Válka židovská I

21.12.2017

Válečná předehra a úvodní tři knihy Josefova díla. První kniha je nejobsáhlejší a popisy bojů o moc za hasmoneovské dynastie jsou poněkud složitější na zorientování-se, pomáhají tu ale Římané na scéně – Pompeis, Gabinius, Caesar, Casius,... Nejzajímavější izraelskou postavou 1. století př.n.l. byl určitě Herodes (později zvaný Veliký), obratný i odvážný politik, vojevůdce a voják, který se už v mladém věku dokázal dost dobře zorientovat a jako velký spojenec Římanů vytěžit pro sebe královskou korunu a rozsáhlé území, které v dalších letech zvelebil mnoha stavbami. Vraždění neviňátek je mu připsáno nejspíš neprávem, byť hlavně ke konci života krutý (tak jak odpovídalo době) rozhodně byl. Odnesli to však především jeho potomci (synové Alexander, Aristobulo, Antipatros, i Herodova manželka).

Následná druhá kniha (od počátku letopočtu po počátek povstání) je méně výrazná a množství Herodových přímých i nepřímých potomků opět spletité a méně velkolepé. Nechybí tu ale popis Pilátova správcovství, byť Ježíše Krista a křesťany Josef nezmiňuje.

Nejzajímavější je určitě třetí kniha od vypuknutí vlastního povstání roku 66 za krutého správce Flora a následná odvetná fáze Vespasianova a Titova vojska na území Galileje proti autorovi knihy Josefu, Podrobný popis dobývání Josefovy pevnosti Iotapaty v létě 67 je tím nejlepším z celé knihy. Za něj 4 a půl hvězdy.

Z popisu o římské armádě a jejím výcviku:
„Nepochybí, kdo řekne, že jejich cvičení jsou nekrvavými bitvami a jejich bitvy krvavými cvičeními.“ (Kniha III, kap. 5)