Válka proti Albigenským
Jean Pierre Cartier
Kniha francouzského novináře Cartiera se zaobírá hnutím katarů, zvaných též albigenští a křižáckým tažením proti nim. Křižácké taženi francouzského severu proti hospodářsky a kulturně vyspělému francouzskému jihu pod záminkou boje proti herezi 1209–29. Morální rozklad kléru na území Languedoku a Toulouse vyústil ve 2. polovině 12. století v rozšíření náboženského hnutí katarů, jehož charakteristickým rysem bylo odmítání institucionální církve, katolických dogmat a ritu. Ideologická ofenzíva katolické církve nebyla přes dílčí úspěchy misijní činnosti (od 1205) pozdějšího zakladatele dominikánského řádu Dominga de Guzmán (asi 1170 – 1221) patrně dost účinná. Zavraždění papežského legáta 1208 dalo papeži Inocenci III. záminku k vyhlášení křížové výpravy proti albigenským. Snaha Raimunda VI. hraběte z Toulouse, o kolektivní odpor narazila na nezájem velkých vazalů. V roce 1209 bylo křižáckým vojskem severofrancouzských feudálů vypleněno Béziers, byly dobyty Narbonne a Carcassonne. Původně trestná výprava se v další etapě změnila pod vedením Simona z Montfortu v dobyvačnou válku. Po bitvě u Mureta 1213, v níž padl spojenec Raimunda VI. aragonský král Petr II byl odpor francouzského jihu zlomen a v roce 1215 připadlo toulouské hrabství Simonu z Montfortu. V roce 1218 byl však za povstání v Toulouse zabit a Raimundovi VI. a jeho synu Raimundovi VII. se podařilo do 1224 dobýt ztracená území zpět. V letech 1225–29 byl Raimund VII. exkomunikován a 1226 – 1228 poražen křížovou výpravou pod vedením francouzského krále Ludvíka VIII. a královny regentky Blanky. Pařížským mírem 1229 připadla východní část hrabství (Besucaire, Carcassonne) francouzské koruně, zbývající část byl Raimund VII. nucen přijmout od krále v léno. Vynuceným sňatkem jediné dcery a dědičky Jany (†1305) s bratrem francouzského krále Alfonsem z Poitiers 1236 byl dán předpoklad začlenění celého hrabství do královské domény. Úsilí Raimunda VII. o obnovení suverenity včetně pokusu o protifrancouzskou koalici s Anglií a Aragonií 1242 nemělo úspěch. Smlouva v Lorris 1243 potvrdila pařížská ujednání a po smrti Alfonse z Poitiers 1271 se hrabství stalo trvalou součástí francouzského státu. Likvidace společenských struktur francouzského jihu znamenala zánik vyspělé dvorské kultury (poezie jihofrancouzských trubadůrů) a vedla k úpadku okcitánštiny (langue ďoc). Viz tak... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 1979 , OdeonOriginální název:
Histoire de la croisade contre les Albigeois, 1968
více info...
Přidat komentář
Vynikající syntéza odborného vzhledu a beletristického vyprávění. Škoda jen, že od tohoto autora jsem v češtině nehnal další knihy a že je vůbec autor neznámý...
Jedná se o literaturu faktu a jeho stvořitel šikovně skládá své domněnky do skutečně podložených událostí. Naučné i zábavné...8/10
Další kniha poskytující historické údaje z krvavého období tažení proti "heretikům" ve 2. polovině 12. století. V knize jsou podrobně popsány historické postavy, které měli vliv na zosnovaném tažení, politické a hospodářské důsledky. Pro mě další kniha v mé knihovně.