Valkýry
Paulo Coelho
V dnes už klasickém románu (napsaném roku 1992) Paula Coelha jde o autobiografický a zároveň široce platný příběh dvou povahově odlišných partnerů, jejichž manželství hrozí rozpad. Oba si během čtyřicetidenního pobytu v Mohavské poušti v roce 1988 uvědomují své nejvnitřnější konflikty a obstojí ve zkoušce při setkání se skupinou bojovných Valkýr hlásajících příchod doby velkých proměn. Paulo má splnit další úkol, zadaný Mistrem, známým už z Mágova deníku, aby byla zlomena kletba Paulovy dřívější zkušenosti s démonickými silami. Má totiž „mluvit s andělem“, pohroužit se do nejhlubšího nitra, otevřít se intuici a cítit se součástí vesmíru.... celý text
Přidat komentář
Už jen samotný příběh je zajímavý, ačkoliv je vlastně asi neuvěřitelný... Těžko se mi kniha hodnotí, nejsem věřící, ale měla jsem tenkrát s knihou mystický zážitek. Dodnes si to nedokážu racionálně vysvětlit... Asi si to přečtu zas. :-)
Paolo Coelho také zvláštne pocity to vo mne vyvolalo.Nebolo to úplne zlé ale bolo to prehnané ezoterické.bol tam nádych tajomna a mystické pasáže som mal rád aj nejaké myšlienky.Ale čakal som viac.
Našťastie to malo len 200 strán a mám to za sebou.Mozem do darovať do nemocnice,tam sa to ľuďom bude páčiť ️
Ač vůbec nejsem příznivcem nějakého nadpřirozena a duchovního hledání, natož toho, že existují nějací andělé, tato kniha mi přišla celkem zajímavá.
Našla jsem si v ní několik myšlenek, nad kterými bych sama od sebe jen tak nepřemýšlela, ale po přečtení mi dávaly naprostý smysl. Také obdivuji Chris, která je v knize vykreslena jako silná žena, která se mnohdy zdála mnohem oduševnělejší, než Paulo.
Rozhodně nelituji, že jsem knížku četla.
"Láska znamená sdílet svět s tím druhým." Str 165-166
Pár myšlenek zajímavých, jinak celkově zklamání.
Tak tohle mi vůbec nesedlo. Od Coelha jsem četla coby puberťačka Alchymistu. Nyní, v pokročilém věku, jsem knihu Valkýry našla odloženou na naší sídlištní popelnici a už naprosto chápu, proč :-)) Je to naprostá blbina, jejíž literární styl odpovídá těm méně zdařilým "stopám hrůzy". Chvílemi jsem přemýšlela, jestli dokonce nejde o grotesku, protože toho ezo bizáru na mě bylo fakt příliš. Pokud by to autor v ezočernou grotesku přepracoval, má tato kniha skutečně výrazný potenciál :-)
Tohoto autora mám ráda. Ke knize jsem sáhla ze zvědavosti. Co mi ještě může sdělit po Veronice, Alchymistovi, Mágovi, 11 minutách? A opět jsem si našla svá oblíbená místa v knize.
Knihu jsem vzala jen kvůli čtenářské výzvě, volba na ni padla i kvůli tomu, že je napsána po Alchymistovi, který se mi líbí. Nicméně tato kniha je pro mě dost slabá, esoteriky a nadpřirozena je tam na mě až moc a až neuvěřitelně popsáno.
,, Jsme zde, archanděli. Staň se vůle Páně. Naším dědictvím je nenávist a strach, ponížení a stud. Staň se vůle Páně. Proč nestačilo zavřít brány Ráje? Bylo také třeba, abychom si nesli v duši peklo? Je-li to vůle Páně, pak věz, že veškeré lidstvo ji plní po celá pokolení. ''
Nikoliv ordinace s lékaři, ale různé "pouště se svými Valkýrami" rozmlouvají s naší duší. Jevíme-li ovšem ochotu naslouchat...
1. přečtená kniha od autora, příjemne mě překvapil styl psaní,mohu doporučit, určitě budu číst i další titul
Velice krásná kniha, při jejímž čtení jsem se musela občas zarazit a přemýšlet nad vlastním životem.
Celkem souhlasím s Kristi.1991 - jiné knihy od autora jsem vnímala jako vnitřně bohatější. Čte se dobře, lehce, ale nebavila mě.
Na to, že kniha vnikla po Alchymistovi je to trochu rozdíl. Je tady plno vnitřních uvědomění prokládané nějakými náboženskými citacemi ale v podtatě jsou tak abstraktní, že máloco vám poslouží. Pokud je Paulo Paulem spisovatelem se vším všudy, pak mi vadil jeho zvláštní postoj k životu.
POkud jsme všichni lovci nebo zemědělci, pak přiznávám, že život lovců je mi cizí a téměř jím i opovrhuji.
Jedním z několika mála uvědomění byl fakt, že i chytří lidé umí udělat nelogické věci.
Knihu jsem vlastně ani číst nechtěla, autor mne nikdy dřív nelákal. Ale ona ke mně nějak prostě doputovala, a tak jsem si řekla proč ne, zkusím něco jiného, zapojím ji do čtenářské výzvy... zpočátku jsem si říkala proboha, tohle snad ani nedočtu (ale to ze zásady nedělám). Nakonec ale na mne kniha zapůsobila, začetla jsem se a někde kolem prostředka jsem se vůbec nemohla odtrhnout. Konec opět trochu zeslábl, ale celkově musím říct, že pro mne pozitivní překvapení. Váhala jsem dokonce nad 4 hvězdami, ale nakonec se přiklonila ke 3. Zajímavé myšlenky z psychologického hlediska, a přestože nejsem věřící v tom pravém slova smyslu, tak v něco, co nás přesahuje, věří snad úplně každý. Kniha minimálně donutí trochu nahlédnout do vlastního nitra a zastavit se ve stresu každodenního života, a to je určitě krok správným směrem.
Autorovy další knížky
2005 | Alchymista |
2009 | Jedenáct minut |
2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
2014 | Nevěra |
2002 | Poutník – Mágův deník |
Vlastní zážitky, kdy Coelho jde hledat svůj smysl života do Mohavské pouště a bere s sebou svou manželku...
Já věřím, že by to mohlo být zajímavé, ale ono je to tak divně napsané, že tím pro mě na nějakou dobu čtení dalších Coelhových knih skončilo...
V té knize je ale pár myšlenek k zamyšlení, ale není jich tolik, že by mě ten děj nadchnul. Bohužel.