Válka s mnohozvířetem
Vladimír Páral
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60775/bmid_valka-s-mnohozviretem-iGZ-60775.jpg
4
336
336
Válka s mnohozvířetem je výrazně dramatičtější, zejména v první polovině, kde lidé bojují s agresivní formou polointeligentního smogu. Téma nepochybně inspirované autorovým dlouholetým pobytem v severních Čechách. Posunutí děje téměř do současnosti přidalo tomuto dílu oproti předchozímu na věrohodnosti. Když se zdá, že je již vyhráno, smog zmutuje do nové podoby, která útočí na psychiku lidí a nutí je k nezřízenému způsobu života. Napadení jsou tak nuceni bojovat sami se sebou. V románu zaznívá i autorův zájem o jógu. 22-061-88... celý text
Přidat komentář
Tu bichlu sem lóskal před čtyřiceti jařinama a dofčil si pamatuju ten eklhaft, jak si ojídajó navzájem MZV. Dobró chuť!
Knížku jsem četl před více než 30 lety, ale stále si z ní vybavuji mnohé děje a postavy. Velmi zábavná četba s ekologickým poselstvím.
Vladimír Páral a jeho lehká exkurze do oblasti sci-fi. Myslím, že velmi nápaditá a povedená. Inspirovaná samozřejmě jemu dobře známým prostředím severních Čech a domyšlená skoro až ad absurdum. Velmi zajímavý nápad, dramatický děj, věrohodné psychologické prokreslení jednotlivých postav a pro autora typické výborné literární zpracování. Co víc si přát :-)
Po té, co jsem přečetl Páralův Generální zázrak, a byl jsem jím okouzlen, stržen a nadšen, jsem sáhl natěšeně po jeho ekologické sci-fi Válka s mnohozvířetem. A první část jsem byl stejně nadšený. To, že Páral věnuje "s úctou a pokorou" tuto knihu Karlu Čapkovi, má své opodstatnění, protože "masitová" monstra skutečně připomínají mloky. Jen se to všechno odehrává v Ústí nad Labem na začátku 80. let. Po té, co jsme prožili všechny ty lockdowny s covidem a organizovaný chaos v celosvětové pandemii, je neuvěřitelné, s jakou prozíravostí mohl Páral takovou knihu napsat. První část je tak absurdní, až je strhující a člověk nemůže přestat. Je tam určitá nadsázka, celosvětové nebezpečí se projevuje na každém jednotlivci, vztahy v mimořádné situace se narušují a proměňují, je to dokonalá psychologická studie.
A pak přijde druhá část, která mě naprosto zklamala. Po té, co to vypadá, že lidstvo má vyhráno, se "masitové" nebezpečí začne projevovat zcela jinak (nebudu spoilerovat). A zároveň tomu spadne řetěz, a BOHUŽEL to pan Páral začne myslet celé vážně. Ke konci knihy jsem se prodíral už se sebezapřením, protože se text proměnil v bezostyšnou propagaci jógy a zdravého životního stylu. Tentam byl nadhled, absurdity, nebezpečí, těžko rozpletatelná situace. Najednou se z toho stala brožurka o tom, jak bychom měli žít. To žádný redaktor nakladatelství panu Páralovi neřekl, že jsou to dvě knihy v jedné a ta druhá je prostě špatná? Strašná škoda a knihu posílám dál.
Žádné sci-fi! Žil jsem v Severních Čechách dvacet let, před vydáním této knihy, a podobné matérie jsem viděl na vlastní oči.
Žádné sci-fi, ale společenský román o tom, jak devastace krajiny devastuje nitro člověka, o závislosti, lhostejnosti a poživačnosti!
Máte-li tuto knihu doma, hlídejte ji jak oko v hlavě. V současné době zaměřené na korektnost a "správné" barvy, vyjde příště Válka s mnohozvířetem leda v samizdatu.
Když jsem tu knihu otvírala, bylo mi smutno. Věděla jsem, že Milence a vrahy Páral už nepřekoná.
Námět výborný, nemá to chybu, ale...
Páral vystřílel všechnu munici v jedné knize a v těch následujících už jenom paběrkuje.
Prostě si nedokázal nechat nic “ na pak”.
( Kdyby to napsal kdokoli jiný, asi bych hýkala blahem. Tenhle autor nasadil látku moc, moc vysoko. Tak trochu snad i k vlastní škodě. )
Díky této knize jsem ve čtrnácti letech začala číst (hlavně sci-fi). No, musím říct, že po několika letech z knihy nejsem moc nadšená. Asi bylo v mládí více fantazie..
(SPOILER) Nějak mě to nenadchlo, tak jsem po několika stranách odložila. Vztahová sci-fi fantasy z Mostu, kde z nebe prší cosi hnusného hnědého a každý to vesele dělá s každým.
V současné době už klasická páralovka, která především hodně kriticky řeší mezilidské vztahy.
Zajímavá sci-fi, která byla před lety mým velkým poprvé, nejen prvním setkáním s tímto žánrem, ale i první knihou čtenou na mobilu, z dnešního pohledu zcela nepochopitelném displayi staré nokie o úhlopříčce asi 2 palce.... a takhle jsme ještě před pár lety žili. Je to jen 10 let, co bude za další? Na těchto sci-fi podobně jako třeba později čtené Válce s mloky, se mi líbí, že snad nestárnou.
Ekologická katastrofa, kde padajú z neba hnusné chuchvalce čohosi, nejakej hmoty, ktorá rastie a požiera odpad a živí sa ním... no a do toho mimomanželské a manželské problémy. Každý s každým... A ľudia sa musia "očistiť", aby porazili toto "mnohozviera". Prvá časť je zaujímavá, resp. začiatok, ale ku koncu ma to prestávalo baviť.
Jako ve většině Páralových knih, hrdinové bojují se všedností, která se jim dostala pod kůži, aniž to vědí. Žijeme v totalitě, ve světe se zničeným prostředím a jen okrajově víme, že to není v pořádku. Začneme s tím bojovat, něčeho dosáhneme, ale zjistíme, že zlo nevymizelo, ale projevuje se v jiné podobě a ještě horší. Můžeme jenom přemýšlet, jestli někdy lidé dostanou dost rozumu, aby svoje problémy vyřešili správným a účinným způsobem.
V patnácti jsem z téhle knihy byla na větvi, po dvaceti letech mě stále bavila, i když mě hodně rušilo střídání ich formy s er formou a neúplné věty, které Páral miluje. Kniha vyniká výbornou psychologií postav a uvěřitelností, obávám se, že přesně takhle by lidstvo k obdobnému problému přistupovalo. Začal by se řešit až po tom, co by mu spadl na hlavu, a okamžitě po pominutí aktuální krize by nastal návrat ke konání, které ji přivodilo. Popis techniky AT byl tak podrobný a dlouhý, až mě štval, ale jsem v pokušení si AT podle něj vyzkoušet ;).
Celkem zajímavý nápad, který by se možná někdy mohl stát skutečností - kniha mi připadala místy zdlouhavá a postavy se měnili často podle různých okolností. Připadalo mi, že masitová hmota nějak rychle zmizela, ale na jak dlouho ?
Nikdy by som si túto knihu asi na čítanie sama nevybrala. Dostala sa ku mne asi tak, "že Párala si musím prečítať". Dej ma úplne chytil, taký nadčasový, na zamyslenie sa...... Pri niektorých opisoch mi bolo na g.. fuj. Perfektná psychológia postáv..... No čo povedať... "Ty si ešte nečítal/a Párala?????No to si musíš prečítať..."
Tuto knihu jsem četla dvakrát. Poprvé v takovém tom období začátku puberty, tak 12ti let a ohromně se mi líbila, jako sci-fi. Podruhé jsem jí četla v dospělosti a přiznávám jí určitou nedokonalost. Ale faktem je, že na dobu, kdy byla napsaná to bylo nepochybně veledílo.
Už jen tou kritikou, která zde zaznívá.
Samozřejmě, že dnes máme asi jiná měřítka, toho co nás baví. Jenže v osmdesátých letech minulého století nebyl Tolkien a všichni ti autoři, kteří jsou k mání dnes. Sci-fi bylo spíše trpěným okrajovým žánrem.
Viděno i z tohoto úhlu pohledu myslím, že je to jedna z nejlepších knih, jaká v té době vznikla. Ostatně dnes už nevíme, kolik toho musel autor škrtnout. Přeci jen bylo to psáno v dobách cenzury. A kdo ví, jaké měli tehdejší mocipáni názory na to, že si někdo, kvůli něčemu tak zbytečnému, jako je ničení životního prostředí, dovoluje kritizovat průmyslový rozvoj socialistické republiky. Já sama jsem z Děčína, takže si matně pamatuji doby, kdy se kvůli smogu nesmělo ven, nebo kdy na Labi nepluly labutě, ale olejové skvrny.
Myslím, že tato knížka byla ve své době velmi aktuální. Proto byla zřejmě napsaná, aby upozornila na tehdejší stav životního prostředí a přírody, ale hlavně na stav tehdejší společnosti. V osmdesátých letech se nedalo jen tak kritizovat. Co kdyby se v tom poznal někdo mocný. Navíc na to, aby mohla být kniha vydána dohlížely všelijaké komise a kdo ví, jaké byly jejich zásahy do knihy. (Proč jste soudruhu psal to a nenapsal tamto. Přepsat!)
Proto dávám plný počet hvězdiček. Bavila jsem se a myslím, že je to dobrá kniha vzhledem k tomu, co zde mohlo za minulého režimu vycházet.
Podle mě naprosto skvělý nápad a celkem dobré zpracování.
Jak už tu bylo zmíněno, druhá polovina knihy je trochu nudnější a dost pomalu odsejpá, dost jsem se s tím trápil ale dočetl jsem.
Možná bych to trochu zkrátil, když někteří už potřetí změnili barvu, tak jsem si říkal že to je nekonečné :D
První polovina se naopak četla dobře, člověk čekal jak se masit zase změní aby se přizpůsobil.
Konec mi přišel trochu smutný. Jenže říká jen pravdu: Lidé se moc nemění, a i takové katastrofě, které je stmelila, se nakonec vše dostane do starých kolejí.
Pro fanouška Sci-fi je nutné mít knihu v knihovně. Za mě pěkné 4*
Skutečně mne mrzí, že musím tuto klasiku nechat bez hodnocení. To dělám jen u knih, co jsem nedočetla, a to byl bohužel případ i Války s mnohozvířetem. Sci-fi mám obecně moc ráda a zápletka, s níž Vladimír Páral přišel, mi přišla zajímavá. Kniha se skládá ze dvou částí. Ta první část mne děsně moc bavila, ale ta druhá mi vůbec neseděla a kvůli ní jsem knihu odložila. Druhá část mne nebavila, nečetla se mi vůbec dobře. :-(
Nepovažuji se za milovníka Sci-fi, ale tato kniha se mi v celkovém dojmu líbila. První část byla svižná, druhá část se mi zdála poněkud utahaná. Titul určitě stojí za přečtení, autorovi se podařilo hezky vylíčit lidskou povahu.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Milenci a vrazi |
| 1978 |  Mladý muž & bílá velryba |
| 1988 | Země žen |
| 1967 | Soukromá vichřice |
| 1982 | Romeo & Julie 2300 |
(SPOILER) Na začátku skvělý nápad - smog a splodiny vytváří masitový mrak, který dusí svět a lidstvo s ním musí bojovat. Po každém vítězství se masit přizpůsobí a postupně získává určitou inteligenci. Tenhle dystopický boj proti ničivé formě splodinové inteligence měl obrovský potenciál. Ale Páral z něho nevytěžil naprosto nic.
V okamžiku, kdy se masit začne zažírat lidem do těl a měnit jejich mentalitu, jde kniha ke dnu. Chování masitem zasažených lidí je úplně stejné, jako u drogově závislých. Takže po zbytek knihy už sledujeme jen drama partičky lidí, kteří v sobě potřebují masit krmit, aby se dostali do příjemného drogového rauše a jejich konflikt se společností, jenž se od masitu dokázala očistit. Odtud až do konce je to naprosto standartní, feťácké drama, bohužel bez jiskry a bez jediného nápadu. Navíc s postavami, které se chovají poměrně nereálně a docela směšně.
Nepomáhá tomu ani Páralův styl, kdy každou svoji knihu naplní panelákovým dramatem, načichlým komoušskou dobou v Československu. A závěrečné morální ponaučení, které má působit jako neskutečná, nadčasově hluboká tečka, vyzní nečekaně směšně. - Ano - nepotřebujeme masitovou katastrofu k tomu, abychom toužili po rauši a tělesném uvolnění - to máme přece každý v sobě ! A musíme s tím bojovat každý den ! Achy tyvole....no to teda bylo hluboký.
Tohle je moje třetí kniha od Párala a poslední. Všechny co jsem četl, píše se stejnými postavami, stejným způsobem i se stejným příběhem i stejnou pointou. Přečtete jednu - znáte všechny.