a jednak u americké jednotky Seebees. Kniha je opravdu zajímavá, zdá se, že nepřikrášluje a nepřehání. Přitom velmi dobře zachycuje atmosféru toho, co se tam dělo a rozhodně ji doporučuji.
Ke knížce jsem se dostal úplnou náhodou a bylo velmi zajímavé číst si jednotlivé příspěvky každého z reportérů. Tento reportážní styl se mi líbil, ač samotné téma je výrazně smutné....
I když se vlastně nic moc nestalo, pořád se něco dělo. Tak nějak by se daly shrnout zážitky trojice českých reportérů z Iráku po invazi amerických jednotek pět dvacet lety. Čte se to dobře, informační hodnota pro mě osobně sporná, na druhou stranu autentické zachycení rozporu mezi očekáváními a realitou. Takže jo, jsem ráda, že jsem to nakonec po všech těch letech z knihovny vytáhla.