Válka s Peršany a Vandaly

11.05.2015

Předpokládám, že většina čtenářů, kteří vezmou dílo raně byzantského historika do rukou, budou tak trochu vědět, co je čeká. Že půjde o popis válek východořímského císaře Justiniána Velikého (527-565), (stavitele istanbulského Chrámu Boží moudrosti), který se po téměř stu letech od pozvolného rozpadu západořímské říše pokusil obnovit její hranice v původním rozsahu a částečně se mu to i povedlo (Za své vlády znovu dobyl díky vojevůdci Belisariovi na Vandalech Afriku a všechny ostrovy středomoří a na Ostrogótech Itálii).
O to více v Prokopiově textu překvapí, že na východní hranici (Válkou s Peršany dílo začíná, pak teprve následuje popis válek na západě) tahal „Veliký“ císař v bojích s novoperskou říší většinu času za kratší konec. Od Prokopia se dočítáme o častých vpádech perského krále Chosroa I. na římské území, o nechuti Římanů stavět se na odpor a neustálém placení výkupného perskému králi. Inu doba byla opravdu jinde a východní Řím už neměl své legie jako před několika stoletími.
Mimoto je tu líčeno i velké povstání Niká a velmi sugestivně je popsána i morová rána, která ve 40tých letech zasáhla celý východní svět a východořímskou říši připravila odhadem o celou třetinu obyvatel.
Válka s Vandaly v Africe (roku 534) působí proti těmto východním událostem až snadným dojmem (aspoň v první knize). Ve druhé knize Války s Vandaly naopak Prokopios popisuje totální rozvrat v Libyi po její dobytí Římany, kdy v následujících cca 12ti letech jedna válka s Maury střídala druhou, vojsko se bouřilo a země pustla - "Příliš pozdě se dočkali klidu domorodí Libyjci, kterých zbylo jen velmi málo a byly úplně ožebračeni".
V jednom popisů z bojů mě nicméně pobavila formulace: "Dokonce i stařec se na něho z věže díval bez znepokojení. Ale římský voják šplhal jak nejlépe uměl ze skály na skálu, a když se mu zdálo, že je na dosah, vytasil potichu svůj meč a tak obratně jím udeřil starce, že mu upadla hlava" :-) Inu nemazali s tím tenkrát.